Krátké pražské entreé

20. října 2011 v 20:43 | Venca |  Architektura
Drazí čtenáři,
protože nemám produktivního ducha, musím sáhnout k článku typu kde, kdy, proč a jak jsem co dělal. Naštěstí jsem pobýval alespoň v dosti inspirativním prostředí, které mi jako vždy dalo dostatek podnětů k zamyšlení. Nad pracovními povinnostmi mávnu rukou, personální zájmy bývají zajímavější.



Ach, Praha. Jak jen mám matičku Prahu rád. Nostalgie, sentiment, baráky, lásky, bulváry a kavárny. Je mi smutno odjíždět, kort když trávíte příjemný čas, avšak víte, že nikdy nestihnete všechny kamarády a všechny krásy, co byste chtěli vidět. Člověk se má alespoň proč vracet.

Po klasické zastávce v milovaném, protěžovaném Louvre, jsem si užil nostalgii s A (bohužel v mé neoblíbené Slavii), následovanou chvilkou se žbánkem vína v Krásných Ztrátách (což je mnohem lepší místo) a doprovodem k DISKu, kde už na mě čekali drazí olomoučtí kamarádi a šli jsme pěkně snobsky pozváni učinkující na nesnobské, ale relativně příjemné představení Les (o tom třeba příště). Moje vyždímaná duše sentimentálně plkala a kouřila jednu cigaretu za druhou v Montmartre a najednou bylo půl 1 ráno. To už jsme bloudili starou Prahou, já plkal o barácích a marně přemýšlel, jak trefit do Popo na Melantrichově, protože to je sakra někde tady, že. Taky že jo. V Popocafé byla vážně sranda a perfektně hráli, za což sklízel Dj pochvaly, stejně jako já, který si dobrou muziku objednával. :D

Budiž, budiž, chlast je svině a dál už mlčím.

Ale jak jste si ráčili povšimnout, mám rád, tuze rád, baráky a obvykle Praze dávám co proto, resp. sobě dávám co proto a hodiny trávím mezi domy. Dnes po ultradlouhém jednání mi zbyl čas na barák jeden jedinej, v médiích propíranou, studenty ve skrze haněnou, co studenty veřejnosti haněnou realizací nové budovy ČVUT Fakulty architektury v provedení studia Šrámková architekti, v čele s babou Šrámkovou. Nazývanou první dámou české architektury, což komentovat nehodlám, ale myslím, že zas tolik architektek tu nemáme, aby někdo mohl být nazýván první dámou.

Nicméně, baba Šrámková mi je podivným způsobem sympatická a jak si nejlépe udělat názor na barák, než jej zažít na vlastní kůži. Znám její návrhy olomouckých sladoven a mostu v Přerově, nemluvě o manželské realizaci na Václaváku. Její projev mi je sympatický jistou mírou monumentálnosti a ani mi moc nepřijdou podstatná slova o skromnosti. Prostě paní profesorová svým výzorem dává jasně najevo, zač je toho loket.

Fakultu jsem vyhlížel z tramvaje už cestou na Suchdol a na Lotyšské se mihnul její trčící sloup, takové symbolické pozor. Na mysl mi vyskočilo Gočárovo hradecké gymnázium a ani potom co jsem stál na čtvercové ploše před vstupem, jsem se myšlenek na tuto slavnou realizaci nemohl ubránit. Fakulta stojí a stojí opravdu pevně a když se člověk rozhlídne, přijde mu, že stojí tam, kde má a že na ono místo pasuje jako žádná jiná. Trochu jinak už tomu je, když člověk odchází a jeho zraky upoutají měkké a oblé tvary Národní technické knihovny, ale budiž.

Vnějšek je skutečně skromný, skromnost se všemožných diskuzích neustále opakuje a mně nezbývá, než s tím souhlasit. Skromný, nevyčnívající, ale ladící, ale už venku si člověk musí říct ALE co když... Zároveň nepůsobí jako výstřelek doby, opravdu není trendový a podbízivý, není však ani laciný. Prostě je to barák, který bude ladit dnes jako za mnoho let. A ta kombinace cihla/beton je prostě fajn. :)

Těžko se píše z pohledu laika nadšence, studenta naprosto jiných věcí o baráku, který je pro odborníky konkrétních věcí, kterým má budova sloužit.

Nicméně, když jsem vešel, byl jsem nepříjemně překvapen nutností projít skrze blbé otvírací točítka pomocí čipové karty. Naštěstí se tato idiocie dá elegantně obejít, díky studenstvu, jež mi ukázalo jak na to. :) Prostor rozdělený do třech átrii působí. Opravdu působí a je celkem jedno jak, prostě působí a vyvolává pocity. Já si řekl wow, to je super, podívat se nahoru a mít na sebou osm pater chladivého betonu. Nicméně člověk, který je zde poprvé trochu bloudí. Resp. je nucen zkoumat a objevovat. V naší kryptě je celkem jasné, co je vlevo a co vpravo, v tomhle baráku to jasné není, ale pokud jste v mé situaci, tak to překonáte a nějak se s tím poperete. Dostat se do výšin se dá tolika různými způsoby. Pěkné výtahy, točité schodiště, cik cak schody.

Beton je zpestřen lesklým barevným nátěrem a cihlovou podlahou. Hrozně mě barby bavily, oranžová, fialová, červená a pak ta růžová při vstupu na záchody. Růžová na pánské mě dostala do kolen a říkám si, že tohle je fakt prdel. :D Co mě na interiéru okouzlilo naprosto je nepřeberné množství úhlů pohledů skrze velkou otevřenou plochu, schodiště, přímý pohled skrz chodby, naprosto jiný pohled přes jiné schodiště a to a tam to a toto. Báječné, opravdu si člověk přijde, že mu nic neujde, že je všeho součástí (nevím, jestli se podobný přístup zamlouvá studentům... tohle si z olomoucké krypty umím představit). Vidíte do ateliérů, do učeben, do odpočíváren, které jsou mimochodem pestré a okouzlující a vážně bych si přál se s notesem válet v těch oranžových boxech.

Interiér mi přijde inspirativní a nabízí tolik představivosti a tvůrčí imaginace. Už vidím všemožné plastiky, skulptury, obrazy nacházející se tu a nebo támhle.

A přitom všem mi barák vůbec nepřijde dělaný na oko. Přijde mi vážný a důstojný. Je jasně vyhraněný, neumím si představit, že v něm sídlí něco jiného než architekti či ti informatici. Ale zároveň z něj čiší sarkasmus a ten mě sakra baví. Proč ne. Nic není dokonalé a nerad bych, aby čtenář nabyl dojmu, že tady cákám zrovna z téhle realizace.

Prostě se mi líbí a to je asi vše podstatné. Jen bych se chtěl zastat tohoto baráku v jednom ohledu. Neříkejte, že to je hnůj, protože obří kopy hnoje se v týhle zemi stavěly v 90. letech minulého stojí, laciné, nechutné, odporné a "baráky jsou přeci vážná věc."

Je fajn, že barák umí vyvolat kontroverzi, živou diskuzi. Třeba na Suchdole stojí nová a moc pěkná budova enviromentálních studií. Čistá, sklo, dřevo, nešokující. Už jste o ní slyšeli? Už jste jí viděli? Ne? Čím to sakra je? Prostě neumí v lidech vzbudit emoce.

K dokreslení přikládám odkaz s fotkami v Lidovkách a z oficiálních stránek ateliéru, ježto jsem sebou neměl foťák.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Miluš :) Miluš :) | Web | 1. listopadu 2011 v 10:18 | Reagovat

http://nd05.jxs.cz/260/109/8352c1b5fd_81044731_o2.png?1320088044

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama