Colours of Ostrava 2013

22. července 2013 v 19:43 | Venca |  Hudba
Dvanáctý ročník Colours of Ostrava je za námi. Byl to ročník úspešný především po stránce hudební. Natruc všem kritikám, obzvláště v dnešní Mladé Frontě, kde jedni matlové píší bludy a druzí si stěžují na přílišnou žánrovou různorodost. Colours jsou různorodé a v tom jsou právě krásné, plochý totiž umí být každý druhý.



Pro mne to byly druhé Colours v areálu, který bude téměř každému návštěvníkovi zas a znova učarovávat. Žádný podobný široko daleko není. Vlastně si říkám, že tento festival existuje jen dva roky, z lokálního festu kdesi pod hradem se dostal na vrchol středoevropských festivalů. Ten vzestup sebou bohužel nese zřejmě nucené nedostatky. Nicméně chci psát hlavně o muzice, takže bych shrnul, že komentář Zlaty Holušové v MF Dnes stylem "my jsme nepočítali, že ve stanovém městečku bude takový nával, návštěvníci jsou tak líní si zařídit rezervaci předem" mně přijde neadekvátní a věřím, že do budoucna se poučí, protože krom hudby vládly festivalu i fronty na vše, kromě piva u Gongu, čímž chci poděkovat paní výčepní za výborné služby. Ostatně scéna v Gongu byla díky zavedení rezervačního systému nejlepší a nejvýraznější změnou, která se udála.

Vraťme se k hudbě. Ač jsem si po loňsku myslel, že není v silách dramaturgie sestavit stejně dobrý line-up, musím uznat, že jsem se mýlil. Sice nevím, kde zase recenzenti přišli na hlášku "festival velkých kapel, ale bez výrazného jména", očividně to znamená něco ve stylu "kdo nám zahraje naší oblíbenou písničku z rádia a diskotéky". Colours mělo tolik velkých jmen a tolik světových kapel, že si z toho každý musel předem sednout na prdel, což následně učinilo 33 tisíc návštěvníků.

ČTVRTEK
Fanfara Tirana & Transglobal Underground (ALB/UK) - 55%
Zahajovací koncert festivalu se nesl ve spojení pohřební balkánské kapely a britských undergroundových legend worldbeatu. Spojení to bylo na první poslech a na rozjezd příjemné, nicméně velmi rychle začalo nudit. Transglobalové bohužel dávno opustili styl, ve kterém vynikali, a pohřbili zvuky sitáru do ufuněné dechové sekce. Ani remix jejich legendární skladby Temple Head nic na věci nevylepšil.

Kumbia Queers (ARG) - 60%
Rychlý přesun na opačný konec areálu a divoženy z Argentiny. Ač na pódiu i hudbou živelné, rovněž si nedokázaly udržet diváckou pozornost po celou dobu. Jakmile jen trochu ubraly na tempu, jejich vystoupení padalo do hlubin zapomnění. S cumbiou to není jednoduché a málokdo tento folkově taneční styl umí prodat. Vloni se to povedlo Celso Pinovi, holky v punkovém aranžmá spíše připomínaly bizarní "lesbický" zvěřinec.

The Bots (USA) - 50%
Neznámé mladičké bratrské duo mne spíše minulo žánrově než, že by se mi hudba nelíbila. Věřím, že si své fanoušky našli, ale já bych raděj na ten kytarový randál zapomněl. :))

Sigur Rós (ISL) - 65%
Kapela, která byla čtvrtečním headlinerem, přivezla kvalitní vizuální show a směs hudební meditace postavené na postrockovém a ambientním základu. A taky jsem tu pomyslnou tíhu neunesl. Ostatně měl jsem se strávením čtvrtečního programu značné problémy.

Tata Bojs (CZE) - 65%
Což nevylepšili ani Tata Bojs, jejichž retrospektivní vystoupení k oslavě 25ti let bylo pro řadu lidí čtvrtečním vrcholem. Mě potěšilo Attention aux hommes! a následně otravovala patetická děkovačka fanouškům za podporu. No budiž. Na druhou stranu z viděných/slyšených českých kapel na Colours byli rozhodně nejlepší.

Irie Révoltes (GER) - 45%
Českými festivaly totálně sepraná kapela se bohužel dostala i na Colours of Ostrava a přivezla svůj odporně uřvaný dancehall, který se snad mohl líbit jen těm, kteří o tomto francouzsko-německém tělesu ještě nikdy neslyšeli. Jejich frenetické točení ručníky nad hlavou byla vizuální jobovka. ALLEZ!

PÁTEK
Dub FX (AUS) - 60%
Poučen od australských kamarádů o melbournské hudební scéně jsem šel na "pouličního" Dub FX, který je projevem stále více na ulici než na velkém pódiu. A kdo má rád směs divokého drum'n'bass, beatboxu, hip hopu a nevím čeho, určitě tuto show nepropásl.

Asaf Avidan (ISR) - 90%
Prvním skutečným vrcholem, který jsem na festivalu zažil, bylo vystoupení tohoto israelského zpěváka s lehce rozpoznatelným křepčivě vysokým hlasem. Asaf naštěstí ukázal, že si velice dobře rozumí i s bluesovou kytarou. Vystoupení postavil na nové desce Different Pulses, oproti nahrávce jej elektronicky osekal, naopak přidal vydatné popíjení whisky. Publikum hromadně zpívalo jeho rádiový hit, o němž jsem doposud neslyšel, a tak věřím, že si všichni přišli na své. A že tento zpěvák rozhodně neskončí zaškatulkován jako "one hit band". Kamarádka poznamenala závěrem: "Tomu říkám odchod ze scény. Nasadil brejle, čapl skleničku whisky a prostě šel."

Amparo Sánchez (SPA) - 80%
Dobrá vystoupení rozhodně Avidanem nekončila. Kdo si dal tu práci dojít na opačný konec areálu, byl odměněn španělským flamencem, písničkami jak z filmu Pedro Almodóvara a nekonečně pozitivní Amparo Sánchez. Hee fiesta!

Damien Rice (IRL) - 70%
Festivaloví návštěvníci poté neměli moc na hudební výběr. Pokud chtěli na živé vystoupení, museli na Damiena Rice. A věru, nebylo to tak zlé ani pro mě, který jeho songy vůbec neznal. Fascinující bylo, jak jeden muž s kytarou si dokázal podmanit obrovské publikum a na hlavní stagi se při tom neztratit. Newportská atmosféra písničkářů je očividně stále živá, i když do toho zrovna přijde meluzína s bezpohlavním projevem - Markéta Irglová.

Bonobo (UK) - 20%
Jeden z hřebců mého oblíbeného labelu Ninja Tunes ukázal, že muzika, která zní dobře na CD, nemusí vyznít tak dobře naživo. Pro mne obrovské zklamání, které přišlo po melancholickém Damienovi. V melancholii se nesl i úvod vystoupení a ani příchod a zpěv zpěvačky zlepšení nepřispěl, spíše naopak. Utíkal jsem pryč, seč mi síly stačily. Ovšem u festivalového publika sklízel nadšené ohlasy.

Woodkid (FRA) - 95%
Ohromující vystoupení předvedl francouzský performer Woodkid. Vystavěl jej na nové desce Golden Age, doplnil o vizuální show a sám zůstal introvertně uzavřen ve svém světě. Jako by se sám sebe bál, obzvláště v momentech, kdy chtěl mluvit k davu. Novodobá chrámová hudba (kdy chrámem je obří stage), klidně bych se nebál takový příměr použít.

SOBOTA
Dhafer Youssef (TUN) - 90%
Jedinou koncertní návštěvu sálu v Gongu jsem věnoval tuniskému mistru ve hře na loutnu oud, který "jen tak mimochodem" fušuje do jazzu. Youssef působil po celou dobu spíše jako kapelník, který se nebojí dirigovat své parťáky a nechává vyniknout jejich umu jazzové improvizace. A věřím, že vystoupení bylo spíše festivalovou improvizací uzpůsobenou tak, aby se diváci nenudili. Ta hodina měla šťávu, měla drive a zasloužené ovace ve stoje. Úchvatné!

Acoustic Africa (různě) - 70%
Podivuhodný projekt afrických imigrantek? sliboval konečně příjemné naladění na africkou notu. Čokoládové slečny sice měly krásné hlasy, ale uchvacovaly spíše úsměvem a tanečním projevem, než hudbou mně znějící až příliš evropsky. Ovšem naprostou pecku představoval mistr hry na balofon Aly Keita, který holkám dělal doprovod.

Wanastowi Vjecy (CZE) - 10%
Jestli si tohle bude číst skálopevný fanoušek WV, tak mne ukamenuje. Mrtvoly by se měly nechat spát a ne tahat na pódia a ještě z nich dělat taháky pro fanoušky, kteří si prostě přijdou jako v roce 1995. Jakýkoli pokus WV o invenci či nové aranžmá vyzněl jako zatloukání hřebíků do rakve a to už nechci nikdy zažít. Přežil jsem tři skladby a pádil pryč.

The Knife (SWE) - 96%
Dozvuky WV jsem bohužel pocítil i na The Knife, kdy hloučky pupkáčů s pivem remcaly, co to jako má bejt a proč Wanastowky nemohly hrát dýl. Prodíral jsem se davem mezi německé návštěvníky, kteří aspoň vypadali, že si jdou užít kapelu, na kterou přišli. Útěk nebyl těžký. Připadal jsem si jako vloni na vystoupení Animal Collective, kdy se obří dav rozprchnul stejně rychle, jako vzniknul.

Vystoupení The Knife začal rozehřívač v kosmickém oblečku z dob, kdy ABBA vládla světu. Ta rozcvička moc zábavná nebyla, hlavně byla moc dlouhá. Co měla znamenat, nevím, ale můžeme o tom sáhodlouze polemizovat. Ostatně jako o celém intelektuálně a pohybově náročném vystoupení, které následovalo. Bylo vystavěné na nové desce Shaking the habitual a lehce opepřené skladbami z Deep Cuts a Silent Shout.

Sourozenecké duo je právem považované za vizionáře elektronické hudby, kteří jsou vždycky o krok dál. Působí mysteriózně a z tohoto hávu očividně nikdy nevychází. Ale nejsou úkazkově zádumčivou severskou kapelou. Naopak zapínají pomyslnou varnou konvici a vaří svoje publikum až do bodu varu, kdy divoce paříte v duchu "shake your body".

Pro mne nejlepší vystoupení a díky za to, že jsem měl kolem sebe tolik prostoru na tanec. :)


THE XX (UK) - 79%
Zádumčivě melodičtí The XX měli v mojich očích tu smůlu, že byli po Knife. Celou dobu jsem byl myšlenkama jinde, ale přesto musím uznat, že atmosféra na jejich vystoupení byla harmonická jako na žádném jiném. Snad někdy příště.

NEDĚLE
Květy (25%), Luno (20%)

Botanica (USA) - 60%
Botanicu jsem kdysi začal poslouchat kvůli jejich názvu. Ale zalíbení mi vydrželo několik let a jejich vystoupení jsem si nemohl nechat ujít. Směs kabaretní muziky šmrnclá odérem Toma Waitse a The Lilys. Jejich vystoupení bylo důkazem, že festivaloví fanoušci se během minuty dokážou přesunout před kapelu, kterou vůbec neznají, a vytvořit skvělou atmosféru. Díky za Eleganza and Wines.

Maria Peszek (POL) - 79%
Před vystoupením jsem si myslel, že na jejím koncertu budu jen já a všichni Poláci na Colours. Ale naštěstí tomu tak nebylo. :) Jen škoda, že se nejvýraznějšímu hlasu Polska nedostal takový ohlas. Maria Polsko prudí svou poslední deskou Jesus Maria Peszek a dělá to dobře. Naživo kapela ubrala elektro, přidala rockové rify a Peszek rozjela pořádný nářez. Škoda, že její lyrická stránka zůstala udusána někde velice hluboko.

Rokia Traoré (Mali) - 95%
Z Marie Peszek jsem pádil přes celý areál na nejkrásnější interpretku festivalu Rokii Traoré. Počkala na mě. :) A obdobně jako Asaf Avidan ukázala, že umí hrát na pro Afriku dosti netypický nástroj - bluesovou kytaru. Její vystoupení bylo postavené na desce Beautiful Africa, z nějž ani o píď nesjela, ale nebylo to na škodu. Afrika i přes evropské aranžmá byla cítit na sto honů, songy měly neskutečnou gradaci a Rokia nevěřícně přijímala potlesk. I přesto, že publikum bylo velmi prořídlé, vyjásalo si přídavek v podobě Gloomy sunday. Neber to v rozpáleném pozdním odpoledni. :)



Devendra Banhart (USA) - 80%
Z celého dne jsem se nejvíce těšil na freaky Devendru, který je poslední dobou velmi při zemi. Z projevu jsem byl rozpačitý, místy mi Banhart přišel unavený nebo zhulený, že nebyl schopen pořádně zpívat, ale přesto vše vynahrazoval kouzlem osobnosti a hrou na kytaru. V jeho vystoupení byl snad nejvíce cítit Woodstock a kamarádská atmosféra, kterou sdílel s kapelou. Závěrečný pokec s publikem a improvizace několika skladeb byla smířlivou tečkou za dobrým vystoupením, které si umíte představit jak na obřím podiu, tak i na pláži kdesi u San Diega.


Jamie Cullum (UK) - 65%
Čtyři dny člověk poslouchal maminy s kočáry, mladé holky a mladé kluky, jak nelze odolat tomu nevinnému kukuči Jamieho Culluma. Bylo to opravdu otravné. Já už na něj neměl síly a vystoupení víceméně prozíval. Cullum předvedl směs popu s jazzovým nádechem, mnoho vtipu, empatie a energie. To je o něm známé. Přesto si mnoho tisíc lidí získal. Musím uznat, že jako festivalová tečka dobré.

Takové byly mé druhé Colours. Co vy, kdo si letos nenechal ostravské Barvy rovněž ujít?

++++VROUCNÁ PŘÁNÍ NA PŘÍŠTÍ ROČNÍK++++
Toumani Diabaté (MALI) // The Cat Empire (AUS) // El Guincho (SPA) // tUnE-yArDs (USA) // CocoRosie (FRA)
Little Dragon (SWE) // Efterklang (DEN) // Anouar Brahem (TUN) // MGMT (USA) // Beach House (USA) //
Rodrigo y Gabriela (MEX) // Sufjan Stevens (USA)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kelly Kelly | Web | 22. července 2013 v 20:18 | Reagovat

Byla jsem v pátek a souhlasím, že Woodkid opravdu zaválel, překonalo to všechna moje očekávání :) Asaf luxusní a Damien to samé, mě osobně dost chytil za srdce :)

2 Miloš Miloš | Web | 23. července 2013 v 9:42 | Reagovat

Tohle by si měla přečíst Robka, o Colours velmi zajímavě píše a také se jí velmi líbí Rokia Traoré.

Pěkně jsi zhodnotil WV, vůbec nechápu, jak se mohou někomu líbit, Kodym je mizerný zpěvák, velmi slabý kytarista a jeho skladby nestojí za nic, ještě jimi przní Lucii, kterou sice také moc nemusím, ale jestli alespoň něco se od ní dá poslouchat, jsou to jen Kollerovy písně.

3 Miloš Miloš | Web | 23. července 2013 v 9:54 | Reagovat

Ještě k Robce: své zážitky rozdělila do několika dnů, např. http://plant.blog.cz/1307/colours-of-ostrava-2013-2-den,
další článek je pod tímto.

4 Teeda Teeda | Web | 23. července 2013 v 14:12 | Reagovat

Jela bych.. takových lákadel... ale překvapuje mě jak málo má Bonobo.. Ale ten nádherný areál, to závidím, ten stojí za to. :)

5 vencisak vencisak | Web | 23. července 2013 v 15:14 | Reagovat

[3]: o Robce vím, chodím si k ní reporty z Colours číst :) O Wanastowkách bych raději už nikdy neslyšel.

[4]: však příští rok pojeď, lístek v prosinci není drahý, pokud se spokojíš s neznámým line-upem... Bonobo byl špatný asi jen v mojich očích :)

6 Robka Robka | E-mail | Web | 23. července 2013 v 17:03 | Reagovat

Hezky jsi to shrnul - já se s tím patlám po dnech.:-) Na mnoha koncertech jsme se asi potkali - Dhafer Youssef úchvatný, seděla jsem v první řadě kousek od Američana (původem ze Saúdské Arábie), který speciálně kvůli Dhaferovi přiletěl a pak pět hodin čekal, aby mohl být v první řadě uprostřed. Napřed jsem měla dojem, že je to nějaký zhulený fanoušek, ale on byl jen v transu... Viděla jsem, že měl pro Dhafera dárek a po koncertě se s ním setkal a prý to bylo hodinové setkání (měli si co povídat). Když někomu stojí interpret za takové peripetie, tak to už je co říct. Jeho skladby se mi líbí i z desek, ale naživo to dostalo tak emotivní náboj, že jsem jen nevěřícně zírala, co z něj tryská za tóny. A kapela byla vynikající. Pro mě jeden z nejvrcholnějších zážitků.
Tím druhým byla Rokia. Dojala mě její upřímnost, s jakou své skladby hraje. Taková křehká a zranitelná a přitom tak silná žena.A na úvod zazněla Dounia, která není z posledního alba Beautiful Africa, ale z Tchamantché z roku 2008. U té jsem se skoro rozbrečela. Škoda, že na ní bylo tak málo lidí a to ještě někteří čekali už na Devendru.
Na The XX mě vytáhl syn, podařilo se jim vykouzlit atmosféru, kterou asi žádný jiný koncert neměl, ale přece jen jsem z nich cítila chladnost a aroganci. Trochu akademičtí a až moc velké hvězdy.
Jamie Cullum mě nebaví ani z desky a na Colours už jsem ho zažila před čtyřmi lety, kdy mě taky nijak nezaujal, takže jeho roztomilý kukuč jsem neviděla. Vlastně jo, na začátku, když říkal otřepanou hlášku "Baník, p.čo!".
Co se týče The Knife, měla jsem dojem, že špatně slyším a že jsem někde u kolotoče (na začátku). Poslouchali jsme to zpovzdálí a viděli, jak se dav pomalu rozpouští. Na mě ten kolotočářský úvod byl moc dlouhý a samotný koncert už jsem neslyšela, ale hodně lidí ho kritizovalo. No, abych se přiznala, mě Knife nebavili ani při poslechu na Youtube.
A české kapely na festivalu většinou vynechávám. Na WW by mě nikdo nedostal, ale zase to beru jako úlitbu pivním rockerům, kteří se na takových koncertech vyřvou a zazpívají si.

7 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 23. července 2013 v 17:53 | Reagovat

Ach!

Obávám se, že já se na Colours budu moci podívat teprva až projdu vyšší školou sebeovládání při ochutnávání stánkových jídel. Páč mi hrozí osobní bankrot pomalu už i při jednodenních festivalech :)

8 uajiii uajiii | 26. července 2013 v 13:46 | Reagovat

jsi můj hudební špion, a to je dobře. O Avidanovi se říká, že je to reinkarnovaná Janis Joplin a myslím, že je na tom kus pravdy. Podle mého ještě ukáže, co je zač! Já od něj znám asi jeho první album (jmenuje se asi the reckoning, nebo nějak tak), tak si hned najdu to, o kterém píšeš ty.
Myslím, že Banhart skutečně zhulenej byl, já si ho ani jinak představit nedokážu. Poslední jeho album se mi moc líbí, nejvíc your fine petting duck :)

9 vencisak vencisak | Web | 30. července 2013 v 14:26 | Reagovat

[6]: taky české vynechávám, ale to víš, moc mě to samotného nebaví, tak se občas hecnu a jdu s kamarády .)

[7]: Bloude, myslím, že ty bys byla schopná vystát frontu i na pálavský langoš. Ta fronta byla ve špičce tak dvouhodinová. :D

[8]: Určitě album Different pulses zkus! A dej vědět, jak se líbí. :)

Tak to se nám líbí stejnej song. Ale celé album Mala patří mezi jeho nejpovedenější kousky.

10 uajiii uajiii | 2. srpna 2013 v 14:15 | Reagovat

[9]: Tak jsem si to album (stáhl) naposlouchal a vypadá to, že to je zatím to nejlepší, co jsem si letos (stáhl) naposlouchal. Paráda.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama