Obrázky z výstavy

14. února 2013 v 12:39 | Venca |  Umění
Pusťte si stejnojmenné dílo Modesta Musorgského a pojďte na výlet za uměním. Ze sbírek museí rovnou do sbírek mé fototéky.


Jsem velký milovník slavných a drahých obrazů (kdo ne). Moje bezpředmětná zábava spočívá ve sledování všech možných dražeb především v Sotheby's a Christie's aukčních síních. Jsem konzumní pozér, za mák nerozumějící významu děl. Ale mám skvělého učitele, který mé hamižné myšlenky koriguje. Obrazy už nechci vlastnit a mít je vystavené doma, ale chci je vlastnit a zpeněžovat jejich hodnotu prodejem. :D Žel, asi se mi to nikdy nepoštěstí. V galeriích si obvykle fotím malířské signatury, ale občas si cvaknu i na nějaký ten obraz. Je to jako fotit vzácné kytky a to se mi líbí.

Momentálně mám svatou trojici oblíbených malířů. Joana Miró, od něhož jsem viděl jen malinkou plastiku, ale v Barceloně si člověk vynahradí naprosto vše, což mě uklidňuje. Pak Oskara Kokoschku, do jehož díla jsem se zamiloval díky jeho Hráčům karet a Václava Chada, nadějného českého malíře, jehož tvůrčího génia zastavila 2. sv. válka.

Ale nepohrdnu řadou umělců z 20. století. Klee, Kandinsky, Mondrian, Basquiat, Schiele, Lissitsky, Ernst, Gris, Richter, Picabia... no prostě člověk si má z čeho vybírat.

Čas na malůvky! Výběr toho, co mě zaujalo po cestách v roce 2012.


Staré umění v podobě Tiziana moc v oblibě nemám, ale jako Čech/olomoučan k němu chovám zvláštní pocit sounáležitosti. Ne snad, že by měl toho s Českem mnoho společného, ale v českých sbírkách jsou celí dva Tizianové. Apollo a Marsyas je ve stálé sbírce kroměřížského zámku a zakoupil jej olomoucký biskup Karel z Liechtensteina-Castelcorna v roce 1673. Druhý obraz, Toaleta mladé ženy, je k vidění v Obrazárně Pražského hradu. Tento manýristický bizár Youth with dogs pochází z jeho pozdního období a patří mezi opravdové špeky muzea Boijmans van Beuningen v Rotterdamu.


Co mi je mnohem bližší, toť abstraktní umění Wassily Kandinského. Jeho obraz Lyrics z roku 1911 ve mne spíše evokuje film Myš, která řvala. (Rotterdam)


Naprosto uchvacující záležitost jsem pro změnu objevil ve Vídni. Anton Kolig byl novojíčínský rodák, který se profiloval jako expresionistický malíř. Jeho oblíbeným námětem byla mužská nahota, což můžete více než dobře vidět. Sitzender Jügling - Am morgen, 1919 (Leopold museum).



Schieleně úžasný je samo sebou i Egon Schiele, kterého snad není třeba představovat. Jeho expresivní, provokativní akty jsou dneska ikonické. A za shlédnutí tohoto rozměrného plátna Seated male nude z roku 1910, které nejspíše nakreslil na našem území, jsem více než rád (Vídeň).


A aby snad nebylo Schieleho málo, zde jedny z jeho nejslavnějších (auto)portétů z roku 1912. Autoportét s mochyněmi a portrét Valerie Neuzil. Opravdu ikony, které jsem už tolikrát viděl u lidí jako avatary, že to snad překonává i všechny možné Picassy a Dalí dohromady (Vídeň).


Můj velký miláček Oskar Kokoschka a detail obrazu Double portrait of typographer and publisher Hans Mardersteig and museum director Carl Georg Heise nebo-li Hráči karet z roku 1919. Foceno pro změnu v Rotterdamu. Jinak pokud se letos do Rotterdamu chystáte, vyčkejte do termínu září 2013 - únor 2014, kdy se v Boijmans muzeu koná jeho obří a určitě SKVĚLÁ výstava O. Kokoschka: Portraits of People and Animals. K vidění bude i jeho slavný opičák Mandrill, který je jinak součástí stálé sbírky.

Pokud byste čekali hromady Kokoschků ve Vídni jako já, tak možná dojdete ke zklamání jako já. Krom pár nahotinek a jednoho portétu, nic shola nic! Všechno rozpůjčované. :D


Když už jsme u Kokoschky, tak by bylo škoda přejít jeho vrstevníka, rovněž expresionistu a představitele výtvarné roviny Neue Sachlichkeit, Maxe Beckmanna. V rotterdamských sbírkách se skví Familieportret Lütjens z roku 1944.


Mondriana je všude plno a všichni ho znají. Každopádně nemohl jsem si jeho dvě poměrně maličkatá plátýnka nevyfotit. Vlevo Composition of colour fields z roku 1917 a vpravo Composition no II z roku 1929.


Jeden z vrcholných zážitků jsem měl z tohoto obrazu dada- surre- malíře Maxe Ernsta. Namaloval ho již v Paříži v roce 1923 a jeho cákající barevná krása v kolážové technice je prostě fantastická. Připomínám probíhající retrospektivu ve vídeňské Albertině.


Magritte už je taky značně zprofanovaný, ale tohle byl můj úplně první, resp. jeden ze čtyř prvních, co v Boijmansu mají. Le modele rouge III z roku 1937.


Co by Čech v zahraničních muzeích přehlížet rozhodně neměl, je dílo krnovského rodáka, emigranta Jiřího G. Dokoupila. Proslavil se především díky "svíčkovým" malbám a dnes jsou jeho obrazy součástí řady významných muzeí od Reína Sofia v Madridu, přes Centre Pompidou v Paříži až třeba po rotterdamské Boijmans. .)) Tuším v roce 2010 měl v Praze velmi oceňovanou výstavu Dokoupil 100.


Co se dneska prodává z moderního umění nejdráže? Ano, ano... Gerhard Richter! V ČR je jeden jediný (Uncle Rudi) a to v Lidicích. Pokud ho chcete vidět spousty pohromadě, je třeba zajet do Londýna do Tate modern. Měl jsem štěstí, že během perfektně zpracované výstavy German art from Kiefer to Henning byl vystaven i jeho velkorozměrný obraz Schwan (3). Letos si snad přidám obraz Bach v Moderna Museet ve Stockholmu. Mňam! :)

A který se líbí Vám?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 volnahriva volnahriva | E-mail | Web | 14. února 2013 v 12:45 | Reagovat

Zdravím! Jsi proti týrání koní, nejsou ti tito tvorové lhostejní, chceš proti tomu bojovat a dopřát jim Volnou Hřívu? Potom klikni na: volnahriva.blog.cz a staň se členem klubu proti týrání koní. Vždy se jim dá nějak pomoct a na volné hřívě ti řekneme jak! Chceš se i ty podílet na záchraně koní? Tak neváhej!

P.S. Toto prosím neber jako reklamu. ;)

2 vencisak vencisak | Web | 14. února 2013 v 12:48 | Reagovat

[1]: Udělej pro svět něco užitečného a oddej se rekonstrukci genomu třeba tarpanů,... až se vrátíš s užitečnými informacemi z lesů východní Evropy, rád ti poklikám, kam chceš.

Take care!

3 uajiii uajiii | 14. února 2013 v 13:04 | Reagovat

Já bych prosil Magritta a Ernsta- ti jsou mí nejoblíbenější. Vidím jednoho v pracovně a druhého v salónku. (jak dlouho trvá, než si člověk bude moct dovolit tak zbytečné místnosti jako praacovnu a salónek?)

4 Teeda Teeda | Web | 14. února 2013 v 13:58 | Reagovat

Líbí se mi Kadinského obraz a ten Richterův, i když jako laik nedokážu říct proč. Ale v tom posledním je prostě něco fascinujícího..

5 vencisak vencisak | Web | 14. února 2013 v 14:40 | Reagovat

[3]: Za sebe bych ti přál, aby k tomu došlo co nejdříve, abych se mohl přijet podívat. :D

[4]: To by byla na jednu stranu škoda. Občas čím víc se o nějakém obraze dozvím, tím míň se mi líbí. :) Tedy není to pravidlem, ale párkrát se mi to již přihodilo.

6 Miloš Miloš | Web | 14. února 2013 v 19:19 | Reagovat

Kokoschku znám více z větších obrazů městských panoramat.
Jinak z malířů 20. století mám nejradší surrealisty. A nejen ty světové - Ernst, Magritte, Dalí, Delvaux, Tanguy, Chirico, (Miró, který se tam také počítá, se mně však moc nelíbí),..., ale i naše - Toyen, Štýrský, Tichý, ..., Liesler.

P. S. Škoda, že ty obrázky máš tak malé, možná by stálo za to na blogu zvětšit šířku stránky.

7 Miloš Miloš | Web | 14. února 2013 v 19:24 | Reagovat

A Modest Petrovič M. se mně také líbí, nejvíce Balet nenarozených kuřátek, s ním jsem se hodně natrápil na klavíru.

8 vencisak vencisak | Web | 14. února 2013 v 19:44 | Reagovat

[6]: S Oskarem je to zajímavé, pro mě je to především portrétista, ale je fakt, že měst nakreslil dosti. Vybavuji hlavně Drážďany.

Chirico je výborný!

Mám v českém umění velké mezery, ale pracuji na tom. Tedy naštěstí tahle jména už si spojím i s obrazy, ale znalosti jsou povšechné. Velkým oblíbencem je Eduard Ovčáček a moc se mi líbí Portrét Jana Zrzavého od Kubišty.

S obrázky asi záleží na rozlišení či velikosti monitoru. Na notebooku je mám také malé, na velkém monitoru opravdu velké. Dá se to vyřešit pravým klikem  na fotku "otevřít v nové kartě".

9 avant-garde avant-garde | E-mail | Web | 15. února 2013 v 15:51 | Reagovat

ta sedící figura je naprosto dokonalý. Už jsi byl letos na artsemestru?

10 avant-garde avant-garde | E-mail | Web | 15. února 2013 v 15:53 | Reagovat

Jen tak mimochodem když už je téma o dražby, nedávno na aukro se objevil jedna origoška Van Gogha jen za 20tisíc :-) no není to nádhera? ta prodávající zřejmě netuší co by ostatní lidé za to dali :D

11 vencisak vencisak | Web | 16. února 2013 v 10:48 | Reagovat

[9]: Bohužel, tyhle krátkodobé studentské akce v Praze nestíhám.

12 Aailyyn Aailyyn | Web | 20. února 2013 v 14:55 | Reagovat

Já spíš preferuju starší období, miluju manýristickou malbu... Ale líbí se mi renesanční umění, impresionismus... Ale kdybych si měla vybrat jen jedno jediný stěžejní dílo, bude to Munchův Výkřik.

13 nel-ly nel-ly | Web | 21. února 2013 v 3:58 | Reagovat

má moc tohle umění nechápu, třeba ty čtverce nebo jen čáry...
líbí se mi, když vím, co to je :-D a nejradši mám prostě obrazy, které se podobají skutečnosti (třeba s fantazií, ve zvláštních barvách atd.), ale abych si je dokázala představit, jak opravu vystupují ven
(chm, teď to zní divně)

14 vencisak vencisak | Web | 21. února 2013 v 10:02 | Reagovat

[12]: Proč zrovna Výkřik?

[13]: Pokud myslíš ty čáry a čtverce od Mondriana, tak za nima nic jiného než čáry vidět možná ani nemusíš. Umělecká skupina, kam patřil třeba i neméně známý De Stijl, hledala skrze redukci barev a tvarů rovinu čisté abstrakce. Tomu směru se říkalo neoplasticismus. Na wikipedii k tomu určitě bude něco napsáno.

15 Gabi Gabi | Web | 1. dubna 2013 v 14:03 | Reagovat

Mně se nejvíc líbí ten poslední a ještě ty boty. Moc ráda bych taky zašla na nějakou výstavu, ale nemám k tomu moc příležitostí.. :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama