Marocké kuřecí variace a sváteční Kaab el Ghzal

4. září 2010 v 19:03 | Venca |  I muži mají své kuchařské dny
Opět tu máme vařící okénko a opět zůstaneme v severní Africe.
Byl jsem sprostě uplacen. Ilčí mi ve čtvrtek uvařila vepřové výpečky se špenátem a bramborovým knedlíkem. Z čistné zištnosti. Musel jsem se za to odvděčit nějakou dobrotou.
To víte, ač vařím samou exotiku, česká kuchyně je má nejoblíbenější. Maso, tuk, olej, špek, knedlíky, ach, žádné zdravé odpornosti, můj žaludek je dimenzován přesně na takové jídlo a přežírání. Ve čtvrtek jsem chodil jako nafouklý balon a hýkal pod tíhou té prestižní domácí kuchyně. :)


Tak zpět k tomu, co jsem dnes dobrého vařil a pekl. Ano, správně, muž i pekl. Ale k tomu až o pár odstavců níže.

První, o čem napíšu, bude jednoduché tajinové jídlo z kuřecího masa.

Suroviny jsou snadno k sehnání - kuřecí prsa, olej, sušené švestky, mandle, hrozinky, kuřecí vývar, med a skořice.

Ještě odbočím k tomu, proč je jídlo tajinové. Tajine je typická marocká pánev, obvykle keramická, která funguje asi jako remoska. Vaří se s ní na otevřeném ohni a funguje na principu dušení za pomalého snižování teploty (snad je to správně). Boužel tuhle pánev se srandovní pokličkou nemáme :( Inu, dá se použít zmiňovaná remoska nebo cokoli jiného, pokud se s tím nechcete mrcasit.

Kuřecí prsa pokrajíme nebo necháme v celku a zprudka osmahnem na troše oleje. Přidáme lžičku skořice, uvařená, vypeckovaná, oloupaná rajčata (3-4), osolíme, opepříme, můžem i špetku kayenského pepře a podlijeme trochou kuřecího vývaru. Necháme probublat a následně na mírném plameni tak 20 min. dusíme.

Ok, teď si nahrubo pokrájíme švestky a společně s hrozinkama je šoupnem k omáčce. Přídáme lžíci medu. Chvilku vaříme a odstavíme.

Prsa můžeme posypat mandlemi. Podáváme s kus kusem.
K pití samozřejmě patří nějaký marocký čaj, nejlépe přeslazený zelený s mátou nebo vyzkoušejte oslazenou vodu, ve které vymácháte sušené limety a přidáte trochu kardamonu.

Taaak. Hlavní chod máme za sebou.


kuřecí

kuřecí2


Kaab el Ghzal

A teď k pečení.
Už jste viděli chlapa péct cukrovinky? :D :D Já teda do dneška nikdy, krom nějakých kuchařů v TV. Inu, všechno je jednou poprvé. Říkám si, že když zvládnu něco upéct, zvládnu v kuchyni cokoli.

A zvládl jsem to. Poprvé a naposled. Už nikdy nic péct nebudu. Pečení je opravdu pro ženské. A pokud tam není maso, tak se toho pro příště odmítám účastnit.

A co jsem teda vymyslel. Tradiční marocké sladké pečivo. Jmenuje se Kaab el Ghzal, v překladu Gazelí rohy nebo někdo říká gazelí kopýtka. Tahle cukrovinka je v Maroku a Francii nesmírně populární a myslím, že asi i spousta Češek je třeba na Vánoce dělá. V Maroku patří především ke svatební hostině.

Příprava je vlastně velmi jednoduchá, budem dělat těsto a náplň.

Na těsto je třeba 200g hladké mouky, 2 žloutky, kus rozpuštěného másla, trocha pomerančové šťávy, špetka soli

Na náplň si připravte hromadu pomletých mandlí, 2 žloutky, 100g moučkového cukru, kus rozpuštěného másla, opět pomerančovou šťávu a půl lžičky mleté skořice.

Taak. Náplň uděláte tak, že všechno prostě smícháte dohromady. :) Hotovo? Super.

Těsto vlastně to samé, hezky smíchat a hnětáme. Teď těsto dejte na vál a válejte na co nejtenčí plát. Zde se uplatní mužská nápaditost. :D Nemáme váleček. Inu čím se dá tedy ještě skvěle válet? Ano správně pivním lahváčem (a dobrá bude i láhev od vína) :)

Tak těsto máme uválené, teď jej pokrájejte na pruhy, které budou široké kolem 7 cm. Pak pruhy pokrajejte tak, jak chcete mít velké gazelí rohy. My megalomané děláme mega rohy. :D

Na spodní část každého rozkrojeného těsta dáme trochu náplně. Pak těsto přeložíme na půl. Pokud máte inteligentní vykrajovátka, tak si z toho udělejte půlměsíčky a okraje řádně uhnácejte. Fakt pořádně, jinak vám náplň vyteče (stejně jako mně :D).

Mezitím si troubu předehřejem na 160° a následně do toho šoupnem gazelí rohy. Ještě je ošlíchejte zbylým žloutkem, ať jsou pěkně zlatavé. Taaaak pečeme zhruba 15 min.

Euréka, dnes je pečení konec. Tolik bordelu jsem dlouho nenadělal. Každopádně, vše se povedlo, gazelí rohy taky,  i když moc jako rohy nevypadají, ale budiž mi má kuchařská neestetičnost odpuštěna. :)

Dobré chutnání.

kaab
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ilči Ilči | 4. září 2010 v 19:14 | Reagovat

Ano, ano. Přiznávám, bylo to zjištné. Ale že z té radosti nad výpečkama budeš i péct by mě v životě nenapadlo. Jen mě k smrti mrzí, že jsem ten kuchyňský koncert neviděla :-D Ale přijít k hotovému má taky něco do sebe. Každopádně dneska tu chodím jak balón já a tvůj dnešní výtvor odosouvá z prvního místa i nudle :-O
Hmm, jdu si dát ještě jeden gazelí roh ;-)

2 Lucie Lucie | Web | 4. září 2010 v 19:47 | Reagovat

No to vypadá famózně a velice exoticky:-)

3 Venca Venca | 5. září 2010 v 10:29 | Reagovat

[1]: Tož to víš, ještě stále umím překvapovat :D Což se teda divím :))

[2]: díky :)

4 Teeda Teeda | Web | 14. února 2013 v 14:20 | Reagovat

Naprosto se ztotožnuji s tvým vnímáním české kuchyně :)
Co bych dodala k ostatnímu - flaškou do vína to jde často líp než válečkem! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama