Hyperrealismus 1967-2012

9. května 2013 v 20:47 | Venca |  Umění
Nerad porušuji pravidla, ale co bych neudělal pro blaho všech a ostatně i sebe. To víte, bez fotek to nemá smysl, obzvláště chcete-li psát o výstavě, kde se mezi zdánlivými fotografiemi pohybujete. Tudíž než mě ochranka španělsky vykérovala, něco málo jsem z této prominentní výstavy nafotil.



Madridské Thyssen muzeum momentálně hostí "putovní" výstavu obrazů amerických hyper(foto)realistů. Je to hlavní událost sezóny, které bude zřejmě konkurovat jen počínající retrospektiva Salvadora Dalí v Reina Sofia muzeu. Tudíž pokud jste nestihli počátek poutě v Kunsthalle Tübingen, Madrid je ideální volbou. Nebo si můžete počkat až se výstava přestěhuje do Birminghamu.

Uff, teď ta těžší část článku.
Zjistil jsem brouzdáním po českém internetu, že hyperrealismus je v médiích poměrně oblíbený. Často se o něm píše - dokonce i na Novinkach.cz, což je předzvěst, že se časem dostane i do hlavních zpráv TV Nova (mueh). Usoudil jsem tedy, že tento umělecký směr umí k lidem skutečně mluvit. Jakoby divák viděl přesně to, co je na obraze vyobrazeno a žasl nad tím, že ve skutečnosti kouká na pouhý obraz a nikoli fotografii.

Všechno to začalo v šedesátých letech ve Spojených státech. Mladí umělci nezávisle malující podle fotografických předloh, jsou sdruženi newyorským galeristou Louisem Meiselem, jež se ujal jejich první společné výstavy pod názvem Twenty-two Realists. On dává formě jméno a pojmenovává tento styl jako fotorealismus, který definuje v pěti základních bodech a zároveň jej staví na faktu, že fotorealista bez fotografie tvořit nemůže. Americký fotorealismus se v následující dekádě dostává i na evropský kontinent, kde se stane brzy velmi oblíbený. Pro evropské pojetí tohoto stylu se vžil termín hyperrealismus a dodnes se americká a evropská větev termínově rozlišuje.

Je to revolta? Je to znudění intoušským a vážným abstraktím expresionismem, konceptuálním uměním, přiliš plochým minimalismem? Jde fotorealismus ruku v ruce třeba s pop artem? V zobrazování obyčejnosti a každodenního života jsou si nesmírně blízké. Fotorealismus stavěný na mistrné preciznosti dává v mechanickém stereotypu vyniknout nejhlubším detailům, které diváka zcela pohltí až do morku kosti. Jakoby nás obrazy nutily přemýšlet, co je ještě realitou a co už pouhou iluzí.

A přesto si můžeme říct, to už tu přeci bylo. Camera obsura, camera lucida a zrcadla, čočky. Ano, ale až s fotografií se umělcům naskytla možnost nejenom obraz někam přenést, ale rovněž jej pevně zafixovat. Fotorealisté rozhodně nebyli první, kdo s fotografiemi pracoval. Nicméně v jisté míře posedlosti dokázali jít za dokonalostí, kterou jim umožňovala a dosud umožňuje moderní technologie. Sledujeme honbu za přesvědčivostí, detailem, propracovaností?

Odvrátím se od teorie a mrknem se na výstavu. Výstava má jasnou tématickou koncepci, která odráží, co si umělci jako Chuck Close, Tom Blackwell, John Baeder, Audrey Flack, Robert Bechtle, Richard Estes ad. vybírali ke ztvárnění. Auťáky, motorky, neony velkoměst, výlohy obchodů, kaváren, domy, fotky z rodinných alb, lidská těla a pod. Tvořili v různých hloubkách ostrosti, v různém počasí (za slunečna po dešti ideálně :)) v různě velkých pohledech, od blatníku Harleye po novodové veduty velkoměst. Obrazy tak můžeme zkoumat od obecnosti po "absolutní" konkrétnost vyjádřenou přesyceností detailu. Schizofrenie, realita na druhou anebo ona hyperrealita.

Hyperrealismus frčí a žije. Nejen v malbě, ale rovněž v sochařství, které však v Thyssen muzeu neuvidíte. Ani neuvidíte prováznost a odkaz na ostatní umělecké směry, ani na evropské pojetí. Přesto ponořit se ve čtyřech tématických kruzích (Lidské tělo, Na cestě, Město a krajina, Zátiší) do onoho amerického fotoreálna, je skutečným zážitkem, z něhož si můžeme odnést pocit, že jsme skutečně a nebo také vůbec neporozuměli tomu, co jsme (ne)viděli.

Ralph Goings - America's favourite (1989)

Don Eddy - Glassware I (1978)

Roberto Bernardi - Reúnion (2012)

Prostory z tématu On the road.

David Parrish - Honda (1972)

Tom Blackwell - Triumph (1977)

A toť vše!

Více a v lepší kvalitě třeba ZDE.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 9. května 2013 v 22:03 | Reagovat

Zprostředkoval jsi mi první střetnutí s hyperrealismem! Jsem kulturně zanedbaná :)

2 vencisak vencisak | Web | 10. května 2013 v 18:09 | Reagovat

Rádo se stalo. :)

3 Miloš Miloš | Web | 12. května 2013 v 19:24 | Reagovat

Zajímavé.
Fotorealisté jsou ale i malíři a kreslíři, kteří chystají portréty na bankovky a známky. Přitom tady by asi stačilo použít nějakou fotografii počítačově upravenou do "vláknového" provedení.

4 Teeda Teeda | Web | 12. května 2013 v 21:29 | Reagovat

Byla jsem nedávno na malé vernisáži místních umělců, kteří měli výstavu najednou - on fotky a vedle nich její kresby. Bylo to dokonalé, ale ne stoprocentně realistické. Stejně to ale pro mě má větší kouzlo, když je na tom cítit vlastní tah ruky. Ten úplně dokonalý realistický obraz přesně podle fotky není úplně můj šálek i když uznávám, že to je zajímavé a asi těžší... :)

5 uajiii uajiii | 14. května 2013 v 8:01 | Reagovat

Z hyperrealismu mám vždycky uměleckou migrénu :D

6 Tril Tril | Web | 5. června 2013 v 12:38 | Reagovat

Tomu říkám dokonalý zločin :D

7 Paťuša Paťuša | Web | 11. června 2013 v 18:33 | Reagovat

O tom som ešte nepočula, ale vyzerá to zaujímavo :DD

8 Michelle Michelle | Web | 11. června 2013 v 20:03 | Reagovat

tohle malovat, tak se z toho asi zblázním :D jakože... musí to být děsně náročné a lidí schopných takového detailismu je určitě málo. taky si myslím, že na to měl vliv pop art...
pravdivost obrazů je super, ale tohle už je na můj vkus přehnané, nemám ten styl moc v lásce :) a to nemusím abstrakci :)

9 Lily & Pigy Lily & Pigy | E-mail | 11. června 2013 v 21:32 | Reagovat

Ahoj hezké téma na článek rozhodně, nebýt toho že jsem dnes zhnilá přečtu si víc než dva odstavce. Přečetla jsem cosi jako že fotorealisté a podobně a popravdě myslela jsem že to jsou fotky, řekla si pf , ale ono je to namalované :D... wau jaké to překvapení:D dost dobré... a to jsem si myslela že obkreslovat umí každý, ale toto je jiné kafe.

10 Iswida Iswida | 12. června 2013 v 8:59 | Reagovat

Jako reakce na minimalismus určitě užitečné - ale podobně jako minimalismus to ve mě vzbuzuje otázky, proč to dělat a kam až zacházet. Ovšem hyperrealismus někdy fakt má nějaký ten estetický efekt a určitě má schopnost aktualizovat náš pohled na zobrazenou věc. Navíc mě trochu provokuje, že to někdy hraničí s kýčem, což v tomhle případě taky není na škodu - jako protějšek vší té "nekýčovité" abstrakce.

A ty skleničky jsou úžasné.

11 Šárka Šárka | Web | 12. září 2013 v 0:53 | Reagovat

Výstava určitě stála za to, ale osobně hyperrealismus nemám nijak v oblibě, abych byla upřímná.:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama