Rusalka v Janáčkově divadle

6. března 2013 v 10:42 | Venca |  Hudba
Dlouho jsem váhal, zda komentovat nedělní brněnské představení Rusalky. Před představením jsem si totiž přečetl recenzi na Opera plus, a aniž bych chtěl, v hlavě mi silně uvázla. Je skvěle vypointovaná. Doporučuji si přečíst. Žel, nese s sebou tu neblahou skutečnost, že místo neposkvrněného náhledu na představení, se celou dobu snažíte vidět a slyšet to, co viděl a slyšel recenzent.



Nicméně zažít Rusalku naživo by měl povinně každý. Aspoň tedy každý, kdo zvládne 3 hodiny sedět v divadle, ale ne zas v lecjakém divadle. U nás jsou dle mého soudu jediné dvě scény, kde lze Rusalku i prožít - Národní divadlo v Praze a v Brně. Velké scény pro velké příběhy jako je právě příběh Rusalčin.

O Rusalce byly popsány stohy papírů a věřím, že v paměti ji má od základní školy každý. Hudbu nesložil nikdo jiný než Antonín Dvořák a chtě, nechtě, je to dílo mistrovské. Taková konstatování produkuji u každého Dvořákova pozdního díla, ale harmonii, kterou v sobě Rusalka ukrývá, propracovanost libreta a jeho zhudebnění prostě vede k všeobecně uznávaným konstatováním. Je dobré si uvědomit, jak se za 113 let od uvedení stala Rusalka populární. Dnes nechybí v pravidelném repertoáru žádné významné operní scény a společně s Dvořákovou "Novosvětskou" je bezesporu nejhranějším dílem českého skladatele.

Rusalka je lyrickou pohádkou/mytologickým příběhem. Dvořákův příklon k lyrice lze pozorovat už u "devadesátkových" (na tomto blogu neustále omílaných) Symfonických básní, především v Holoubkovi, který má s Rusalkou mnoho společného.

Autorova touha po zpracování silného lyrického příběhu byla ukonejšena libretistou, básníkem Jaroslavem Kvapilem. My mu můžeme za libreto na motivy severských "andersenovských" pohádek jedině poděkovat. Dvořákovi šlo zhudebnění tak dobře od ruky, že již za sedm měsíců byl se svou prací hotov. Zkomponoval hudbu kontrastní, s důrazem na výrazové prostředky, které vytváří i orchestr!, nejen vokály a herecký um. Posluchač jasně vnímá rozdíl mezi částmi pohádkovými a částmi z lidského světa. Mezi hrou a vážným tématem.

Vnímá jej pokud není na představení režiséra Morávka, který Rusalku nastudoval pro Janáčkovo divadlo. Tam totiž pro výtečně nastudovanou hudbu moc prostoru není. Divák je zaměstnáván neustále se měnící scénou, neustále pobíhajícími či jinak se šourajícími, často až nadbytečnými postavami. Těch "statických" momentů nenarušujících atmosféru je v představení opravdu po skromnu. Člověku se od neustálého přelétávání scény unaví oči. Chudák Rusalka je najednou upozaděna matrixovými pohyby kentaurů přecházejících bez ladu a skladu po scéně. Kopyta a zadní části kentaurů na kolečkách diváka doslova hypnotizují. Několikrát jsem o dramatickou scénu vinou těchto nesmyslných? či nepochopených? bestií přišel. Vodník vypadající jako Saruman či Gandalf z Pána prstenů držící svítivou hůl evokující Hvězdné války je rovněž poutavý. Na druhou stranu, buďme rádi za takové zpracování, býti v Německu předloží nám nějakou postmoderní matlaninu.

Pan Morávek zřejmě chtěl, aby se na jevišti stále něco dělo. Děje se tam toho opravdu mnoho (zbytečného). Doslova mě iritovaly neustále popojíždějící postmoderní "lustry".
Člověk, ač vnímá předlohu jako mírně symbolistickou a dekadentní, musí zde doslova bojovat v duchu: "co tím chtěl autor říct". Mnohá gesta vyznívají do prázdna (důraz na přenášení, pokládání a shazování trůnu, rozlité číše, déšť - katarze?, 10x upadnuvší nůž). Zdvojený motiv Ježibaby zpětně nevyznívá tak hloupě, jak jsem si během představení myslel, že vyznívat bude. Tíživé semknutí Rusalky je naopak díky dvoum Ježibabám umocňováno, jen nevím, jestli umocnění nenastalo spíše díky téměř vyčištěné scéně, kde zrovna nic neběhalo.

Snad abych nekřivdil. Scéna je v několika momentech opravdu dechberoucí (byť takových momentů je v představení zatraceně málo). Líbilo se mi především "zjevení" doupěte Ježibaby a scény při sborech Květiny bílé po cestě či závěrečná scéna. První dva momenty jsou překrásně dramaticky resp. duchovně vykreslené a prostory Janáčkova divadla, které nabízí takové technické možnosti, byly využity do puntíku resp. v plné hloubce jeviště.
V závěrečné scéně přináší Dvořákova hudba dramatický náboj, který v libretu jakoby zaniká. Rusalka je existencionálně rozložena, nepatříce ani do světa lidského ani do světa kouzelného. Ztracena mezi světy (živa ni mrtva, žena ni víla). V brněnském představení dočkáme se spíše vodníkova odpuštění a režisérova požehnání. "Lidská duše, Bůh tě pomiluj!" Což se opakuje sjížděním opony se stejným nápisem při závěrečném potlesku. Brrr, avizované "všechno s úctou" opravdu nenastalo.

Každopádně o přestávkách můžete obdivovat "skvosty" Janáčkova divadla. Už jsem kouzlu tohoto bruselského svatostánku skoro podlehl. Nejvíce mne fascinuje, co oku jest na první pohled skryto, a tím jsou vitráže od Jaroslavy Brychtové a Stanislava Libenského u postranních schodišť. Myslím, že by se prodávaly za docela slušné prachy. :) V prostoru můžeme naleznout útěchu. posedět si na čupr rozmanitých sedátkách a křesílkách, zakousnout chlebíček, popíjet víno.

Já jsem ve výsledku rád, že jsem představení viděl. Rusalka je krásným příběhem, ze kterého si můžeme odnést více, než se může na první pohled z lehce zahořklé recenze zdát. To nám dokonce předhazuje i pan režisér.

Pro navození té správné nálady. :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Nikolas Nikolas | Web | 6. března 2013 v 12:11 | Reagovat

Rusalku jsem viděla v Janáčkově, když mi bylo asi třináct. A byla jsem z ní naprosto unešená. Ještě bych doporučila Prodanou nevěstu, také na této scéně. Je to trochu něco jiného, ale pocity podobné. :)

2 vencisak vencisak | Web | 6. března 2013 v 16:00 | Reagovat

[1]: Brněnskou Prodanku jsem neviděl, ale jeví se dosti tradičně.

Já bych doporučil Madamu Butterfly. Byť největším neštěstím a hloupostí Janáčkova divadla bylo vyhození (nebo odejití) Csilly Boross. Štěstí, že paní Kohútková zvládá hlavní roli rovněž bravurně. Navíc je to představení vizuálně skvostné!

3 Teeda Teeda | Web | 6. března 2013 v 22:26 | Reagovat

Nemám to ráda, když se čte recenze před vlastním shlédnutím. Člověk si to nemůže tolik užít, protože je svázaný tím, co bylo napsáno. Jen to tam hledá.
A stejně bych to ráda viděla. Nikdy jsem na ní nebyla. :)

4 johansen johansen | 8. března 2013 v 16:41 | Reagovat

Vidím to podobně. Až na to, že podle mě nejhranější skladbou českého skladatele je Pochod gladiátorů od Julia Fučíka :) Ale to jen jako provokace...

5 Ilči Ilči | 9. března 2013 v 10:13 | Reagovat

Hmmm. Díky. :-) Tak jsem si to rozmyslela a Rusalku v Brně vynechám, ač mi to trhá srdce, ježto je v mém trojlístku oblíbených oper. Vzhledem k tomu, že jsem stará konzerva, tak by mě tahle výprava asi dost pokazila dojem. Navíc Rusalku pobíhající v zámeckém parku Českého Krumlova stejně jen tak něco netrumfne...
A mimochodem brněnská Prodanka je báječná, tak nevím proč mi to furt nechceč věřit :-D

6 vencisak vencisak | Web | 13. března 2013 v 11:24 | Reagovat

[4]: :) Škoda, že jej nezakomponovali do stejnojmenného filmu... nebo jo?

[5]: Bude to znít asi podivně, ale nenech se zas tak ovlivnit. To nastudování je ve skrze konzervativní, až na ty kentaury a divný lustry a Braunovy sochy, co jsem asi nezmínil a dalších tucet věcí.
Nu, možná je fakt, že se člověk dočká přesvědčivějšího zpracování. :)

Brněnskou Prodanku sponzoruje Starobrno.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama