Proud to be Czech!

2. února 2011 v 22:19 | Venca |  Skutečnosti a netečnosti
Vůbec nevím, jestli už jsem náhodou něco podobného nepsal. Každopádně při poslechu koncertu pro violoncello h moll od koho jiného než Toncka Dvořáka mě jímá nacionální nálada nebo spíše hrdost. Což není vůbec časté, ono popravdě co si budem nalhávat, naše malá zem toho světu zase tak moc extra nedala. Ale dala jí toho úměrně své velikosti.


Nechtěl bych sklouzávat k diktátu, co je a co není vhodné obdivovat a vynášet do nebes. To jest asi věc každého z nás. Někdo je odvařenej z lecjakého fotbalisty a někdo holt obdivuje hudební skladatele. Přeci jen na Měsíci zněla Novosvětská nikoli halas nad vstřeleným golem Pepy Bicana, že. :)

Pro mě je největším Čechem jednoznačně Antonín Dvořák. Silný vlastenec, který lásku k vlastní zemi dokázal přetransformovat do hudby. Uměl to tak, že Američané jej obdivovali za jeho češství. Toncek si podmanil obě strany Atlantiku, což je v rámci našich dějin poměrně nestandardní záležitost. Komu jinému se to v historii povedlo a komu se to vlastně daří do současnosti. Málokterá součást lidství je věčnější než klasická hudba.
Paradoxně člověk může z jeho díla mylně nabývat dojmů, že Češi jsou jakýsi bodrý národ nesoucí se v pivním oparu v rytmu umcaca umcaca. Spiritualita českého ducha byla Dvořákem možná poškozena, dle mého soudu naopak povýšena a stala se věčná. Vzal si z Česka to nejlepší, tradiční, to smutné i veselé. Dodnes mi přijde, že na něj Češi zapomínají. Je v jakémsi podívném Smetanově stínu. Světem milován, národem odsouván na druhou kolej. Možná si to namlouvám, ale bylo mi to dá se říct podsouváno již od raně školních let, kdy jsem musel poslouchat Libušiny fanfáry, Mou vlast a Antonín prostě napsal 9. symfonii. Zde se projevuje tolik typické čecháčkovství. To vakuum, které kolem sebe stavíme, běda, běda těm, kteří nás opuštějí. Běda těm, kteří mají úspěch a nedejbože dál než v Německu! Zrádce!

Další "proamerikanistickou" osobností, kterou mám moc rád, spíše za její neutuchající šarm, vytříbený vkus, milou tvář a vzdělanost je Madelaine Albright. Politiku vem čert, to je prostě dáma, na kterou člověk má bejt hrdej... štěstí, že lidé odtud utíkali, jedině dobře, protože naopak my jsme byli zachráněni od světového zapomění. A když už jsme u té Ameriky, tak nebetyčný obdiv si zaslouží rovněž božská Ema Destinnová, tu maj Češi alespoň na penězích. A nebo Ajá Vrzáňová, úžasná to dáma.

Vidíte, málem bych zapomněl ještě na jednoho Dvořáka, který se mi do paměti vryl poměrně nedávno. A opět to bude narážka hudební, narážka na českou omezenost a agrosedláckou přízemnost reprezentovanou skupinou Kabát a spol. V Čechách o takovém Tomáši Dvořákovi neuslyšíte a pokud uslyšíte tak o desetibojaři. Ve světě elektronické, ambient hudby je ovšem takový Tomáš Dvořák známou personou. Zatímco rigidní Čech si myslí, že Kabát a Karel Gott jsou vrcholem hudebního světa, pokrokový Evropan si pouští opět a jak jinak než Dvořáka. Čest tomuto jménu! :)

Když už jsme u hudby, kolik Čechů je světem opravdu uznáváno? Opravdu někdo krom východních Němců a Moskvanů a krajánků kdesi v Chicagu zná Karla Gotta? Kdo je sakra Karel Gott? A proč není vyzdvihováno mistrovství takové Dagmar Peckové nebo Magdaleny Kožené. Nepotřebuje kultura spíše takové umělce a jejich mecenáše jako je Meda Mládková více než tragikomické figuríny připomínající, že se zde 50 let nic nezměnilo?

Čtenář by mohl namítat, že píšu o samých mrtvolách. Máme tedy nějaký potenciál? Ale jo, určitě jo... Hamburg a Drážďany tleskají bratrům Bubeníčkům, Anglie Darje Klimentové. Karolína Kurková kroutí zadnicí na molech. Pak tu jsou ovšem dědečkové a babičky. Třeba pan choreograf Kylián. Tulipáni jej vynáší do nebes a Češi? A takový Stanislav Grof, Jan Tříska, malíři Zděněk Sýkora a Jiří George Dokoupil, architekt Mirko Baum a celá velká generace umělců podílející se na výstavě Expo 58 v Bruselu, atd. atd.

Vlastně jsme na tom moc dobře. Zjišťuju, že abych na někoho nezapomněl, tak bych tu byl do rána... sorry Formane a Ouředníčku, že jsem vás nechal tak dlouho čekat....

Třeba když jsem tak pátral po těch slavných jménech zjistil jsem, že herečka Kim Novak měla rodiče české imigranty. Ameriko, kde bys bez nás byla. :D A pro změnu Paul Newman měl maminku Slovenku.

Je fajn být Čechem, v tolika různých odvětvích se najde tolik známých českých person. A k čemu to vůbec je dobré? Mně tohle dělá radost a možná vzbouzí nacionální hrdost. Určitě více než jakési Dělnické strany, Kabáti, hlášky stylu "Banik pičo", politika, Klaus, fotbal, hokej... a přeju lidem, aby byli hrdí především na sebe, pak se rodí velká jména, o kterých člověk může psát. :D

No nic, zase jsem sklouzl úplně někam jinam a pardon, že se na Vás všechny nedostalo.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 AjA AjA | Web | 3. února 2011 v 9:45 | Reagovat

jsem rada, ze mezi nami jsou zapadli vlastenci, ten muj ve mne je zahraban hodne hluboko pod nanosem prachu a balastu posledniho dejinneho vyvoje...

s nekterymi vecmi zde spise souhlasim, ale najdou se tu i takove se kterymi hrube nesouhlasim....treba d vyberem Madelaine...me ta zenska je desne nesympaticka a taky, politika se do toho musi pocitat, protoze bez ni by Madla nebyla Madla.... mamka se s ni kdysi setkala, a take nebyla uplne nadsena... to same plati i o vyberu dalsich :))) nekterych :)...

ja jsme rada, ze jsme meli Jiriho z Podebrad...ve sve dobe muz, ktery predbehl svet o 500 let, ze mame Jana Husa, ktereho nam zavidi arabsky svet (jak jsem tehdy koukala, kdyz mi mi iracti studenti vypraveli o tom, jak je Hus nejvetsim hrdinou jejich zivota...podobne na tom byli Kubanci)...ocekavala, ze se zde objevi treba pan Roesl, kdyz jsi ten botanik :))) a Tonda Dvorak mne rozesmal, ja dost dlouho premejslela, koho mas na mysli :D - ale je pravdou, ze jeho Largo z Novosvetske je.... genialni.... asi mel sva dila nazvat nejak vlastenecky, a na Bedu by se v "popularite" dotahl i u nas, ale kdyz ten Smetana cerpal z te nasi historie, coz v obdobi, ve kterem tvoril,b ylo protezovano :))) a Vltava je GENIALNI skladba, takze mi to vlastne nijak nevadi...to bys mohl rict, ze se zapomina na Martinu a kdesi cosi :))

2 Venca Venca | 3. února 2011 v 11:12 | Reagovat

ty jo, to je vážně zajímavé, tedy bohužel nikoho, kdo se s Madelaine setkal neznám, takže vše co vím, je z jejích životopisu a několika TV pořadů a rozhovorů, ale že by na mě někdy působila nesympaticky, to nejspíše ne.

S těmi botaniky to je také zajímavé, pro mě největší je Josef Holub, to bezpodmínečně, dodnes evropsky uznávaný taxonom, ale jinak když jsem po pátral po světových serverech, byl jsem naprosto mile šokován kolik lidí má hluboké povědomí o prof. Vladimíru Krajinovi, který po válce emigroval do Kanady, fantastické.

Jinač mi tu chybí spousta jmen, to jo, třeba zminovaná Martina Navrátilová, ale pokoušel jsem se sportu co nejvíce vyhnout, když už jsem pomlouval hokej a fotbal, že :D

O Dvořákovi byl natočen jeden docela zajímavý dokument, tuším, že se jmenuje Dvořák v Americe, a občas tam probleskne co si o vztahu Čechů k němu a kultu Smetany, opravdu zajímavé téma, někdy bych se do toho chtěl ponořit. Stejnak si myslím, že Antonín není dostatečně vynášen do nebes, i když zrovna nepěl ódy na blanické rytíře a Vyšehrad... ale i v jeho tvorbě najdeš české dějiny, když ti nestačí folklor, příroda, báje, třeba ve sv. Ludmile :)

3 vencisak vencisak | 3. února 2011 v 21:07 | Reagovat

Tohle je přinejmenším velmi zajímavé čtení. :)

Ostudnou kapitolou české kulturní historie je tzv. boj o Dvořáka, který ve druhé dekádě 20. století rozpoutal jeden z pozdějších nejmocnějších představitelů komunistické totality Zdeněk Nejedlý. Kořeny jeho myšlení lze patrně hledat v rodné Litomyšli (nar. 1878), rodišti B. Smetany a A. Jiráska. Z těchto dvou osobností si již v mládí vytvořil modly svých pokrokových ideálů. Záhy se ztotožňuje s Jiráskovým pojetím dějin: glorifikuje husitství a období rozkvětu českého baroka označuje jako dobu temna. Oddanost Smetanovi nezná u Nejedlého mezí a mnohdy hraničí až s fanatismem, kdy ve jménu svého Mistra likviduje "protivníky" (kromě Dvořáka i Janáčka, Suka ad.). Nutno poznamenat, že Smetanovi tím příliš velkou službu neudělal, zakladatel české moderní hudby je Nejedlého optikou dodnes někdy vnímán jako zarytý Dvořákův nepřítel. Ve shodě s pojetím hudby tak, jak vykrystalizovalo v průběhu 19. století (tzn. dělení tvorby na absolutní a programní), vynáší Nejedlý Smetanu, autora hudby především programní, na piedestal pokroku. Dvořáka vycházejícího z tradičních hudebních forem pak uměle staví v ostrém kontrastu do pozice zpátečníka.    
Záhadou zůstává, proč si Nejedlý zvolil jako hlavní terč svých výpadů právě Dvořáka. Traduje se historka, podle které byl rázně odmítnut coby nápadník Dvořákovy nejstarší dcery Otilie. Nikdo ze skladatelovy rodiny však o ničem podobném neví a Dvořák se prý s Nejedlým nikdy osobně nesetkal. Blíže pravdě bude fakt, že Dvořákova nepřehlédnutelná osobnost se svojí podstatou nejlépe hodila do role protivníka, kterou Nejedlý pro svůj "boj za Smetanu" potřeboval. V průběhu let vydal řadu hudebně - teoretických spisů, týkajících se české hudby. Často v nich bohužel vítězí ideolog nad muzikologem. Roku 1910 založil časopis Smetana, v jehož redakci se obklopil skupinou oddaných příznivců. Byli mezi nimi i významní vědci Otakar Zich, Josef Bartoš či Vladimír Helfert. Vytýkali skladateli, který se již nemohl bránit, jednostrannost, nedostatečnou hudební paměť, konzervatismus, nedostatek vkusu, eklekticismus a dokonce i laciné efekty a bezobsažné melodie. V Dvořákově díle spatřovali "vážné kulturní nebezpečí", které "deformuje posluchače do oblasti hudebního primitivismu". "Uměle vyvolané dvořákovské hnutí " se prý stane "bezvýznamnou epizodou minulosti." Podle slov Nejedlého představuje Dvořák "balvan, jejž si mladý český hudebník musí odvalit z cesty, aby mohl dále." Nesmyslné kritice neušly ani skladby takového kalibru, jako je Novosvětská, "dílo, jež svou homofonní fakturou zvětralo a vybledlo až bolestně. Rovněž po stavbě symfonické není, zvláště v první větě, ani potuchy. Triviality ve scherzu a v poslední větě urážejí čím dál tím více. Jediný pěkný moment je ve finále před koncem, když nastoupí pozounové akordy z Larga. To jest ovšem na symfonii poněkud málo." Neustálé výpady "smetanovců" proti Dvořákovi vyvolaly protireakci soudnější části kulturní veřejnosti. Zastánci Dvořákova díla uveřejnili roku 1912 tzv. Protest, ve kterém se ohradili proti fanatické zaujatosti Nejedlého a jeho skupiny. Mezi podepsanými byli E. Chvála, O. Nedbal, V. Novák, F. Ondříček, J. Suk, O. Ševčík, V. Talich, H. Wihan aj. Další léta se nesla ve znamení neustálých přestřelek dvou táborů, uměle vyostřených do nesmyslného sporu "buď Smetana, nebo Dvořák."

Zlomovým obdobím se stal rok 1915. Veřejnost nezůstala lhostejná a odpor neustále sílil, Dvořákova hudba se hrála s neztenčenou intenzitou dál. Stratég Nejedlý pochopil, že je čas na částečný ústup a svoji pozornost obrátil k jinému bojišti - k dílu Leoše Janáčka. I zde však narazil. Janáček na vrcholu tvůrčích sil se dokázal proti nesmyslnému napadání účinně bránit. Po skončení 1. světové války se Nejedlý pokusil zlikvidovat i Dvořákova zetě Josefa Suka, kterého obvinil z vlastizrady. Celý spor řešil čestný soud a Suk byl v plném rozsahu ospravedlněn. Od Nejedlého se v období mezi dvěma světovými válkami postupně odklonili i jeho dřívější přívrženci, což ovšem nijak nepohnulo jeho "pokrokovou" ideologií. Stal se jedním z nejvýznamnějších představitelů krajní levice, byl spoluzakladatelem mnoha politických seskupení (Dělnická akademie - 1919, Levá fronta - 1929, ad.). Roku 1939 se stal členem Komunistické strany Československa a byl pravidelným dopisovatelem většiny levicových listů.

Vrchol jeho kariéry nastal po skončení 2. světové války: stal se ministrem školství a kultury (1945 - 1946), ministrem sociální péče (1946 - 1948), ministrem školství (1948 - 1953). Od roku 1953 až do konce svého života (1962) byl ministrem bez portfeje. V tomto období patřil mezi nejaktivnější ideology komunistické totality a hrůzovlády padesátých let. Např. po vykonstruovaných politických procesech prohlásil: "Vřed je vyříznut. Ukažme, že tělo zůstalo zdravé. Tím se nejlépe pomstíme zločincům a proces bude i pro nás, čím byly moskevské procesy pro Sovětský svaz: krokem k velkému rozmachu... S jasnou myslí tedy vpřed, jak krásně zní z našeho lidu, za Gottwaldem a Stalinem!" Nejedlého moc v oblasti kultury byla v padesátých letech téměř neomezená. Docílil např. toho, že na Pražském jaru 1953 se hrála pouze jediná Dvořákova skladba (a to ještě mimo původní program), v roce 1950 zakázal na celých 13 let (!) všechny reprízy Dvořákovy opery Dimitrij v Národním divadle atd. Přes veškeré úsilí však svůj boj s Dvořákem postupně prohrával. Geniální hudba se proti jeho vůli stala světovým kulturním dědictvím, neotřesitelnou hodnotou, která naplňuje radostí posluchače po celém světě. Zdeněk Nejedlý, zlověstná postava české kultury, zmizel po své smrti v propadlišti dějin.

4 AjA AjA | Web | 4. února 2011 v 14:37 | Reagovat

hm, jete me tak napadlo, kdyz jsme zili ve Statech, seznamili jsme se s velice zajimavym mladikem, http://www.paulmauffray.blogspot.com/ desne se zamiloval do moji starsi sestry a byl uzasnej, ale proc to pisu...ten kluk se ucil cesky podle knizky pro samouky z roku 1908 proto, ze miloval prave Janacka :) nejoblibenejsi autor! Musim mu napsat, kdyz jsem si dala tu praci a dohledala si jeho blog :)

5 Alue Alue | E-mail | Web | 11. dubna 2013 v 14:23 | Reagovat

hmm... když už jsem hrdá na to že jsem češka, tak bych psala i nadpisy česky, aby to bylo fakt vidět :)

6 Bagřík Létající Bagřík Létající | Web | 11. dubna 2013 v 14:41 | Reagovat

Jsem hrdý na to, že jsem čech... napsáno anglicky? ._.

7 vencisak vencisak | 11. dubna 2013 v 14:48 | Reagovat

[6]: Proč se nad tím pozastavovat, nadpis vyjadřuje diskurz článku.

8 Miloš Miloš | Web | 11. dubna 2013 v 18:48 | Reagovat

A. Dvořák díky působení v USA a Anglii je z pohledu světa určitě významnější skladatel než B. Smetana, který byl "jen" ve Švédsku. To asi platí i pro L. Janáčka, jehož operám se dostalo celosvětového uznání a hrají se např. v Metropolitní opeře v NY.
Jako perličku dodám, že Smetanu jsem ale v zahraničí také slyšel - právě jeho Vltavu hrají u "zpívající" fontány pod vrchem Montjuic v Barceloně.

Docela mě překvapil tvůj komentář [3]:, kde zmiňuješ Nejedlého "nasazení" proti Dvořákovi už za 1. světové války. Dosud jsem si jeho neblahé působení spojoval jen s funkcí ministra (kultury) v komunistické éře.

Z těch našich Čechoslováků ve světě bychom mohli ještě vzpomenout Andyho Warhola - Slováka Varcholu z Medzilaborců.

9 Terez. Terez. | Web | 11. dubna 2013 v 19:55 | Reagovat

a k tomu ještě Petr Čech, Jarda Jágr, Perta Kvitová, Tom Berdych, Věra Čáslavská.. joo, je hodně i sportovců:)

10 Teeda Teeda | Web | 11. dubna 2013 v 22:47 | Reagovat

Co se na to dá říct. Možná jen, že jsme málo schopní docenit to, co máme a neznáme pravé hodnoty. Běháme za mámivými světélky a to ostatní našemu pohledu pak uniká.

11 Násilník Násilník | E-mail | Web | 12. dubna 2013 v 0:04 | Reagovat

je fajn být Čechem kvůli tomu, že můžeme označit pár velkých osobností a čítanek v lteratuře za "naše"? a co z toho máš v povaze ty? co z toho mám v povaze já? co z vlastností, umu nebo intelektu těch velikánů má společnýho kdokoli z těch, hrdě průměrných, nevědomky pořád rudých, nadšeně rasistických, opile xenofobních, 7 milionům hokejovejch trenérů a pivních otrapů?

12 Bezejmenné Esko Bezejmenné Esko | Web | 12. dubna 2013 v 14:11 | Reagovat

Vlastenectví je v dnešní době antinacionalismu, uctívání cizích kultur a anglismů... hrozně hezké. Zvlášť když je to vlastenec inteligentní a né nějaký nácek či klučina z dělnické strany.
No tak trochu z jedný strany souhlasím s Násilníkem, k čemu nám to vlastně je? Nemůžeme se označit za lepší, jen kvůli pár zvučným, váženým jménům, které měly stejný původ.
Ale zas i v tom nejvyprahlejším nihilistovi se pod vrstvou prachu skrývá ego vlastence... nebo vy nemáte z našich malých úspěchů občas radost? Nebo z  reklamy na český výrobek na druhém konci světa?
A taky bych pár těch jmen přidala.

13 vencisak vencisak | Web | 12. dubna 2013 v 17:04 | Reagovat

[11]:[12]:: Nad tím vším by se dalo sáhodlouze polemizovat. Snažil jsem se, aby článek zněl osobně a nenuceně.

Pro mne je podstatný fakt, co se za těmi jmény skrývá. Tito lidé mi prostě přijdou inspirativní a nesmírně zajímaví. V tom vidím podstatu, proč je mít na paměti (učit se o nich, o jejich práci a přínosu, který někteří vůbec nepociťovali)a co si z nich mohu vzít. I kdyby to skončilo pouhou inspirací, je to snad málo?

Píšu o řadě umělců a mám na paměti slova Mediny Mládkové: "Vydrží-li kultura, přežije národ." Pro mne mají symbolický význam, pro někoho jiného mohou být směšná, pro někoho nosná. Každý svého štěstí strůjcem.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama