Není Hepburn jako Hepburn

20. března 2011 v 10:42 | Venca |  Film
Drazí čtenáři,
neměl bych opomínat ženy. Sice na blogu.cz je žen až moc. Žen co příliš píší a žen co příliš čtou, co ostatní ženy píší. Naopak mužů je tu málo a mužů píšících o ženách ještě méně. Nerad píšu o ženách... až na světlé výjimky. Tou výjimkou nejsvětlejší jsou herečky. Tímto článkem plynule navážu na článek kuřácký a zároveň na článek o dvou mistrech filmového plátna, který si můžete přečíst ZDE.


Co by podle vás měla splňovat taková žena herečka? Žena na filmovém plátně? Jako spontánní odpověď bych osobně čekal, že by měla býti krásná. Krásná vzhledem, krásná vystupováním, krásná mluvou, gestikulací. Samozřejmě by měla umět hrát. Nám se před očima zjevuje na filmovém plátně, ale rozhodně by měla býti i herečkou divadelní. Spojení divadla a filmu se dá považovat za geniální. Umět hrát před divákem i před kamerou, to jest umění.

S krásou to máte těžké. Ne vždy je podstatná. Někdy si role žádá starou ošklivou brécu. A jak to filmovému průmyslu trvalo, než na to přišel. Některé herečky měly to štěstí, že si za svůj dlouhý život vyzkoušely všechny polohy lásky. Klidně bych to tak nazval. Od naivních dívenek, přes mladé dvacátnice končící u elegantních třicátníků, přes nezávislé třicátnice, zralé čtyřicátnice, elegatní pádesátnice, vrásčité šedesátnice, až po belhavé sedmdesátnice. Tento model se ovšem nedá generalizovat. Byť důkazem mojich slov může být naprosto okouzlující Ingrid Bergman (59) v Podzimní sonátě a jejich popřemním geniální představitelka ženské ohavnosti Bette Davis (54) v Co se vlastně stalo Baby Jane?

Dnes ovšem bude řeč o úplně jiných herečkách. O dámách, které nosily příjmení Hepburn. Dámách, které jsou ztělesněním jak krásy ženské, tak i krásy filmové. Zatímco jedna byla krásná celý život, druhá z krásy postupně vyrostla. Jedna se jmenovala Audrey a druhá Katharine. Dvě ženy, které spolu krom příjmení, módní ikonovosti a mužských hereckých kolegů neměly naprosto nic společného. Och pardon, ještě kouřily :) Audrey tři krabičky Kentek denně. :)

Pojďme se na ně mrknout!

Dovolím si začít Katharine. Ježto tuto dámu mohu bez jakéhokoli rozmýšlení označit za svou nejoblíbenější herečku.
Když se řekne Katharine Hepburn, je možné, že většina lidí to bude považovat za omyl. Jaká Katharine, sakra? Snad Audrey! Nene vážení. Nezdravá velkolepost Ká Hepburn musí jednou dorazit ke každému a čím dříve tím lépe. Ona totiž velkolepá byla, dá se říct po celý svůj filmový život. Byla tak velkolepá, že přepsala dějiny Hollywoodu a vlastně kinematografie samotné. Kdo jiný má čtyři zlaté Oscary, k tomu pouze za hlavní role... nikdo a většina hereček je takovým počtům ocenění na hony vzdálená. Vlastně až na jednu jedinou, kterou jest Meryl Streep a její dva Oscaři z 16ti nominací.

Řekli byste, čert vem nějaké sošky Americké instituce. Ať jste však sebe většími odpůrci takových konzumních činů, já si stále myslím, že Oscar jest nejvyšším oceněním, které se může herci během kariéry udělit. Paradoxní je, že na post nejvyšší čtyřikrát posadil herečku, která byla více než anti-hollywoodská, arogantní k tisku i k fanouškům, dle řady režisérů neměla dost sex-appealu, odmítala make up, Cecil Beaton o ní tvrdil, že je egomaniak, a nikdo jí ve 30. letech neřekl jinak než Katharine of Arrogance, což se postupem změnilo na First lady of Cinema či The Great Kate. :D Milovala kameru více než kamera jí a její divoká touha být absolutně fascinující nebrala mezí.

Jenže čím to, kde bylo kouzlo Ká Hepburn? Osobně bych řekl v její nezaměnitelné originalitě a sebeobětování se. Štíhlá sportovní postava, ostré rysy v obličeji, frňáček trochu nahoru, kudrnaté vlasy, jedinečný hlas a connecticutský přízvuk Bryn Mawr. K tomu ikonické oblíkání, které naprosto překonalo dobu. Když se řekne žena a kalhoty! Odpověď je jediná - Hepburn! Legenda co nosila na sobě modely od legend jako byla Coco Chanel, Walter Plunkett, Cecil Beaton ad. Podíváme-li se na role, které ztělesňovala, byly to pokaždé nezávislé a inteligentní ženské (ajajaj!) feministického ražení, sarkastické, cynické, uštěpačné až nepříjemně jedovaté babizny, které navíc byly krásné! Doba 40s měla vlastně jednu královnu - mladou všemi milovanou všemi nenáviděnou Hepburn. Jenže to nebyla herečka, co z plátna po pár filmech vyšumí. Pokračovala další 4 dekády v natáčení. George Cukor by se dal označit za jejího soukromého režiséra, Cary Grant za prvního filmového partnera, se kterým ztvárnila několik nezapomenutelných rolí a Spencer Tracy za životní i filmovou lásku, která nahradila na plátně Granta. Její ztvárnění romantických komedií a historických dramat, to je dnes filmový pojem. Přes mladé ženské se prokousala k panovnicím, starým pannám, bohyním, matkám a babičkám. Ve všem excelovala! Stejně jako na broadway prknech co znamenají svět.

A pak tu máme Audrey. "Miss Hepburn" plnou superlativů a spojení nej, vrozenou dobrosrdečnost a přirozenou sympatičnost. Myslím, že byla nejvíce glorifikovanou postavou na filmovém plátně, která se doposud objevila. Což do jisté míry zastínilo její herectví. Všechny její vrcholné role se vlastně točí kolem její oslnivé krásy, ztělesněné naivity, andělské dětinskosti. Čemuž více méně odpovídá i její rejstřík plný romantických až patetických snímků a komedií a muzikálů (byť v My Fair Lady si třebas její pro změnu velmi měkký hlas neužijem, ježto je dabována). Ovšem i ona si zahrála ve velkovýpravných dramatech jako Vojna a mír nebo thrillerech jako bylo Čekej do tmy. Osobně jí považuju za dokonalou především v těch patetických rolích. Ostatně, co si budem namlouvat, Snídaně u Tiffanyho je sračka, ale!!! Ale tak dokonale patetická a tak úžasně zahraná, že na ní nedám dopustit. Dokonce mi doma visí plakát :)

Zmínil jsem, že obě ženské měly společnou módu. Ono to vlastně vzniklo náhodou právě díky jejich společnému příjmení. To když návrhář Givenchy šel ukázat modely Miss Hepburn a domníval se, že v Sabrině hraje Katharine. Ejhle byla to docela neznámá Audrey (byť už s Oscarem za Prázdniny v Římě). Čert to vem, z náhody se stalo doživotní přátelství a doživotní spolupráce mezi Audrey a značkou Givenchy. Společně se staly slavnými. Audrey má modely od Givenchy v téměř každém filmu a Givenchy se i díky její propagaci stalo součástí vybrané společnosti haute couture. Tahle úchylka došla tak daleko, že její little black dress ze Snídaně u Tiffanyho byly vydraženy za téměř milion dolarů. Což je pro zajímavost vyšší cena, než byl hereččin honorář za film.

Co by však dělala žena v romantickém filmu bez chlapa. To prostě nejde. Vlastně obě Hepburnovic mají dva zásadní společné herce - Humphrey Bogarta (Africká královna vs. Sabrina) a Peter O'Toola (Lev v zimě vs. Jak ukrást Venuši), čímž se omlouvám Grantovi, se kterým obě hrály také. Vazby mezi herečkami a jejich protějšky, resp. role, které společně s nimi ztvárnily jsou však odlišné. Katharine a Humphrey byly dvě obrovské hvězdy, když se natáčela African Queen, oba dva zralí herci a role staré panny bojující za svobodu po boku upoceného kapitána bárky je naprosto jiný kafe, než spojení světácký Humphrey a roztěkaná dívenka Audrey v Sabrině. To samé s Peterem O'Toolem. Mezi ním a Ká Hepburn byl propastný třicetiletý věkový rozdíl, přesto je prý pojilo velmi silné přátelství (prý Peter pojmenoval po Kate svou dceru) a jejich herecký výkon ve Lvu v zimě, kde hrají panovníky-manžele se dá považovat za opravdový vrchol dramatického umění. Jako protipól komediálnímu duu zlodějů Audrey-Peter v Jak ukrást Venuši. Ostatně Audrey byla téměř pokaždé obsazována do dua, kde byl o mnoho starší chlap, ať to byl Bogart, Grant nebo Gary Cooper. Umění filmu ukázat divákovi lásku je holt nevyčerpatelné a jedním z prostředků je prostě starej chlap a mladá šťabajzna.

Je až neskutečné, jak tyhle dvě herečky spolu dokázaly koexistovat na filmovém plátně a přesto se naprosto ale naprosto ignorovat. Obě diametrálně odlišné, Kate filmu obětovala celý život, Audrey se filmové slávy postupně vzdávala. Zatímco jedna měla velké ego, druhá měla velké srdce. Jedna byla posedlá filmovou dokonalostí, druhá byla posedlá dáváním lásky všemu a všem. Jedna žila mystifikací svého já, druhá skutečně žila i mimo filmové kamery.

Přesto obě, každá po svém, skutečně dokonalé.



 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ilči Ilči | 22. března 2011 v 18:26 | Reagovat

Komentáře netřeba. Snad jen ty kalhoty... :-)

2 vencisak vencisak | Web | 22. března 2011 v 18:34 | Reagovat

Nooooo, vím, že zrovna k těmhle věcem mám dost daleko a veřejně se Marlene Dietrich omlouvám :) Nicméně, ony byly téměř filmové vrstevnice, tak se to snad trochu stírá :)

3 Aleee Aleee | Web | 25. března 2011 v 11:13 | Reagovat

Kdybych měla volit mezi Katharine a Audrey, jednoznačně volím Audrey. Mi je Katharine strašně nesympatická... Možná to bude i jejími nevybíravými výroky na adresu Meryl Streep, která spolu s Bette Davis patří na herecký piedestal u mě. A jen malá technická - Meryl má zatím jenom dvá Oscary, ale jsem ráda, že jí přeješ :-D.

4 vencisak vencisak | Web | 25. března 2011 v 12:19 | Reagovat

nj, fakt že jo! :) to víš, že jí přeju, zřejmě až moc :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama