Jak jsem se vnitřně nasral

25. ledna 2011 v 0:16 | Venca |  Film
Občas mi stačí zdánlivě malicherné věci jako si přečíst dva komentáře jednoho člověka na dva filmy, abych začal uvažovat nad tím, v jakém divném světě žiju. Nechtěl bych na nějakém zdánlivě malicherném komentáři paušalizovat filmového diváka, přesto si mírné námitky neodpustím. Už jen proto, že komentátor má na CSFD přes tisíc pochvalných bodů a tudíž jak server sám zmiňuje, má jeho komentář "větší váhu". Těch 1000 lidí tedy může být s jeho názory ztotožněno a těch 6 hlasů, které mám já, se možná může ztotožnit se mnou. :D

Nicméně k věci.


Týká se to filmů Inception (2010) a Výtah na popraviště (1958). Jeden reprezentuje konzumní blockbuster z dílny Ch. Nolana a druhý poválečnou "novou vlnu" francouzské kinematografie, resp. režijní prvotinu Louise Malla.

Zmíněný komentátor filmy ohodnotil takto:

Inception 5/5
"Od nabušených trailerů až po závěrečné pomrknutí do davů obdivovatelů i zatratitelů je Inception vysněný klenot mezi současnými filmy. Vymazlené dítě v současnosti asi nejperspektivnějšího tvůrce Hollywoodu přetéká množstvím detailů/vtipů/myšlenek (Nolanova podoba s DiCapriem, Edith Piaf, narážky na představivost, paradoxy a odrazy/zrcadlení), že milovníci složitých teorií budou mít nejeden vlhký sen (během bdění:)). Pocit sofistikované a stylově zabalené podívané umocňuje i dostatek emocí, které mě v nolanových filmech, především v batmanech, dosud chyběly. Technická stránka je opět doslova vymazlená, stejně jako velmi dobře zvolení herci, hudba a efekty. Minimálně ve scéně s gravitací jsem musel místo pohledu na Josepha Gordon-Levitta hledat svou čelist na podlaze kina... a obdobně mě fascinuje závěrečná scéna, kdy je 148 minut dlouhé vyprávění o vložení myšlenky do hlavy syna magnáta zakončeno vložením jednoduché myšlenky do hlavy každého diváka v sále. Pochybnost. Stačilo 5 sekund a jeden architekt... PS: odpad! je pouhá póza. Zkuste si to dát znovu, dávat pozor a myslet;-) PPS: hlubší a hlubší odhalování vodítek sebou přináší úžasnou promyšlenost. PPPS:může to být celé vnímáno jako Cobbova katarze?"

Výtah na popraviště 2/5
"Příliš nudné a prakticky nezamotané (vše je jasné i když postavy se tváří jako by ve všem byl nějaký velký hlavolam...). Francouzi umí natočit dobrý snímek, ale mít dobrý nápad prostě nestačí. V pár momentech to postavy se svou inteligencí (resp. hloupostí) silně přehání a pokud někdo opravdu chce spáchat vraždu vylezením o patro výše pomocí lana, neměl by ho tam při cestě zpět zapomínat... To se prostě stát nemůže, když je to věc tak důležitá a vy po ní lezete dolů. Tato stupidita kazí věrohodnost snímku, který by měl působit úplně jinak a který totálně symboliku výtahu (na popraviště) nezvládá. Velká škoda."

Chtěl bych se umět odprostit od subjektivity svého pohledu na věc, ale žel to neumím. Ani bych nechtěl oba filmy srovnávat. Spíše bych je považoval za symboliku, za reprezentanty jiné doby, jiných možností a jiných hodnot kinematografie. Se zmíněným komentátorem mám naprosto a zcela diametrálně odlišný pohled na věc a možná jiný světonázor a možná jiné myšlení úplně.

To je jedno. Co mě štve asi nejvíce, jak lidé něco bezmezně chválí a bezmezně odsuzují. Tož nejsem žádnou výjimkou. Také často kážu vodu a piju víno. Možná chápu, proč to dělám já, ale nechápu, proč to dělají ostatní? Co lidi masově oslňuje na, dle mého soudu průměrném, filmu od režiséra, který si zřejmě přečetl něco od Freuda či Stephena LaBerga a skrze audiovizuální mystifikaci manipuluje s nebohým divákem. Divákem, který se tváří jakoby objevil Ameriku, jako by mu film vnuknul neuvěřitelnou myšlenku, resp. jako by nabyl dojmu "vlastní důležitosti a geniality".

Tahle malomocnost prázdnoty lidského ducha se mnou neskutečně cloumá.

Na druhé straně tu máme film, který se mi po pravdě velmi líbil. Evropský noir s pointou. Atmosférický film dokreslený hudbou Milese Davise. Film, kterému nechybí originální románová myšlenka, dialogy, herecké výkony a režijní vedení. Zároveň je film absurdní, což se vlastně o Inception dá říct také a také to jediná věc, která filmy spojuje. Zatímco u jednoho je absurdita vynášena do nebes, u druhého je hanobena a ponižována.

Dnešní divák je zřejmě naprosto jiný divák než ten před půl stoletím. V době klasického Hollywoodu, tedy jakéhosi konzumního vrcholu americké kinematografie divák obdivoval, třeba Rosseliniho, obdivoval francouzskou kinematografii. Zeptáme-li dnes divácké masy, kdo je Rosselini, zřejmě se nejspíše nesetkáme s pozitivní reakcí. Čímž vůbec nechci říct, že film v té době nesloužil k vydělávání peněz jako je tomu dnes. O to ovšem nejde. Nejde vlastně o nic konkrétního, zásadního. Jen o nepochopení. Když dám Inception odpad prý to je poza. Když se mi líbí Výtah na popraviště, zřejmě to musí být dnes chápáno jako absurdní poza.

Lidé se zcukávají, jsou ploší, tak ploší jak jen mohou být. Dnes se nerazí být open-minded. A to jsme prý tolerantější, otevřenější. Vůbec ne. Masa diktuje, že pochopením třeba na příkladu Inception jsem otevřený, že myslím, vnímám a přemýšlím. Ale může takový myslitel existovat bez toho, aniž by četl Traumdeutung? Nebo Lucid Dreaming: The power of being aware and awake in your dreams? Může existovat pokud nečetl románovou předlohu nějakého filmu? Může, hlavně pokud utrácí své peníze, sežere produkt a někam zahodí obal. Nejsem jiný, jen konzumuji prošlé konzervy?!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Rýža Rýža | Web | 25. ledna 2011 v 9:10 | Reagovat

:) Mě se Inception moc nelíbilo (a tím nechci říct, že je špatné!) už proto, že nemám ráda tyhle typy filmů, kde ... jak bych to řekla ... splnění jedné věci navazuje na splnění jiné a ta následně na nějakou další a úměrně rostě prvek náhody, která musí nastat, aby se to všechno vyřešilo (a většinou nakonec vyřeší) a je to prostě straaašlivě zamotané a když už má člověk pocit, že konečně chytně nějakou linku, zkomplikuje se to ještě víc. Nemám ráda filmy, co příliš hrajou s diváky na efekt, naopak mám radši věci, který jiným přijdou třeba úchylné nebo stupidní nebo divné, ale s tím, že si děj držím ve svých pomyslných mentálních rukou a kočíruju tak, jak chci já:) - eh, vlastně nevim, jestli jde vůbec pochopit co se tu snažim říct, každopádně, já radši výpravné věci než něco, co mě celou dobu cásá za nervy - na to prostě nemám nervy:)

2 Venca Venca | 25. ledna 2011 v 14:56 | Reagovat

já ti rozumím, doufám :) i když no, vlastně nevím, o čem ten článek je... byl to jen jakýsi momentální záchvat popudlivosti.

3 Albert Pes Albert Pes | Web | 30. ledna 2011 v 4:12 | Reagovat

:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama