Statistické laškování se vzácnými mrkvemi

2. dubna 2011 v 17:41 | Venca |  Botanika
VAŘÍME Z NUDY - ČTENÍ PRO PSYCHICKY MÍRNĚ NARUŠENÉ ČTENÁŘE - POPULARIZACE NEPOPULÁRNÍ STATISTIKY

Mám asi tak 1000 věcí na práci, ale protože je víkend, do koncertního vyžití zbývá několik hodin, tak jsem se rozhodl zapracovat na přednáškách do kurzu Ohrožené druhy vyšších rostlin. Dostal jsem několik čeledí se vzácnými kytkami, o kterých budu přednášet. A protože vzácné kytky jsou má vlajková parketa, tak jsem usoudil, že bych rád vzal přednášky za trochu jiný a nový konec tedy spíše začátek.


Když už se člověk chce bavit o vzácných a ohrožených kytkách, měl by to mít v hlavě srovnané. A měl by umět syntetizovat látku do velkých a přehledných celků. Proč? Protože cesta od obecného ke konkrétnímu je mnohem srozumitelnější, než se bavit o konkrétních příkladech, které samozřejmě musí následovat. Ale dá se to pojmout opačnou cestou, kdy půjdeme od konkrétního k obecnému. Kdy hledáme spojitosti a obecně závazné skutečnosti.

U vzácných kytek to je nesmírně důležité. Pomineme-li hledisko vědecké a zaměříme se na laickou veřejnost, kolikrát nám dochází k mediální desinterpretaci jakékoli snahy o vysvětlení, proč je něco důležité chránit. TV Nova nám z každého plku udělá mediální bombu a jediný kdo to odnese, jsou kytky a odborníci, protože jsou blbí trubci sedící si na vedení. Viz klasické spory mezi rybáři, myslivci, ekology, ochranáři. Proč letnit rybník, když přijdu o prachy z chovu, jenom kvůli tomu, že mi v tom bahně vyroste nějaká blbá kytka 30 let u nezvěstná.

No nic, míchám páté přes deváté. Vlastně jsem vám chtěl ukázat, jak je statistika nesmírně zábavná věc. :) Nejvíce mě baví clusterové analýzy, takové hledání podobností a právě těch spojitostí. To, že něco spojíme do většího celku nám sice neřekne, jak máme dané kytky chránit, ale ukáže nám, že otázky ochrany se netýkají jen jednotlivostí ale různých (různě velkých) celků. Je to vlastně teoretizování, sedění doma za compem a válení si šunek. Kosu na kosení louky u toho člověk moc nevyužije a praxe bývá v řadě případů jiná než teorie. Nicméně, základem praxe je vždy teorie.

Když už mám ty kriticky ohrožené kytky, co mají společného krom toho, že jsou na vymření? Mají společný areál, biotop, stanoviště? A podobné prkotiny. Jakou hloubku našeho uvažování zvolíme to už je dá se říct čistě na nás. Přesto v jednoduchosti je krása. Dokážeme-li vyvozovat obecné z konkrétního, dokážeme k ochraně přistupovat stejně konkrétně jako generalisticky. To máte jako s lidma a antibiotikama. Většině stačí antibiotikum na bázi penicilinu, ale existují lidé, kteří jsou třeba na penicilin alergičtí a potřebují jiný typ léku.

Tak jo, zase jsem někde jinde, než jsem chtěl být. Prostě jsem si dneska hrál se shlukovými analýzami, které jsem se snažil naočkovat na naše vzácné mrkve. Tedy zástupce čeledi miříkovité (Apiaceae). U nás roste přes 100 druhů různých mrkvoidních taxonů, z čehož dobrá polovina je v nějaké kategorii ohrožení (kriticky, silně nebo jen ohrožený druh, některé jsou už vyhynulé a některé vyžadují jen zvýšenou pozornost). Tahle teorie je trošku obsáhlejší, tak možná doporučuju k přečtění tento článek.

Vzal jsem tedy mrkve a rozřadil je do několika kategorií, jednak status ohrožení, areálu druhu resp. floroelement, který druh na našem území představuje, nadmořská výška ve které rostou, charakter resp. přirozenost biotopu a jal jsem se hledat nějaké společné vlastnosti, resp. společné skupiny mrkví. Z takového hraní následně vznikají moc moc moc krásné statistické výstupy, které plní především tu funkci syntetickou. To, co bychom museli zdlouhavě interpretovat, máme najednou "jasně" viditelné na obrázku.

Zároveň se omlouvám, že to možná nebude na první pohled srozumitelné, nicméně to máte jako s poezií, čtenář kolikrát neví co tím chtěl autor říct.



1.) jednoduché clustrování dle kategorie ohrožení (A kat. vyhynulé a nezvěstné, C kategorie ohrožené) s přiřazením floroelementu a zvýrazněním biotopových preferencí jednotlivých druhů resp. nároků na vlhké vs. suché prostředí



2.) do tohoto dendrogramu, tedy jakéhosi pomyslného stromu, který hledá co větší podobnosti mezi jednotlivými druhy se ovšem schová nespočet informací... byť po netu to vysvětlit zase tak jednoduše nejde... nicméně máme vzácné mrkve krásně rozdělené na dvě základní větve, vlhkomilné druhy a druhy suchomilné, jemnější větve nám ukazují, co jsou ony druhy zač neb kde se v ČR vzali, další ještě jemnější větve ukazují zda rostou v člověkem silně nebo mírně invadovaných společnstvech, zároveň nechybí ani jemná shlukovací škála, kterou představuje nadmořská výška resp. zda druh roste v termofytiku, mezofytiku nebo v oreofytiku. Dokážeme-li si k tomu promítnou jednotlivé statusy ohrožení viz výše a jasně dané skutečnosti, že nejohroženější jsou u nás biotopy nížinné jako jsou mokřady, bažiny, příbřežní porosty, slaniska a nížinné stepního charakteru dokážeme jasně vyčíst, které druhy si zaslouží zvýšenou pozornost z hlediska ochranářského. Samozřejmě tento dendrogram zcela přihlíží další podstatné kategorie jako je počet lokalit, velikost populací, populačně biologické aspekty aj. Ale tak pro demontraci teorie si myslím OK.



3.) Zde si pro změnu můžem ukázat, co mají společného vzácné druhy v jednotlivých kategoriích ohrožení. Byť narážíme na nízký počet druhů (čím tlustší čára tím více druhů), což může vést k poměrně ukvapeným závěrům. Nicméně lze vidět, že mrkve rostou v poměrně zachovalých biotopech nikoli v synantropních společenstvech, ať jsou to biotopy vysokohorské nebo nížinné. Zvládáme-li si promítnout, jak se minulosti především mokřadní biotopy měnily na zemědělskou půdu, pak dokážeme přijmout fakt, že je právě většina vlhkomilých druhů ohrožená.


No nic, pokud jste se dostali až sem, tak vězte, že tímto článkem jsem chtěl jen ukázat, že kreslit se dá i jinak než jen tuhou, křídou a akvarelovými barvami. :)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nobody Nobody | Web | 2. dubna 2011 v 21:00 | Reagovat

Panenko Marijá, 100 mrkvoidních druhů? Já znám jen tu oranžovou, co mi jí tatínek každý rok pěstuje na záhonku a mám ji tak ráda. Možná proto je mrkev ohrožená, protože co najdu, tu sežeru. :D

Ba ne, botanik ze mě fakt nebude. A ty máš můj obdiv, že sis to všechno narval do hlavy. Uff.

2 vencisak vencisak | Web | 3. dubna 2011 v 8:52 | Reagovat

juj, neboj znáš mrkví víc, petržel a pastinák patří mezi mrkve také :)

a obdiv může být poněkud unáhlený, pač bych o sobě rozhodně netvrdil, že umím všechny naše mrkve poznat :)

3 Nobody Nobody | Web | 3. dubna 2011 v 9:05 | Reagovat

[2]: V tom je potíž celý botaniky. Mrkvoidní druhy se vůbec rodovým jménem nejmenují mrkev. Za to má u mě tahle věda veliký mínus. ;D

4 vencisak vencisak | Web | 3. dubna 2011 v 9:33 | Reagovat

[3]: jaktože ne?? celý rod mrkev (Daucus) existuje :) takže koukej té vědy mínus zase odebrat! :D

5 Nobody Nobody | Web | 3. dubna 2011 v 9:46 | Reagovat

[4]: Ano, ale ne všechny mají rodové jméno mrkev, o to jde. Blba, jako jsem já, pak  v žádném případě nenapadne, že pastinák patří mezi mrkev. :D

6 vencisak vencisak | Web | 3. dubna 2011 v 9:51 | Reagovat

[5]: sem z toho úplně zmatenej :D tím pádem to je moje chyba, že jsem čeleď miříkovité označil za skupinu mrkvoidních kytek... pak se může zdát, že všechno se tam jmenuje mrkev... lol, to sou zmatky, navíc to pivo, och, myslet ráno je těžký :D

7 Nobody Nobody | Web | 3. dubna 2011 v 9:56 | Reagovat

[6]: Samozřejmě, že je to tvoje chyba, vždycky je to tvoje chyba. Vždycky je to pivní chyba! :D

8 vencisak vencisak | Web | 3. dubna 2011 v 10:31 | Reagovat

[7]: aspon, že je na koho to svést :D

9 AjA AjA | Web | 3. dubna 2011 v 11:58 | Reagovat

ale miříkovité se půůvodně jmenovaly mrkvovité, nebo ne?

10 vencisak vencisak | Web | 3. dubna 2011 v 12:47 | Reagovat

[9]: asi jo, i když těch různých názvů bylo víc, klasicky okoličnaté, což mi přišlo nejlogičtější, no budiž, však oni zase něco nového určitě vymyslí :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama