Voblíbený vinyly

22. února 2013 v 21:35 | Venca |  Hudba
Na víkend jsem slaměným vdovcem. Ach ouvej. :) Musel jsem si do vinárny skočit pro Sylvánské zelené, pojídám tvarůžky a poslouchám desky. A když jsme u desek, přepadá mě sentiment. Vinyl je božské médium. Nevděčné na skladování, těžké na přenášení, náročné na udržování, ale s jedinečným zvukem. Ke gramofonu jsem měl vztah už od dětství, poté byl náš vztah násilně přerušen (nechci o tom mluvit, jedině v rozhovoru pro Bravo girl). Ale teď žiju obklopen deskami. Desky poslouchám každý den. Říká se tomu žít v ráji. A také jsem si k řadě desek vybudoval velice blízký vztah.


Zachytit celou fonotéku se mi bohužel nepodaří. Pač jich máme pierdmilion. Vybral jsem jich pár, od každého něco, jak se říká, se kterými se podělím, a které mám rád jak po hudební, tak po osobní stránce (stálo mě to veliké přemáhání vzdát se Manuella de Fally a Musorgského a dalších 15ti jazzových + 20ti klasických desek k tomu). Hudba by tu totiž měla být pro každého. A když ne slyšitelná, alespoň viditelná.


Maruška Rottrová kdysi nazpívala můj oblíbený song "Kůň bílý". Já tu písničku prostě zbožňuju. Jenže to jsem nevěděl, že to je pouze česká předělávka. Originál se jmenuje Balada wagonowa a nazpívala ho kdysi v šedesátejch Maryla Rodowicz. Tuhle desku jsem poprvé poslouchal 9. května 2012 asi tak ve 2 hodiny a 35 minut ráno. :) Byla to skvělá noc. Cóz mozna powiedzieć jeszcze o Maryli? :)


Tady tuhle desku máme z Delftu. Holaďani jsou na vinyl hrozně ujetí a mají obří vinylové obchody. Deska patří Antony and the Johnsons a krom toho, že je úžasně průhledná, je také nesmírně emotivní. Srdeční dárek. :)


O tom, že Kubiška je v každé fonotéce nepostradatelná, nemusím ani dlouze psát. Marta byla fenomenální a já jsem jejím věrným fanouškem a falešně zpívajícím interpretátorem. :) Stejně nepostradatelná je i Ellinka Fitzgeraldů. Když snad na mě někdy jde spleen, stačí si pustit jednu z pěti desek, co máme, a zase všude svítí slunce.


A kdyby všechny ty potentočkovaný Rihanny a spol. nebyly, také se nic neděje. Protože to podstatné v rhytm and blues a soulu se odehrálo o mnoho desítek let nazpět. Když Aretha ještě uměla zpívat a Diana Ross se na pódiu nakrucovala v triu The Supremes. Motown Records vládlo světu! To je panečku muzika! Elááá, eláá, ambreláá.

PS: Rýžo, mám tu i vinyl Sama Cooka. :)


Taky byste chtěli mít doma žlutýho banána od Warhola, jen se přiznejte! :) O nepostradatelnosti Velvet Underground & Nico také není třeba mluvit. Nejlepší deska, co spatřila světlo světa. :)



Jazz a soul na rozparádění se. Má svatá černá trojice. Ve skutečnosti šestice. Ella - Billie - Aretha - Charles - Duke - Max Roach.


A nechybí ani řádný electro clash v podání Stereototal. Jo, takhle si představuju diskotéku v plné polní. :)


Přestože z klasiky máme dobrých sedm desítek vinylů, celkem mi nedělalo problém vybrat vinyl ze všech nejmilovanější. Tahle deska Toníčkových Symfonických básní je poklad! Nahrála ji Česká filharmonie s Karlem Ančerlem v roce 1963 a je plna skvostné interpretace Dvořákova mistrovského progresivního pozdního díla - zhudebnělých básní na motivy Erbenovy Kytice.


A závěrem snad jedna rada. Nedělejte s deskama podobné vylomeniny jako já. ;)
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Teeda Teeda | Web | 23. února 2013 v 19:00 | Reagovat

Ách. Ty máš Arethu, Ellu a Dianu!? A Raye!? Sakra. Jdu na aukro! :D
Ale ta žlutá deska je božská. Taky mám jedno zvláštní. Ep Čtyři slunce je malá deska v barvě bílé. :)

2 vencisak vencisak | Web | 24. února 2013 v 18:42 | Reagovat

[1]: Joo, Ray by se našel také :) To víš, antikvariáty jsou občas zlatej důl nejenom na knížky.

Bizarní desky jsou moc zajímavá věc. Byl jsem nedávno oslněn papírovou deskou s "vinylovým potahem", která je určena asi tak na 200 přehrátí. :))

3 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 24. února 2013 v 19:31 | Reagovat

Sbírka desek je lepší jak sbírka motýlů :)

4 pan Nedostižný pan Nedostižný | Web | 24. února 2013 v 20:40 | Reagovat

tvé články jsou tak tématické a inspirativní jako z u ěleckého časopisu ..
kdo jsi? kolik ti je? kde žiješ?
musim se ptát, protože se to z těch článků nelehce dostává ..

5 Teeda Teeda | Web | 25. února 2013 v 7:36 | Reagovat

[4]: Na tohle si chci tipnout! Jestli se schválně přiblížím. :D
Že by 26letý student z Olomouce, studující (dokončující) nějaký biologický obor (doktorát)? :)

6 vencisak vencisak | Web | 25. února 2013 v 10:49 | Reagovat

[4]: jeje, myslím, že zrovna tyhle informace dostaneš z článků příp. z odkazů poměrně snadno :)

ostatně Teeda o komentář níže se trefila přesně :)

7 johansen johansen | 25. února 2013 v 17:28 | Reagovat

Ach ach, už chci domů! Úplně jsi mě rozněžnil, těma deskama. A ten autoportrét, ach!

8 vencisak vencisak | Web | 26. února 2013 v 15:35 | Reagovat

[7]: O:-))

9 Miloš Miloš | Web | 26. února 2013 v 21:06 | Reagovat

Je zajímavé, jak staré desky posloucháš.
Vinylové desky kupodivu vychází i dnes. Jako fanda brněnských rockových skupin jsem si koupil reedici Progress Organization, Stín mý krve od Romana Dragouna a 2 LP Synkop 61, které byly sestaveny z miniLP desek Festival, Xantipa a Formule 1. I když mám všechno na CD a starý jehlový gramofon jsem neměl puštěný snad 10 let, vinyly jsem koupil ze sběratelských důvodů.
Z vážné hudby mám "mraky" desek, nejvíce si považuji několik praskajících LP se Sergejem Rachmaninovem jako klavíristou, kde hraje nejen své skladby, ale i dalších skladatelů, např. Liszta.

10 Miloš Miloš | Web | 26. února 2013 v 21:10 | Reagovat

[3]:To by měli vědět tví nápadníci. :-)

11 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 26. února 2013 v 22:19 | Reagovat

[10]: To radši ne :) Ještě nedávno jsem v mladické nerozvážnosti vlezla do bytu ke skoro cizímu pánovi jenom proto, že mi chtěl ukázat svou vinylovou kolekci Blue effectů :)

12 Miloš Miloš | Web | 27. února 2013 v 1:03 | Reagovat

Ta "nerozvážnost" otvírá pole fantazii. To by si zasloužilo článek? ;)

13 vencisak vencisak | Web | 27. února 2013 v 10:02 | Reagovat

[9]: třeba stále zkupovat, člověk nikdy neví, kdy jich bude třeba :)

[11]: Takhle se nachytat na švestkách (Blue Effectech). :) Nu a vidělas/slyšelas ty desky nebo ne? :D

14 Rýža Rýža | Web | 5. března 2013 v 20:32 | Reagovat

Hele, nemáš tu vrásku na čele nějakou větší? :P

15 vencisak vencisak | Web | 5. března 2013 v 20:46 | Reagovat

[14]: Heh, ta je od 15ti furt stejná, ale kolem se rojej nějaké vrásky neznámé. :P

16 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 5. března 2013 v 21:27 | Reagovat

[12]: Já se obávám, že tě fantazie svádí zcela špatným směrem :)

[13]: No jistě, přeci se tam nepotáhnu zbytečně :)

17 avant-garde avant-garde | E-mail | Web | 12. března 2013 v 17:01 | Reagovat

tyvole já chci Velveti, žlutýho banána žeru !!!! pak ještě aretha franklin !!!

18 Fauvista Fauvista | Web | 15. dubna 2013 v 22:40 | Reagovat

Když jsem se loučil se svou bývalou učitelkou klavíru, darovala mi desky s Chopinovými skladbami. Není nad krásný analogový zvuk s trochou symboliky navíc.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama