Etymologické okénko aneb rostliny jako součást řecké mytologie III

23. ledna 2013 v 14:21 | Venca |  Botanika
Zima, práce, zima, práce. Jak se zbavit obého? Na to je jednoduché řešení. Pracovat na něčem zábavném a myslet nejlépe na mediteránní flóru. Po dvou etymologických okénkách tu je okénko třetí. Už bylo na čase, že? Zůstanu tedy v řecké mytologii, byť jsem již v minulém článku sliboval, že se dostanem o něco dál. Nu, koho by nebavila řecká mytologie?!



Pro dnešek jsem vybral trochu lidovější a pěstovanější rostliny. A začneme mákem. V řečtině je mák vlčí (Papaver rhoeas) označován jako /Mekon/. Ve starověkém Řecku byla tato rostlina spjata s bohyní úrody Deméter. Makové květy se používaly pro slavnostní výzdobu, v jejich mysteriózních příbězích se objevují koláče s makovými semeny. Šťáva z máku je známa též u boha spánku Hypna, z jehož hůlky právě maková šťáva kapala. Samotný řecký název Mekon vychází z příběhu o metamorfóze Mekona, mladíka těžce zamilovaného do Deméter. Když Mekon předčasně umíral, bohyně jej proměnila v makový květ.

Na skladu mám také několik falických příběhů. Ty jsou mé oblíbené. Minule jsem napsal pár řádků o jedli, dneska se posunem k roslině v češtině známé jako puškvorec (Acorus calamus). Ta je prvotně spjata s dvěma bohy. S bohem lesů, pastýřů atd. Panem, jehož ikonická flétna byla vyrobena z dutých stonků puškvorce, a dále s Dionýsem, bohem vína, do jehož oblíbeného moku se puškvorec přidával jako aditivum. V obém případě květenství puškvorce (známé palice) bylo vyobrazováno jako falický symbol.

Řecký název puškvorce /kalamos/ nám nabízí hnedka jednu zajímavou interpretaci vzniku. Máme k tomu krásně pikantní homopříběh. Kalamos (syn boha řeky Maiandra, z něhož je odvozen název pro meandr) miloval krásného mladíka Karpa (syna Zephyra a Khloris, odtud název pro plod, carpos). Jednou se oba mladíci rozhodli soutěžit v plavání. Nešťastnou náhodou se Karpos utopil a smutný Kalamos se nechal proměnit v rákosí, které rostlo na břehu řeky. Šustění rákosu (puškvorec jakožto mokřadní rostlina rákos může připomínat) tak představuje nářek Kalama nad smrtí milovaného Karpa.

Druhé možné vysvětlení souvisí s přeměnou nymfy Syrinx, která se snažila uniknout před "láskou" boha Pana. Až se dostala k řece Ladon, kde se opět proměnila v puškvorec. Pan si z ní poté udělal onu flétnu, též označovanou jako syrinx.

Peter Paul Rubens - Pan a Syrinx (1617/19, Staatliche Kunstsammlungen, Kassel, Germany)

K dalšímu falickému příběhu se dostanu trochu oklikou skrze nymfu Lotis. Je to příběh nejpikantnější, který stojí za zrozením samotného slova penis (falus). Musíme se vrátit do dob Trójských válek, kdy rozzlobená Héra proklela budoucího syna Afrodíté a Dionýsa kvůli tomu, že krásný Paris dal právě Afrodíté přednost před Hérou. Héra předurčila synovi obou Bohů, Priapovi, osud ohavného dítěte, který nikdy pro svou ošklivost nedojde sexuálního uspokojení. Tak se také stalo, Priapos byl pro svou odpornost svržen na Zem, kde se připojil k družině Bakhově. Přestože v tomto doupěti sexuálních slastí si to každý užíval s každým, Priapa žádná nymfa nechtěla. Tak se jednou v noci rozhodl znásilnit nebohou nymfu Lotis. Ovšem před samotným aktem zahýkal osel, Priapos se polekal a jeho obří úd zvadl. Lotis se dala na útěk, a protože jí byl Priapos v patách, prosila Bohy, aby mohla navždy uniknout. Tak se stalo a Lotis byla proměněna v lotus, resp. v leknínový květ. Priapos tak nikdy nedošel uspokojení a do konce věků chodil po světě s obřím (stále se zvětšujícím) ztopořeným penisem. :))

Priapova fresa v Pompejích

Ve starověkém Řecku měly rostliny opravdu zvláštní využití. Například nám známá čemeřice (Helleborus, název vznikl nejspíše spojením slov hellein - zabíjení a bora - jídlo) se používala doslova jako biologická zbraň. Když Atéňané vedení Solonem dobývali město Kirrha, řadu měsíců se jim nedařilo. Obyvatelé města, dobře zásobení vodou a jídlem, neměli problém v městě přežívat. Až do období sucha, kdy jim vyschly studně a ani dešťové vody se nedostávalo. Museli tak chodit pro vodu do řeky Pleisthenés. Toho využil Solon, jenž nechal v řece louhovat kořeny čemeřic, což způsobilo přiotrávení Kirrhanů. Solon tak Kirrhu bez problémů dobyl.

Jiný příběh, vztahující se k čemeřici, odkazuje na známého řeckého proroka Melampoda. Byl to první smrtelník, který dostal umění věštit darem od Bohů. Mezi jeho věhlasné činy patřilo uzdravení šílených dcer krále Proita. Dcery urazily boha Dionýsa, který je za trest proklel šílenstvím. Běhaly poté po horách (někde se uvádí, že si myslely, že jsou krávy) a vraždily dobytek i děti. Šílenstvím nakazily řadu žen. Když tato situace přerostla králi přes hlavu, uvolil se využít služeb Melampodových, který ženy následně vykoupal v posvátné studni s výluhem z čemeřic. Po uzdravení za odměnu dostal 2/3 králoství a ruku jedné z králových dcer.

Helleborus foetidus (duben 2010)

Poslední příběh, který jsem si pro dnešek připravil, se vztahuje k mátě. Řecky se máte řekne minthe, latinsky Mentha. Název je odvozen od bájné najády Minthe, která je v mytologii spjata s řekou Cocytus. Minthe byla zaláskovaná do boha podsvětí Háda (jinde se uvádí, že byla okouzlena jeho zlatým vozem) a chystala se ho svést. Do toho zasáhla Hádova žena Persefona (nebo tchýně bohyně Deméter) a proměnila najádu právě v tuto aromatickou rostlinu. Máta se ve starověkém Řecku používala do kytic v pohřebních průvodech a také se z ní vyráběl nápoj kykeon, jenž popíjeli účastníci oslav kultu Deméter, také někdy označovaných jako Eleusiniánská tajemství.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama