Buď můj parazit! / Be my parasite!

12. března 2013 v 14:52 | Venca |  Botanika
NESTYĎ SE ZA SVOU BOUBEL
Věřím, že každý člověk je do jisté míry obeznámen s parazity a parazitismem. Především s parazitismem z živočišné říše. Kdo by své domácí miláčky nenechal pravidelně odčervovat, nezakazoval jim očuchávat exkrementy, aby psík nechytl tasemnici. Parazité obvykle v lidech vyvolávají odpor a nechuť, představují téma, o kterém se nemluví, především pokud se nás samotných dotýká. Nu kdo by se chlubil, že má boubele tasemnic na plicích či játrech, že?



Podíváme-li se na rostlinné parazity, situace se může jevit jako zcela opačná. Parazitické rostliny, v mnoha případech člověkem využívané pro hospodářské i dekorativní účely, na nás působí kladně. Jen si vezměme takové Vánoce. Mnoho lidí si nezapomene domů pořídit alespoň pár snítek jmelí, líbá se pod ním, chlubí se jím a přitom jmelí jest nelítostným oportunistou, který vysává z jiných rostlin pomyslný život (nezabíjí je, ale bere si, co potřebuje - živiny/vodu).

Jistě se mnou budete souhlasit, že parazitismus je z vědeckého i lidského hlediska zajímavý, ba přímo fascinující! Člověk se jej snaží pochopit, zkoumat a dnes i dokonce využívat ve svůj prospěch.

NENÍ VŠECHNO ZLATO, CO SE TŘPYTÍ

Na příkladu jmelí by se nám mohlo zdát, že jakákoli rostlina rostoucí na jiné rostlině je parazitem. Ale není tomu tak. Podívejme se na mechy a lišejníky, pro které je třeba kůra stromů podkladem pro růst, ale samotný strom nijak nevyužívají. Stejně tak tomu je u tropických orchidejí, bromélií i kapradin. Takové rostliny nazýváme epifyty.

Existují však bestiální zabijáci z řad rostlin, které jiné rostliny skutečně hubí, a přesto nejsou parazité. Opět se podívejme do svých obýváků - na milovaný fíkus benjamínek. V tropech roste dalších několik set druhů fíkusů, které rostou jako liány a plazí se v deštných lesích po jiných stromech vzhůru za světlem. Jejich sevření je však natolik pevné, že přerušuje cévní svazky stromů a zabraňuje tak transportu vody a živin do korun stromů. Ty pak prostě zaschnou. Zároveň semena fíkusů přenáší různí drobní savci a ptáci a upadne-li takové semínko někde v prohlubni kmenu, prostě začne růst, kořeny geotropicky klesají k půdě, a pokud půdy skutečně dosáhnou, zakořeňují a zvyšují čerpáním půdních živin svou vitální schopnost. Strom je pak doslova obsypán škrtiči. Představte si, že na někoho naházíte 20 krajt, asi tak (nu vlastně by stačila jen jedna).

Jako parazit nám může připadat i břečťan či loubinec "psí víno", kteří se dokážou po ostatních rostlinách rovněž plazit. Jejich úponky jsou spíše lepkavé přísavky než vražedné sající kořeny.

Za parazity nemůžeme považovat ani rostliny, které ztratily chlorofyl, jsou tedy hnědé, nefotosyntetizují, ale živiny získávají díky symbiontnímu vztahu s houbovými organismy. Takové obživě říkáme mykoheterotrofie a uplatňuje ji i řada rostlin známých v našich hájích. Z těch bezbarvých tj. třeba orchidej hlístník hnízdák (Neottia nidus-avis) či korálice trojklanná (Corallorhiza trifida), bizarní rostliny hniláci (Monotropa spp.). Tento typ výživy je typický i pro gametofytní fázi některých kapradin, především těch primitivních jako jsou vratičky (Botrychium spp.).

hnilák smrkový (Monotropa hypopitys, Ericaceae, V. Dvořák)

I TY MŮŽEŠ BÝT PARAZITEM?!

Parazitická rostlina je taková, která využívá fyziologického mostu k transportu vody a živin z hostitele k příjemci. Tento most má strukturální základ v tzv. haustoriu. Haustorium jako morfologický útvar si prošlo řadou interpretací, čímž čtenáře zatěžovat nechci. Ale představme si, že jsme celí vnoření do jiného organismu, ze kterého nám trčí hlava. Naše tělo bychom v tomto případě mohli klidně považovat za haustorium. Z rostlin to je případ raflésie, která se vnějšímu světu ukazuje jen svým obřím smradlavým květem. Zbytek jejich vegetativních orgánů je zahlouben v kořenech stromu, na kterých rostlina parazituje.

Haustorium je z morfologického hlediska velice variabilní orgán, ale v podstatě slouží a) k sevření hostitelského kořene b) k jeho penetrování c) následnému napojení vodících drah a vysávání živin/vody. Může být trvalého charakteru nebo přechodného v době klíčení rostliny.

Parazity rovněž můžeme dělit do několika skupin. Pokud jsou zelení a schopní vlastní fotosyntézy mluvíme o poloparazitech, zase se můžeme inspirovat jmelím. Ti nezelení, vázaní na hostitele "tělem i duší" jsou skuteční obligátní parazité, z našich rostlin sem patří třeba podbílek nebo záraza.

KOLIK KRÁSY JE NA SVĚTĚ?

Samozřejmě i na to vám poskytnu odpověď, byť bude nepřesná, zastaralá a subjektivně zatížená chybou. Číslo je měnlivé každým dnem. V současnosti je známo zhruba 4500 (polo)parazitických druhů ve 280 rodech rostlin. Řeknete si: "sakra to je docela dost!" Ve skutečnosti toto číslo představuje necelé 1 % ze všech doposud popsaných druhů rostlin.

Drtivá většina těchto druhů patří do řádu santálotvarých (Santalales). Což je pro nás exotika, pod kterou si můžeme představit santálové silice z vánočních františků získávaných z druhu Santalum album. Většina rostlin spadajících do tohoto řádu jsou poloparazité. Pravých parazitů bychom na světě našli zhruba 400 druhů, z nichž 2/3 spadají do čeledi zárazovité (Orobanchaceae).

Zajímavá je i poměrně vyrovnaná bilance mezi (polo)parazity rostoucími v půdě a parazitujícími na kořenech (60 %) či tak činími ve větvích (40 %).

KDE SE VZAL? TU SE VZAL! POLOPARAZIT


Toť otázka ještě těžší. Většinou se při fylogenezi řídíme paleontologickými pozůstatky, ale najít důkaz napojení rostliny na jinou je obtížné pár let stejně jako pár desítek milionů let nazpět. Nicméně (polo)parazitismus jde ruku v ruce s jakýmkoli organismem a předpokládá se, že první takové rostliny rostly již v křídě. Základem byl zřejmě sekundární haustorický systém, který přecházel v rafinovanější a specializovanější formy. (Polo)parazitické rostliny zprvu rostly jenom v půdě, poté se až začaly specializovat i na růst ve větvích.

Chápu, že po přečtení tohoto textu, jste těmito rostlinami naprosto fascinováni. Bohužel, můj čas pro psaní vypršel. Závěrem si dovolím zveřejnit pár fotografií těch krasavic napříč botanickým systémem.

Fotky z Kamerunu a Bornea poskytl můj kolega Martin Dančák, jemuž patří velký dík.


lněnka Dollinerova (Thesium dollineri, Santalaceae, Czech republic, V. Dvořák) - kořenový poloparazit

kokrhel větší jarní (Rhinanthus serotinus subsp. vernalis, Orobanchaceae, Czech republic, V. Dvořák) - kořenový poloparazit

černýš lesní (Melampyrum sylvaticum, Orobanchaceae, Czech republic, V. Dvořák) - kořenový poloprazit

jmelí bílé borovicové (Viscum album subsp. austriacum, Santalaceae, Czech republic, V. Dvořák) - semenáček, poloparazit na větvích

Agelanthus sp. (Loranthaceae, Camerun, M. Dančák)

záraza žlutá (Orobanche lutea, Orobanchaceae, Czech republic, V. Dvořák) - obligátní parazit

mordovka písečná (Phelipanche arenaria, Orobanchaceae, Czech republic, V. Dvořák) - obligátní parazit

Alectra sessiliflora (Orobanchaceae, Camerun, M. Dančák)

Balanophora reflexa (Balanophoraceae, Borneo, M. Dančák)

Thonningia sanguinea (Balanophoraceae, Camerun, M. Dančák)

Rhizanthes lowii (Rafflesiaceae, Borneo, M. Dančák)

Rafflesia pricei (Rafflesiaceae, Borneo, M. Dančák)
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Teeda Teeda | Web | 12. března 2013 v 16:53 | Reagovat

Po přečtení si připadám o trochu botanisticky moudřejší a zároveň jsem zachvácena pocitem, že já jsem si ze svého vzdělávacího procesu neodnesla nic.

2 Lenin Lenin | Web | 12. března 2013 v 17:04 | Reagovat

Člověk by řekl, že děsivý rostliny neexistujou, ale těm posledním dvoum ten parazitismus kouká přímo z... ehm, očí? Květů? Prostě kouká.

Asimilace. Hmm, připomněl si mi zábovnou story ze školní lavice. V jednom biologickém testu byla otázka, zda jsou nezelené rostliny schopné asimilovat uhlík. Spolužák odpověděl: Asimilovat uhlík? Já myslím, že určitě. Asi a klidně i doopravdy. :D

3 vencisak vencisak | Web | 12. března 2013 v 17:13 | Reagovat

[1]: Z toho si nic nedělej. Má to působit zábavně a zajímavě, ne edukačně. :)

[2]: Joo z květů! :)
Děsivejch rostlin je, bys koukala.

Asimilovat uhlík? Toť otázka. Koukám velmi filosofická. :)

4 Miloš Miloš | Web | 13. března 2013 v 13:41 | Reagovat

Fotky z Bornea jsou nádherné.

Když jsem to neznal, myslel jsem, že velké koule jmelí v korunách stromů jsou ptačí hnízda. Tento parazit ale snad stromům moc ublížit nemůže.
Z popínavých mám nejradší klematis a růže, jsou krásné a ani nikoho nedusí, stačí jím nějaká konstrukce a vodu si sají z půdy.

5 vencisak vencisak | Web | 14. března 2013 v 10:18 | Reagovat

[4]: S tím "ubližováním" je to relativní. Čím více toho na stromech je, tím citelněji může hostitelskému stromu škodit. Třeba Acanthosyris paulo-alvinii je poměrně významným parazitem na kakaovníku a na plantážích způsobuje značné škody.

6 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 14. března 2013 v 19:44 | Reagovat

[4]: Moje maminka je taky klematisová!:)

Hniláka si řadím do seznamu nádavek:)

7 monty-de-verdun monty-de-verdun | E-mail | Web | 28. března 2013 v 13:08 | Reagovat

Wau, nádherné fotky, luxusně zpracované informace :)

8 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 28. března 2013 v 21:15 | Reagovat

Zdá se mi, že lidé už taky navykly parazitismu... A to buď mezi sebou nebo naši planetu Zemi...

Mimochodem jmelí je můj oblíbenec :)

9 zasmejsa1 zasmejsa1 | 2. dubna 2013 v 12:01 | Reagovat

Pekne. Prosim komentuj- www.zasmejsa1.blog.cz

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama