Ze sbírek madridského muzea Thyssen-Bornemisza

3. května 2013 v 12:32 | Venca |  Umění
Milí čtenáři,
po delší pauze jsem si pro Vás připravil článek. Věřím, že článek zcela exkluzivní. Celý svůj dosavadní život jsem si přál navštívit Madrid. Z mnoha důvodů, o kterých napíšu někdy příště. Nicméně jeden z nich je očividný již z názvu článku. Muzeum Thyssen patří do tzv. "Zlatého trojúhelníku umění", který je rozložen v centru města mezi Paseo del Prado a Atochou. Krom soukromého Thyssenu zahrnuje národní muzeum Prado s uměním do 20. století a královské muzeum moderního umění Reina Sofia.



Ukojit tužby po umění je v Madridu snadné. Vstřebat dojmy trvá mnohem déle. Projít všechny tři muzea během pár hodin či snad dne, je shola nemožné. Krom toho, že nachodíte XY kilometrů, padnete dehydratací a ze vší té krásy dostanete epileptický záchvat, s velkou pravděpodobností s odstupem času zjistíte, jak moc Vám toho uniklo. Doporučuji se tedy dobrovolně něčeho vzdát, v mém případě Prada, a držet se hesla "všeho s mírou".

Thyssen-Bornemisza muzeum nabízí kompromis. Užijete si umění staré i to nové a současné. Stačí-li Vám pouze stálé sbírky, zaplatíte 5,50 Euro za studentské vstupné či 7,50 za kombinované vstupné s aktuální výstavou. Sbírky tohoto muzea jsou jedinečné v mnoha ohledech. Jsou postavené na sběratelské práci Carmen Cervera, resp. jejího manžela barona Heinrich Thyssen-Bornemisza de Kászon, který začal umění sbírat už ve 20. letech 20. století. Jeho žena Carmen je bizarní španělskou personou. Čtyřikrát rozvedená, jednou vdova, bývalá Miss Španělska, vyprofilovaná jako filantropka a jedna z největších současných sběratelek umění, co zvládla krom madridského muzea otevřít po sobě pojmenované muzeum v Málaze.

Madridské muzeum je koncipované jako průřezové s důrazem jak na umění starých renesančních a barokních mistrů, (post)impresionisty, expresionisty, tak na umění kubistické, dada, pop-artové a lecjaké jiné. Inu nechám za sebe mluvit obrazy samotné.

Pro větší rozlišení doporučuji otevřít obrazy v nové kartě.
Řazeno abecedně.

Alfred Sisley - Evening in Moret (1888)
Z imprese vám toho moc neukáži, zrovna probíhala krajinářská výstava Od Corota po van Gogha, takže téměř vše bylo přesunuto na ni. Mě už impresionisté moc nebaví, ale chápu, jak líbivá jejich malba je.
Na Sisleyho obrazech je poutavé ústřední téma nebe, které díky fialové, lila a žluté, dopracoval k dokonalosti. Žel lososová barva pozadí hází při focení takové tóny, že si to fakt nevychutnáte. :)

André Derain - Waterloo bridge (1906)
Pro mne jeden z nejvíce uchvacujících obrazů muzea. Tak jako byl malíř fascinován Londýnem, já jsem fascinován použitím čistých barev, které vytváří mozaikovitost obrazu a jakoby podtrhují násilné smýšlení fauvistů o barvách samotných.

Caravaggio - Saint Catherine of Alexandria (1598)
K životu potřebujeme slavné obrazy. :D A cokoli namaloval Caravaggio slavné je. Svědčí o tom i nepřeberné množství následovníků jeho techniky a obdivovatelů mezi něž se řadil třeba Rembrandt či Velázquez.

Edouard Manet - Horsewoman (1882)
Poučen z londýnské kino výstavy, zaměřil jsem pozornost na význačného to muže, jenž šel ruku v ruce s impresionisty, ale vždy zůstal od jejich techniky malby odpoután. Tento obraz vznikl rok před Manetovou smrtí a patří do nedokončené portrétové série ročních období.

Edward Hopper - Hotel Room (1931)
Další veleslavné dílo evokuje samotu, odcizení moderního člověka, autorovo ústřední téma, které zobrazoval ve velké sérii olejomaleb z různých hotelů. O tomto obraze se dá najít mnoho informací, tudíž to nechám na vás. :)

Prostory I - jak to vypadá, když pan učitel vypráví o Ernstu Ludwigovi Kirchnerovi

Fernand Legér - The Bridge (1923), vpravo
Můj oblíbenec Legér začínal jako kubista až ve dvacátých letech minulého století dospěl ke své mechanické periodě a tématu odcizení člověka (po první světové válce). Obraz postrádající jakékoli narativní prvky využívá kontrastu mezi primárními barvami, čárami, plochými i mnohorozměrnými formami, jakoby nám zprostředkovával dynamiku měnícího se světa. No prostě báječné.

Prostory II - Francis Bacon - (Double) Portrait of George Dyer in a mirror (1968)

František Kupka - Studie pro řeč vertikál (1911)
Z několika Kupkových obrazů jsem vybral ten nejranější, který navozuje atmosféru gotické architektury nebo alespoň já to tak vidím. :D

Christian Schad - Portrait of Dr. Haustein (1928)
Němečtí malíři té doby mají jeden společený rys. Všichni furt malovali portéty. Schad, představitel směru Neue Sachlichkeit, si pro svůj obraz vybral židovského lékaře Hausteina, který má na hrudi opřený jeden ze svých pracovních nástrojů. V pozadí vidíme stín kouřící postavy, zřejmě doktorovy milenky, kterou Schad týž rok rovněž portrétoval. S ohledem na dobu, která následovala, má tento obraz až neuvěřitelnou vypovídající hodnotu.

Prostory III - místnosti dominuje rozměrnější suprematistické plátno Ilyi Chasnika (1923), vpravo

Max Beckmann - Leave-taking (1942), vpravo

Max Beckmann - Quappi in Pink jumper (1932/34) a Karl Hubbuch - Twice Hilde II (1929)
Miláček Beckmann namaloval obraz své manželky, která byla známa pod přezdívkou Quappi. Módně oblečená chic dáma, držící cigaretu, sedící v moderním křesílku. Zajímavé je, že obraz domalovával a předělával, zmírňoval dámě úsměv, chtěje vyjádřit znepokojení nad vývojem nacistického Německa.

Moderní, nezávislou manželku představuje i dvojportét Hildy od Karla Hubbuche. Manželka jej nakonec opustila a podlehla své velké vášni fotografování. Hubbuch byl Hildou neskutečně fascinován, obraz zprvu koncipoval jako čtyřportrét, ale následně ze svých plánů slevil. Zase si můžem povšimnout velmi moderního looku a moderní židličky, na které Hilda sedí. Prostě nadčasové!

Otto Dix - Hugo Erfurth with Dog (1926)
Málokdy se podaří, že na dvou místech se setkáte se stejným obrazem. A tak mě tento velmi slavný Dix pronásleduje od Rotterdamu až do Madridu, jsem zvědav, kde se ještě setkáme. :))

Paul Klee - Rotating house (1921)
Další můj velký oblíbenec je Paul Klee. Velký experimentátor, který byl zřejmě silně ovlivněn Bauhausem, kde přednášel. Středová osa obrazu je kinetická, rozpohybovává budovy, které z ní vychází. Zajímavá je i technika malby, olej na bavlně připevněné na papíře.

Piet Mondrian - New York City III (1941, unfinished)

Prostory IV - umění starých mistrů

Prostory V - Tak kohopak to tu máme? Černá díra vpravo ve skutečnosti není černá, ale je to nefotitelný Mark Rothko. Všiml jsem si, že jeho na tiskárně vytisklé reprodukce už mají i v budovách České spořitelny. Krize doby. :))

René Magritte - Le clef de champs (1936)
Svět absurdních asociací, svět mně známý v podání Maxe Ernsta. Ale proč je Magritte tak oblíbený, to se mi zatím objevit nepodařilo. Asi se v jeho obrazech nachází taková specifická líbivost, že?

Prostory VI - místnosti dominuje rozměrné plátýnko Roberta Delaunaye - Portugesa (1916)

Roy Lichtenstein - Woman i Bath (1963)
Ač jsem se tomu bránil, stejnak se mi jeho práce hrozně mocinky moc líbí. :D

Wassily Kandinsky - Picture of three spots, no. 196 (1914)
V Thyssenu mají 8 jeho obrazů! Ochoch. Vybrat jeden bylo více než náročné, ale budiž. Tento obraz je velmi průkopnický, ostatně tak jak je chápán Kupka, je chápán i Kandinsky. Průkopník abstrakce, malby bez objektů. Tož stačí se jen ponořit do jeho mystického personálního vesmíru. :)

Max Ernst - 33 Little Girls Set out for the White Butterfly Hunt (1958)
V Thyssenu mají hrozně slavného Ernsta. Který je do 5. května ve Vídni. :( Skoro jsem to oplakal, než jsem uviděl tento obraz s rozkošným názvem. :) Ernsťák se v něm vrátil ke své (a Miróově) technice gratáže, a přestože jsem se dočetl, že mu byl tento návrat vytýkán, kladl přílišný důraz na texturu, mně osobně je to úplně fuk. Protože 33 malých holčiček se vydalo lovit motýla! :)

A který se líbí vám?
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 uajiii uajiii | 3. května 2013 v 14:55 | Reagovat

Nejvíc se mi líbí asi ten hotelový pokoj,je velmi vydařený. Kupkův obraz mi přijde spíš jako les, na který se koukáš skrz úzká sklíčka...nebo jako rozstříhaný pohled na nudle, který se posléze složí dohromady.

2 Teeda Teeda | Web | 3. května 2013 v 19:32 | Reagovat

André Derain nejkrásnejší...absolutní vítěz téhle tvé přehlídky, člověk úplně zaplesá... ale Roy Lichtenstein a Max Ernst mě taky hodně baví...
Musel to být zatraceně prima výlet. A skutečně zatraceně vyčerpávající. :)

3 vencisak vencisak | Web | 4. května 2013 v 10:21 | Reagovat

[1]: Jsem si říkal, že tě Hopper určitě zaujme. :)

[2]: Joo, ten pop art je moc zábavný, jen se asi rychle okouká. Tohle byl můj první a pak ještě druhý Lichtenstein, takže se to dalo unést. Nicméně jsem rád, že jsem si mohl prohlédnout ben-day dot techniku, kterou pracoval.

4 uajiii uajiii | 5. května 2013 v 16:20 | Reagovat

[3]: Pročpak?

5 vencisak vencisak | 5. května 2013 v 16:23 | Reagovat

[4]: Pač je takový rozjímavě melancholický.

6 Miloš Miloš | Web | 10. května 2013 v 0:18 | Reagovat

Moc pěkný článek. Tys byl v Madridu tak krátce, žes musel volit, kam jít?
Kdybych před takovým rozhodnutím stál, asi bych šel spíše do Prada (kvůli Boschovi a Goyovým šíleným kresbám) a v Thyssen si alespoň v prodejně koupil katalog muzea.
Takové město potřebuje alespoň 5-denní pobyt, protože jistě stojí za to také zajet do Escorialu.
Zatím to ale také teprve plánuji.

7 Miloš Miloš | Web | 10. května 2013 v 0:21 | Reagovat

Surrealisty Magritta a Ernsta mám velmi v oblibě, tyto obrazy se mně však pro ně nezdají zrovna typické. Ale je zajímavé je vidět.

8 vencisak vencisak | Web | 10. května 2013 v 18:24 | Reagovat

[6]: Ano, ano, byl jsem tam hlavně pracovně a na zábavu mi zbyl den, z čehož v muzeích jsem strávil dobrých 7 hodin, takže to opravdu všechno stihnout nešlo. Ale plánuji brzký návrat na místo činu, pač to město vydá na intenzivní minimálně týdenní pobyt. :)

9 Tril Tril | Web | 4. června 2013 v 16:52 | Reagovat

Úžasný článek! 33 holčiček je vážně neuvěřitelných. A můj oblíbenec Magritte. A ten Dix. A vůbec všechno! :D Ale muselo to být těžké rozhodování nechat si ujít Hieronyma, Vélazqueze a Goyu...

10 quietus quietus | Web | 4. června 2013 v 17:30 | Reagovat

Bože můj, tolik ti závidím!

A nevím proč, ale zaujal mě hrozně ten poslední :)

11 Ravicu Ravicu | E-mail | Web | 4. června 2013 v 22:26 | Reagovat

Bezvadný článek s úžasnou fotodokumentací a pro nás neznalce naučné popisy děl ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama