Ruinas modernas / Spain mon amour

3. července 2013 v 20:56 | Venca |  Architektura
Ruinas modernas / Spain mon amour
20.3. 2013 - 9.6. 2013
Museo ICO, Madrid



Dnešní doba nese své ovoce. Na slunné straně ovoce krásné, chutné a šťavnaté a ve stínu ovoce krpaté a trpké. I tak by se dalo charakterizovat Španělsko posledních deseti let. Země, kterou kšeftmanství s pozemky, předimenzovaný trh s realitami přivedl do ekonomické krize, resp. byl jednou z jejich hlavních částí. Španělsko však není jedinou zemí, která podobnými problémy trpěla nebo stále trpí. A tak, byť máme měsíc po zajímavé výstavě v madridském architektonickém muzeu ICO, téma je a dlouho bude žhavé i pro Českou republiku.

Řeč není ani tak o stavbách samotných, jako spíše o prostoru, kde stavby stojí, stát měly. Španělsko je země veliká, zaměřená na turistický ruch, plná letovisek, honosných vilových čtvrtí a satelitních městeček při velkých městech. Německá fotografka Julia Schulz-Dornburg 10 let fotila, jak takové čtvrtě a stavby vznikají. Tedy vznikají je silné slovo. Spíše jak se pozemky rozprodávají a bezúčelně zastavují v duchu "kdo netuneluje dotace s námi, tuneluje proti nám". Najednou se ocitáme na americkém středozápadě v době zanikajících městeček, kam nevede železnice, vytěžilo se zlato, prostě tam, kde lidově chcípl pes. S tím, že chcípl ještě před tím, než si svůj život užil. Torza budov, betonové základy, rumiště, silnice od nikud nikam i taková je tvář moderní evropské země.

RUINAS MODERNAS



Jako protipól můžeme chápat veřejné budovy. Tedy budovy sloužící nám všem. Muzea, divadla, knihovny, školy, besední sály. Centra kultury a vzdělanosti. Budoby vznikající konverzí starých industriálních, často chátrajících prostor, zastavěné úzké parcely, brownfields s využitím místního materiálu, šrotu od vedle a pod. Místa, kde sídlí instituce, pro které se v době ekonomické krize nedostává peněz na údržbu, chod či jejich poslání. Jsou testamentem doby, stejně jako ony pomyslné ruiny.

Bez reklam v televizi lákající ke koupi luxusního bytu v novém městečku, za to s řadou architektonických cen.

Těžko říct, jestli se i u nás dostaneme do takové situace. U nás se pro jistotu nestaví vůbec nic. Ani do těch satelitních měst už se lidé naštěstí stěhovat nechtějí. Naším specifikem jsou výškové budovy, obří nákupní střediska, akvaparky a podobné chujoviny. Žel, ještě jsme se nedostali do doby, kdy investor usoudí, že projekt byl dostatečně rentabilní, že vysál městskou pokladnu dostatečně a s klidem obří krabice opustí. Co bude následovat poté, o tom se již brzy předsvědčíme. Madridská výstava možná dokázala osud vystihnout realističtěji, než by si každý rozumný člověk přál.




 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Teeda Teeda | Web | 7. července 2013 v 12:49 | Reagovat

Těch rozestavěných architektonických artefaktů jsem si všimla i jinde. Vždycky si opakuji, jak se to vlastně může stát.
A ty ovládáš španělštinu nebo si se dostal i nějakým informacím třeba přes angličtinu?

2 venca venca | 7. července 2013 v 23:07 | Reagovat

[1]: při vstupu jsem měl že španělštiny hrůzu, ale byli tam studenti architektury, co mi dělali průvodce v angličtině, takže z toho byl příjemný pokec

3 Miloš Miloš | Web | 10. července 2013 v 20:49 | Reagovat

Zajímavé je, že i zhroucená průmyslová centra a nedostavěné architektonické šílenosti mohou dodatečně získat jakési kouzlo a přitahovat lidi k návštěvám.
Pár příkladů je zde http://www.novinky.cz/cestovani/226245-mesta-duchu-mista-zasazena-valkami-zlatou-horeckou-i-politickymi-spory.html.

Černobyl se stal turistickou atrakcí.
Fotografové a filmaři se zde vyžívají v černobílých záběrech beze slov.  

Některé odstavené průmyslové provozy jsou teď dokonce památkově chráněné, viděl jsem takové v okolí Dortmundu, příkladem u nás je několik Baťových budov ve Zlíně.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama