Ze života Ph.D. vol. 5

26. května 2011 v 10:05 | Venca |  Skutečnosti a netečnosti
Drazí čtenáři,
jednou to přijít muselo.


Když už člověk dělá botaniku na akademické půdě měl by umět několik základních věcí. V prvé řadě poznat kytky. To je nesmírně důležité.

Křtem pro každého terénního botanika je, když vede exkurzi. Má kolem sebe bandu studentů, obvykle zpruzených nebo naopak nadšených. Obě skupiny lidí jsou nebezpečné, jedni vás otráví svou přítomností, druzí vás mohou dostat na lopatky všetečnými dotazy.

Takové vedení bandy dychtivých studentů jsem si poprvé vyzkoušel před 3 týdny v Praze. Jedinou mojí záchranou byla skutečnost, že se jednalo o středoškoláky. Tedy záchranou, byli zvědaví až příliš. Navíc jsem vedl exkurzi do míst, kde jsem byl poprvé v životě a rostla tam spousta kytek, které jsem také viděl poprvé v životě. :D Ale dalo se, párkrát jsem řekl nevím, netuším, nevzpomínám si, ale ve většině případů jsem to zdárně ukočíroval nebo zahrál do patu. :))

Můj největší problém z pohledu didaktického je, že neovládám české názvy kytek. Tak si mluvím latinsky a kontinuelně se omlouvám, že vážně netuším, jak to je česky. Bohužel čeština je v botanice na akademické půdě zbytečná, ovšem proto, abychom mohli vést exkurze nezbytná. Lidé to občas nechápou a stěžují si, že se musí učit něco navíc, ale halt život je boj.

Tento týden probíhá botanická exkurze pro prváky a druháky na VŠ. Pěkně týden se jezdí po Moravě a děcka projíždí zajímavé lokality a učí se kytky. No učí. :) Někteří se určitě něco naučí, někteří se s radostí podívají a někteří to přetrpí.

Letos jsem si řekl, že bych mohl mít svou skupinku studentíků. Tak 5-10 děcek, kteří se mnou budou ťapkat, kteří za mnou budou ťapkat a kterým budu předávat své znalosti. :D No v pondělí jsem to odmítl, ale úterý kdy jsme byli na jižní Moravě jsem se i docela těšil. Xerotermní biotopy zvládám asi nejlíp.

Nakonec děcek bylo více jak 15 a z jedné lokality širokolistých trávníků se vyklubal celej den, přidala se k tomu vegetace na pískách a co víc i nejbrutálnější česká záležitost, co do počtu druhů, bělokarpatské louky.

V životě bych si netroufl vést exkurzi na bělokarpatské louky. Je to peklo a já měl smrt v očích, když jsme na lokalitu přicházeli. Naštěstí letos je sucho a zase tolik kytek v kvetoucím stavu tam ještě nebylo. :DDD

Nicméně,
byl jsem klidný, pač jsem věděl, že s námi jsou dva ostřílení doktoři, kteří jsou opravdu skvěli botanici a ještě lepší vedoucí exkurzí. Pak jsem sebou měů kamarádku, která poctivě dohledávala češtinu a občas potajmu zaběhla za kolegy, aby zjistila, co to je za kytku a já zatím mluvil o něčem jiném. Navíc, co mi opravdu jde, je herectví, takže na mě nebylo vůbec znát, že něco nevím, že si nevzpomínám na znaky a pod.

Mojí silnou stránkou jsou vzácné kytky, které mrskám jedna báseň, tudíž jsem měl dobrou opěrnou berličku. Ovšem co mi vážně nejde, jsou trávy. Jestli si dokážete představit kolik je na Čertoryjích trav. Asi tak bilion druhů. Něco neskutečného. Jestli jsem jim za celou dobu řekl 6 druhů, tak to byl vážně výkon. Naštěstí, děcka byla v pohodě. Zajímalo je všechno, jen ne trávy, tak jsem byl upřímně rád. :)

Peli mi po celém dni řekla, že to bylo dobré a že jsem to zvládnul v pohodě. Oddychl jsem si. Martin si ze mě dělal srandu, ale budiž mu jeho hnidopišství odpuštěno. On si to může dovolit, i když jsem byl rád, že jsem mu jednou přeurčil jeho určení. :D

Ve středu, kdy jsme jeli na Pálavu, slaniska a Pouzdřany jsem se na to vysral, děcka byla rozdělena jen na dvě skupiny a já si pěkně trajdal po lokalitách a fotil. Byť Pálava je moje srdeční záležitost a hrozně rád bych zrovna tam mluvil. No ne, nebudu se vymlouvat, zajímalo mě více focení kytek než studenti, což lze realizovat jenom pokud jdete sami.

Hlavně moji srdcoví parazité - zárazy. Na Kopečku by mělo bejt až 7 druhů, my viděli jen tři, ale nevadí. Na Pouzdřanech jsme pro změnu neviděli zárazu sivou, za což jsem letošní počasí proklínal, ale i tak, stálo to za to.

Zrovna když píšu tento článek, studenti lozí po horách. Václav hory nenávidí, tudíž nikam nejel. :D Zítra se k nim opět připojí a bude se dívat, jak všichni zdárně dají zápočet formou poznávačky. :)

Tak jim držte palce a někdy v terénu naviděnou.

Holá lidés.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Nobody Nobody | Web | 26. května 2011 v 11:01 | Reagovat

Gratuluji k ukočírování divé zvěře a přeji mnoho zdaru i ve dnech budoucích.

A Pálava... ježišmarjá, musím M. říct, že tam v sobotu nutně potřebuju jet. Úplně si mi udělal chutě... jak dlouho už jsem tam nebyla...

2 Rýža Rýža | 26. května 2011 v 19:04 | Reagovat

Ach ach, bych taky někam vyrazila...snad DOKONCE!!! i na botanickou exkurzi. Už mě nebaví být furt zavřená:( Letos to beru ve velkém stylu, na sluníčku jsem ještě pořádně nebyla ani jednou, kdepak dcera ředitele vápenky, mám pocit, že za ten týden, co ještě budu muset být zavřená, se za mě stane stygobiont ... a nebo nějaký bathypelagiální druh:D

3 vencisak vencisak | Web | 27. května 2011 v 20:53 | Reagovat

[1]: Pálava, ach Pálava, rozplynul bych se tam nejraději :D

[2]: nooo jooo, jenže tenhle cyklus na tebe přijde tak jednou za 5 let :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama