O duševním a fyzickém bohatství

10. dubna 2011 v 11:51 | Venca |  Skutečnosti a netečnosti
V předminulém vydání časopisu Týden jsem se nechal inspirovat rozhovorem s právníkem a rentiérem Fidelisem Schlée. Píšu inspirovat záměrně bez obsahu onoho rozhovoru, stačí, že inspirace mi vydržela téměř týden v hlavě. Tož je záhodno jí podstoupit tranformaci do podoby článku.

V onom rozhovoru s bohatým člověkem zaznělo tolik skutečností, které mně nutí přemýšlet nad tím, kdy si člověk přijde bohatý a především kdy se umně stává správcem svého bohatství. Dokážeme se odprostit od faktu, že každý chce peníze? Zřejmě ne. Proč bychom to také dělali. Každý chce peníze a kdo tvrdí v dnešní konzumní době, že je tomu naopak, lepím naň samolepku velkého klišé. Bez peněz nejede vlak. Ovšem kam nejede? K mamonění nebo k usnadnění života? Ideálně k druhé variantě, že? Na penězích oceňuji, že mi umožňují dělat věci, které s malým obnosem dělat nemohu.

V mém případě je uspokojování materiálních hodnot silně podmíněno prožitkem, který mi daná věc přináší v horizontu delším než chvilkovém. Kupovat si cokoli bezmyšlenkovitě pro ukojení chtíče daného okamžiku se mi zdá nicotné. Párkrát jsem si onen sekundový chtíč vyzkoušel, mmm, 10 min. po vyplavení endorfinů jsem danou věc chtěl jít vrátit. Přesto ano, člověk některé věci potřebuje pro svého ducha. Čím více zájmů, tím více potřeb.

Existují rámcově 2 možnosti, jak potřeby ukájet. Buď peníze máme předem nebo si je vyděláme. V mnoha případech se takový rámec odráží na lidské povaze. Kdy se lidé učí pokoře a skromnosti? Kdy se chovají marnotratně a kdy ví, že si marnotratnost mohou skutečně dovolit?

Fascinují mě lidé, kterým ke štěstí stačí málo. Nějaká práce, manželství, rodina, občas dovolená, veselí lidé kolem, zajištěné bydlení, pocit jistoty a bezpečí. Takové lidi považuji za střízlivé, nenapadá mě jiný výraz. Příliš si s nima nerozumím. Většinou si s nimi nemám co říct. Dozvím se, že je někdo těhotnej, jede do Chorvatska, vzal si hypotéku na barák a v práci je to na prd. Hmm, přesto si myslím, že tací lidé se cítí duševně bohatí, zatímco já je považuji za duševně ploché a v podstatě sobecké. Společnosti nedávají nic krom poplatků za televizi.

Na druhé straně břehu stojí oni okázalí marnotratníci. Zubí se na nás z médií nebo nedej bože na ulici, když vykročí z nedobytného auta, ověšeni drahými hadry a kovy. Neznalí společenského kodexu, bezkulturní barbaři, kteří sice místo Chorvatska jedou na Bali, ale jinak společnosti nedávají nic víc než poplatky za televizi. Myslím si, že tihle lidé se pro změnu cítí bohatí fyzicky, ale o duševním bohatství nemají jakéhokoli tušení.

Ovšem jak je krásné, když poznáváme lidi, kteří skutečně společnost obohacují. Někdo to dokáže s málem a někdo s pořádným balíkem. Někdo nás zaujme již svým výzorem, postojem, vystupováním a nebo názorem. Měl jsem čest poznat již několik skvostných lidí na jakékoli straně pomyslné kastovní barikády. Lidi transcendentálně prostupující společností, dávající ostatním více než poplatky za televizi.

Nejvíce si cením zkušeností s těmi bohatými lidmi, což pro mě byla věc nová. Tak se stane, že sedíte na kávě s člověkem, který má kalhoty od Zegny, triko od Alfreda Dunhilla a povídáte si o nesmrtelnosti brouka. Mnoho lidí by začlo uvažovat, kde na to sakra vzal a červ závisti by začal hlodat. A mnoho lidí si uvědomí, jaká přirozenost se zatím skrývá. Že pro někoho je přirozené mít na sobě Zegnu, stejně jako pro mě si vzít holinky a brodit se po močálech za kytkama. Střetnou se totiž lidi, kteří se vzájemně dokáží obohacovat a protínat své zájmy třeba v Praze na Školní v bazaru DVDček, kde oba shání film, co sehnat po republice nejde, i kdybyste měli po kapsách zlaté cihličky.

Naší devizou je svět, ve kterém jsme se narodili. Je jedno co to je za svět. Všechny mají stejné zákonitosti a dávají nám první kopanec do života. Pro někoho možná příliš jemný a pro někoho zase příliš tvrdý, s tím se každý musí poprat, jak nejlépe umí. Má-li na to povahu.

Ovšem, milí čtenáři, všechno je jen a pouze jen o lidech a lidské povaze.
Přeji všem aj sobě bohatého ducha, rozum a pokoru prvotně před sebou samotným.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nobody Nobody | Web | 10. dubna 2011 v 22:43 | Reagovat

A co si myslíš o lidech, kterým stačí k životu málo, protože se smířili s tím, že nemají dost peněz, aby mohli být marnotratní, ale kdyby ty peníze měli, klidně by marnotratní byli a ještě ke všemu neplatí poplatky za televizi? Hm? Já totiž poplatky za televizi platit odmítám, když v ní nikdy neběží nic k podívání. :D

2 vencisak vencisak | Web | 10. dubna 2011 v 22:58 | Reagovat

počkej, počkej, tys to nějak celé zacyklila :) tak poplatky byly myšleny obrazně a jinak si nemyslím v tuto chvíli nic konkrétního, jen se mi zdá dosti ochuzující takové smíření, už jen při přijmutí klišoidního tvrzení "proč chtít od života méně než více, když jej žijem jen jednou"

3 Nobody Nobody | Web | 10. dubna 2011 v 23:07 | Reagovat

No jo, ale co je méně a co více? :) Dost záleží na žebříčku hodnot.

Já si myslím, že každej člověk je svym způsobem bohatej, ale nezavděčíš se všem. Každej máme svojí cílovou skupinu.

4 vencisak vencisak | Web | 10. dubna 2011 v 23:13 | Reagovat

[3]: kdyby se všichni všem měli zavděčovat, tak tu máme samé uťáplé patolízaly a řiťolezce... berme to tak, že každý má spíše jiný žebříček hodnot než cílovou skupinu, souhlasíš? :)

5 Nobody Nobody | Web | 10. dubna 2011 v 23:17 | Reagovat

[4]: Jo, dost bylo polemizace. :) Za šest hodin vstávám, takže ze mě stejně nic kloudnějšího než dobrou nevypadne. :)

6 vencisak vencisak | Web | 10. dubna 2011 v 23:21 | Reagovat

[5]: aaa, to přeci není polemika, jen ujasnění si skutečností, které zabrání virtuální desinterpretaci výše uvedeného... Jesus, mluvím jak kanál... tak dobrou

7 Rýža Rýža | Web | 11. dubna 2011 v 0:17 | Reagovat

No, nenapadá mě nic lepšího než - ":)))". Stačí to jako kometář tohoto článku? - v případě, že je ten komentář ode mě?:)

8 Rýža Rýža | Web | 11. dubna 2011 v 0:17 | Reagovat

Mimochodem ... co je to za film?

9 vencisak vencisak | Web | 11. dubna 2011 v 7:49 | Reagovat

[7]:[8]: Jasně, můžeš se jen potutelně smát :) kort no, jsou ti známy i hlubší konsekvence, předpokládám :)

a jaký film máš na mysli? v onom bazaru? to byl nějaký Bergman, tuším

10 baarel baarel | Web | 11. dubna 2011 v 23:04 | Reagovat

Osobně vyhledávám a stýkám se pokud možno jen s lidmi, který mě obohacují a nemluvím o financích, a těm druhým se vyhýbám, za což bývám od nich kritizován. Ono totiž duševně bohatí nebývají finančně chudí.

11 vencisak vencisak | Web | 11. dubna 2011 v 23:49 | Reagovat

[10]: ano, mohl bych si dovolit přitakat

12 Alena Alena | 12. dubna 2011 v 11:19 | Reagovat

Nj. Nejhorší na prachách je, když člověk kolem sebe vídí spousty oněch marnotratníků a zároveň i vidí tuny a tuny věcí, do kterých by člověk mohl investovat přebytečné peníze mnohem užitečněji, než do nákupů kopců pičovin a zbytečných luxusů... Jenže když před takovýma lidma nadhodíš témata jako non-profit drugs, jsi rychle pehlušen vyjmenováváním funkcí nových telefonů, zažitků z golfu  nebo kecama o nehtech a vlasech:-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama