Slavnostní koncert ke státnímu svátku ČR neb hraje nám filharmonie

29. října 2010 v 16:14 | Venca |  Hudba
28.10. 2010
Reduta Olomouc

Moravská filharmonie Olomouc
dirigent - Peter Vronský
housle sólo - Václav Hudeček


Včerejší koncert byl něco naprosto vymodleného. V životě jsem nesháněl lístky na nějakou hudební záležitost ustavičně měsíc v kuse.

Na programu byl jedinečný a naprosto zaručený prožitek. Když vás někdo láká na Smetanu, Čajkovského a Dvořáka, tak jen těžko můžete sedět jak trubky na zadku doma a nejít nebo jen přemýšlet, že možná půjdete. Obětoval jsem kvůli tomu výlet do Košic a že mě to stálo přemýšlení.

Tož jsme se hodili do galá a vyrazili. Vše s přehledem, žádné faux pas nenastalo, místa do čtvrté řady, téměř doprostřed.

Koncert začal přímo skvostně. Hrála se hymna. :) Že by vás to o státním svátku nenapadlo? Mě teda ne. Ale musím říct, že když vám hymnu hraje symfonický orchestr, tak to stojí prostě za to. První chvíle během večera, kdy jsem si opět říkal, jak je krásné býti Čechem.

Atmosféru na koncertu filharmonie zbožňuju, všechny ty krásné příchody dirigenta, ladění, podávání ruky s prvními, druhými houslemi, všechna odcházení, děkovačky, ach, je to prostě vrcholně kulturní, vrcholně příjemné.

Program tedy následně pokračoval jak bylo předem dáno. Hrálo se Z českých luhů a hájů z cyklu Má vlast od Smetany. Woahaaa. Ač Smetanu naprosto ignoruji, nemohu této skladbě upřít, že první minuta téhle symfonické básně patří k tomu nejdramatičtějšímu, co v klasické hudbě můžete slyšet. Komu při tomhle neběhá mráz po zádech, tak vážně nevím, co jej může skutečně zasáhnout. Zbytek skladby už tak v oblibě nemám, mě prostě Smetana k srdci nepřirostl, nepřijde mi moc inveční a hravý, naopak mám tendence se lekat té dramatičnosti, která vždycky přijde a zase rychle odejde, ale ta první minuta, ta první minuta, pro ní stojí za to žít. :)


Následoval slavný to Koncert pro housle a orchestr od Čajkovského s naprosto úžasným Václavem Hudečkem. Ten pán je prostě kolík a neskutečně mě bavil. Ten pán je prostě fantastický a věřím, že díky němu si spousta mladých lidí umí najít cestu ke klasice. Zpět ke kořenům. :) Pro mnohé byl asi Čajkovskij a Hudeček vrcholem. Mě to zase tolik nebralo, jako bylo to fantastické, ale housle nejsou klavír a houslové koncerty nejsou klavírní koncerty, tudíž si ten nástroj moc užít neumím.


Jako malé děcko jsem se těšil na Toncka Dvořáka a jeho osmou "Anglickou" symfonii. Nejveselejší, nejhravější, nejpoetičtější ze všech jeho symfonií. Ona je prostě celá veselá, malebná, melodická, je úplně česká, a Čechy z ní jdou cítit "na každém kroku". A když smyčce rozehrají první větu s takovou až hymnickou náladou, člověk se najednou rozplyne a říká si, jak je krásně v tom našem kraji. Druhá věta má zas úžasný střední part s fenomenální gradací, třetí je ještě lepší rozkošně hravá a co teprve čtvrtá uvedená fanfárou v trubkách, kterou střídá naprostá náplava invence. Yessss, Toncek byl geniální. :)
Prostě bych neměnil, když se můžu pyšnit, koho naše země dala světu. Dost už protěžování Smetany, užívejte si Dvořáka. :D Ne, každému jak je libo. Nicméně Moravská filharmonie a Antonín Dvořák začíná být pro mě magické spojení.


I. věta Allegro con brio


III. věta Allegretto grazioso

Byl to krásný večer, užil jsem si to naprosto se vším a to jsem ještě neřekl, jak je pan dirignet Vronský sympatickej pán. To jeho vedení mě neskutečně baví a ač to odborně nedokážu vůbec posoudit, tak si neumím představit MFO bez něj, čiší z něj vždy taková upřímná radost z toho, jak se to orchestru povedlo a to je prostě fajn. :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama