Colours of Ostrava 2012

21. července 2012 v 10:55 | Venca |  Hudba
Byly to mé první "Ostravské Barvy". To víte, člověk si musel počkat na něco spešl. Zbrusu nový areál a opravdu nadupaný line-up. A když po mnohaletém uvažování přišel rok 2012 a s ním i obě splněné podmínky, nezbývalo nic jiného, než se už březnu rozhodnout, že tentokráte nesmím v Ostravě chybět.



Nemám moc sil na psaní sáhodlouhých reportů. Každopádně měl jsem sebou skvělou partu lidí, přijeli mi Australánci ze Sydney a nechyběli kamarádi z Olomouce a okolí, Slovenska i Německa. Prostě nejen line-up byl nadupaný a k dokonalosti scházela jen třešinka na dortu.

Areál nezklamal, naopak nadchnul. Těžký industriál Vítkovic. Kdo neviděl, těžko pochopí krásu a ohromení ani po dlouhém popisování. Velice zajímavě rekonstruovaný plynojem, vysoké pece, zrezivělé železo, struska kam se podíváš. K tomu se přidal festivalový servis, buržoustní Modrá zóna se sprchou bez front, nabíjení telefonu, ledničky zdarma, blízkost centra 20 min pěškobusem, velice milí a pohodoví securiťáci, cena piva pod 30 Kč. Prostě a jednoduše, když nebudu vyložený hnidopich, nenajdu žádnou podstatnou chybu a to je zatraceně divnej stav?!

Historek by se ovšem našlo spousty, ale pač bych chtěl psát především o hudbě, nechť zůstanou na tomto blogu promlčeny.
Jak jsem sdělil na začátku, line-up byl skvostný. Byl tak skvostný, že jsem nemohl stihnout vše, co jsem chtěl, ježto bych zřejmě padl totálním vyčerpáním už po druhém dni, ale vše zásadní aj něco navíc jsem samozřejmě zvládl, aspoň se tak cítím. :)



Alanis Morissette (70%) - Když na jejím vystoupením zpětně přemýšlím, uvědomuji si, že jsem musel být jejím velkým fanouškem. Alanis přijela s tím, co slíbila. Se setlistem plným starých, znamých hitovek a já si zpíval You oughta know, Ironic, Thank you, Head over feet a mnoho dalších. Daleko od podia jsem viděl jak máchá svýma dlouhýma vlasama, má rudou rtěnku a zlatě blyštivou kytaru. Byla fajn, nenadchla, ale rozhodně se nenechala zahanbit.

Animal Collective (95%) - Moji milovaní Animálníci naopak přijeli se setlistem složeným z alba Centipede Hz, které vyjde až v září, doplněné o pár skladeb z Merriweather Post Pavilion. Končili sobotní program, publikum bylo prořídlé, statické a naprosto nepřipravené na příval experimentálně psychadelické elektroniky, kterou se hoši ráčili vyluzovat. Já jsem byl naprosto očarovaný a užíval si svou srdeční záležitost, od které jsem dostal přesně to, co jsem chtěl - skvělý progresivní zvuk, inovátorství, vtipné texty a ač pánové působili dosti odtažitě, mě si na dobro získali. Jednoznačně nejlepší výstup headlinera na hlavní stage celého festivalu.


Antony Hegarty a Janáčkova filharmonie (90%) - V pátek mě naopak po duši pohladil sám Antony. Představte si takového éterického mužíka na obrovkém podiu, za sebou má filharmonii, vlastního oblíbeného dirigenta a klavíristu, občas mu nervozitou vypadne text a do toho podivnými buzi pohyby hýbá ručkou do rytmu, to vše doplní proslovy o záchraně planety a končí konstatováním, že mluví až moc zapáleně. Vyzařuje z něj něco naprosto magického a zpívá nádherné skladby jako For today I am a boy, Epilepsy is dancing, Kiss my name, Cripple and the Starfish a samozřejmě I fell in love with death boy či závěrečnou Hope There's someone. Antony byl prostě dojemný.


Barons of Tang (80%/60%) - Jedna z mála kapel, která měla dvě vystoupení a já si nenechal ujít ani jedno. Jednak proto, že jsou z Austrálie a jednak proto, že to první byl naprostý odvar uvařený ze směsice zběsilých rytmů cikánské muziky, punku, klezmeru, kabaretní muziky a člověk si připadal jak na šíleném cirkusovém vystoupení. Po druhé už tak dobří nebyli, možná jim nesvědčil uzavřený prostor.

Bassekou Kouyate & Ngoni Ba (90%) - Když jste na Colours, nemůžete propást pár kapel z Afriky. To prostě nejde. Moji černí koně festivalu z Mali hrající na takové podivné kytary ngoni předvedli naprosto rytmické, melodické vystoupení, které se neslo skrze zrezlé konstrukce vítkovického areálu a v lidech vyvolávalo čistou radost. Před podiem měli narváno a já se rozhodně nedivil, proč tomu v dešti tak je.

Bobby McFerrin (60%) - Bobby si u nás asi může dělat, co chce. Přijel s kamarády, vystoupil a capella na hlavní stagi a zase odjel. Osobně se mi vystoupení docela líbilo. Co se mi nelíbilo, tak bylo publikum, které (a tomu se vlastně vůbec nepodivuji) nedokázalo při takovém vystoupení udržet pozornost a probreptalo celý koncert. Lidé tam prostě stáli, protože zpívá či spíše jamuje McFerrin. Poté, co přišel na podium Bárta, jsem to nevydržel a odešel jsem. A tak Bobby vyšumněl do prázdna. Pfffff.

Celso Pina (80%) - Kdo v pátek nevyšumněl byl mexický akordeonista Celso. Koncert měl jednu rytmickou linku, trochu v duchu venkovské mexické zábavy a vlastně Celso vypadá jak takový hospodský dědouš. Ale jeho optimismem prosluněná cumbia dostala a roztancovala snad každého.

The Flaming Lips (50%) - Na koho jsem se vedle Animal Collective těšil nejvíce? No přece na Flaming Lips. Cítím se jako jejich pravověrný fanoušek. A jako takový typ fanouška jsem odcházel naprosto znechucen. Viděl jsem na podiu egomanického Wayne Conyeho, který furt říkal fucking awesome a pod. Viděl jsem show po americku a slyšel jsem naprosto ojetý, více jak rok stejný setlist skladeb, které byly poskládány zřejmě tak, aby všechny unudily k smrti. Jsem rád, že jsem nikdy neutratil prachy za jejich samostatný koncert, protože tohle bylo na vypískání.

Infected Mushroom (50%) - Jedna z náhrad za zrušené vystoupení Björk byla parta bláznů z Izraele, kteří dělaj psychedelické trance. Zvládl jsem necelou půlku a s radostí si šel lehnout. Nic pro mě, ale děcka si zřejmě přišla na své.

Iva Bittová & Čikori (60%) - Mám Ivu moc rád. Skvělá hudebnice, kvůli které jsem přetrpěl šílenou frontu v plynojemu a kvůli které jsem po 25 minutách odešel. Nevím, jestli to bylo způsobeno masovou atmosférou festivalu, ale její vystoupení jsem si prostě neužil. Škoda.

Katzenjammer (90%) - Co Colours přesně potřebovaly na naladění dobré noty nového dne? Katzenjammer!!! Čtyři holky z Norska, jedna krev a mlíko, druhá blondýna s obřím výstřihem, třetí vypadá jak Björk a čtvrtá jak westernová pistolnice. Všechny si střídají nástroje, hrají něco mezi laciným country, bluegrassem a podobnými styly v estrádním hávu, ale jsou tak skvělé! Prostě si je zamilujete, i kdybyste se sebevíce bránili. A tak se přesně stalo mě. Yeeeeeahaaaa.

Mogwai (70%) - Druhou náhradou za Björk byly skutečné hvězdy dejme tomu post rockové světové scény. Britové se představili jako introverti, kteří z nitra šíleně kříčeli a pohlcovali svými kytarovými rify publikum. Připadal jsem si jako topocící se v obrovském oceánu kytarového hluku. A to nebylo vůbec špatné, jen možná ne tolik vhodné pro obří scénu a publikum, které naprosto nevědělo, do čeho jdou.

Quique Neira & Najavibes (80%) - Colours rozhodně potřebovalo reggae vystoupení. A potřebovalo rytmické, taneční reggae. Což přivezl až z Chile Quique Neira. Pokud reggae posloucháte, asi byste takovou hudbu považovali za něco naprosto standardního. Rozhodně jej však oceňuji, jelikož šlo slyšet, že si s muzikou umí vyhrát, prožít jí a rozhodně nezapomíná na roots, tedy kořeny samotného žánru.

Rufus Wainwright and his band (55%) - Na co se dle mého soudu rychle zapomene, bude vystouení Rufuse. Jediné o čem jsem se přesvědčil, že nedělá zas takový laciný popík a že rozhodně zazpívá Hallelujah. Toť asi vše, co mi v hlavě utkvělo.

Sauti Sol (55%) - Jak vypadá laciný africký popík z Keni, jsem se zase naučil z vystoupení zlatem ověšených Sauti Sol. Neee, tohle pro mě není africká hudba.

Staff Benda Bilili (80%) - O to více byli rozkošní hudebníci na vozíčku, kteří umí publiku předat čistou radost z hudby. Tahle parta z Konga asi dostala každého. Jak by řekl Zákopčaník slunce v duši a úsměv ve tváři, který zaslouženě vyvolal upřímný potlesk a přídavky.

ZAZ (75%) - Vystoupení francouzské nové vlny rozkošného chansonu bylo pro mnohé naprostým vrcholem. Pro mě byla Zaz hezká, roztomilá holka, která dělá líbivou, roztomilou hudbu. Všechno bylo tak roztomilé, až jsem přemýšlel, jestli to může být i upřímné. Že by za hodně peněž hodně muziky? Nevím, ale proč ne, svoje místo a snad největší publikum, to přesně měla Zaz na Colours.


Takové bylo Václavovo Colours. Mrzí mě snad jen, že jsem nestihl Hugh Masekelu a Ibrahima Maaloufa. :( Ale vše omrzí a já budu doufat, že Colours v příštím roce dokáží navázat na naprosto skvostný line-up, protože rok 2012 nastavil laťku tak vysoko, že překonat jí, bude více než obtížné.

Holáááá lidés.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Robka Robka | Web | 21. července 2012 v 11:25 | Reagovat

Koukám, že jsme se někde asi potkali - Bassekou Kouyaté mě nadchnul též, miluji africkou hudbu a od tohohle pána jsem si koupila fantastické album, které mi i podepsal. Antony Hegarty - nádhera, naprosto dokonalý hlas. Trocha nervozity tam byla, text vypadl, ale nevadilo. Alanis Morissette - děs běs, nelíbilo. Flaming Lips mě naopak nadchli nejen show, ale i hudbou.
Byly to moje šesté barvy a musím říct, že hudebně skvělé, jako vždy, jen je na nich trochu cítit snaha dotáhnout co nejvíc lidí - na jména jako je Alanis, Zaz (ta se mi líbila), Bobby McFerrin (slušel by mu komornější koncert). Ale pro mě i objevné -menší koncerty nabídly třeba skvělé Acollective, kteří mě uchvátili, viděla jsem své oblíbence Tamikrest a tak.... :-) Těším se na příští rok:-)

2 vencisak vencisak | Web | 21. července 2012 v 12:11 | Reagovat

[1]: Asi dokážu pochopit, že Flaming Lips mohli někoho, kdo je nějak zvlášť nezná, nadchnout. Mi skoro způsobili výron slz zklamání. :(

O té Alanis jsem četl, že moc nekomunikovala s publikem a pod. (i teď u tebe na blogu). Nevím, my jsme se seděli na trávě a nechali si jí hrát jako doprovod, takže jsem to nijak zvlášť neprožíval, ale pokud zpívala naživo, což myslím, že ano, tak mi rozhodně přišla jako dobrá hudebnice. Holt, každý není tak bezprostřední jako Zaz. :)

Už se těším, co vymyslí příští rok a zároveň se toho dost bojím, pač těžko to může být lepší.

3 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 21. července 2012 v 12:35 | Reagovat

Jé, já ti závidím! Na Colours se mi chtělo už asi šestou sezónu, ale letos poprvé jsem nemusela na tábor, tak to skoro vypadalo, že to vyjde! Ale nakonec jsem skončila na přechodu mezi zánětem močáku a předporodníma bolestma moudráku, tak jsem se bála, že to tam celý pročůrám a ještě se nenajím :)

Jsem ráda, že se líbilo! Festivalový facebook (sledovala jsem Colours alespoň tak,když už jsem se nedostala na místo) byl během akce plný remcalů, ovace přišly až po návratu nadšenců :)

4 Robka Robka | Web | 21. července 2012 v 12:56 | Reagovat

[2]: No nevím. Je fakt, že neznám Flaming Lips natolik, abych mohla jejich výkony srovnávat. Ale je pravda, že byli jedni z mála, kteří opravdu opanovali hlavní scénu a i hudebně byli úžasní (aspoň tedy dle mého názoru). U té Alanis bych si nebyla jistá, že zpívala všechno naživo, koncert byl navíc hrozně ozvučený. Zklamaná jsem nebyla, protože jsem od ní neočekávala, že z toho padnu na zadek, ale že to bude taková hrůza, jsem nečekala.

5 uajiii uajiii | Web | 21. července 2012 v 13:05 | Reagovat

jéj,toho Antonyho ti tiše závidím, ten musel být úžasný!

6 vencisak vencisak | Web | 21. července 2012 v 16:43 | Reagovat

[3]:joo, tak to je škoda převeliká, ale co se dá dělat

[4]: jde vidět, že ti Alanis hodně pohla žlučí :)

[5]: byl, byl, byl

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama