Ze sbírek Národní galerie v Praze

2. září 2013 v 16:00 | Venca |  Umění
Národní galerie! To je dneska taková prapodivná organizace, která funguje asi jako černá díra. Obří hmota vtahující vše dovnitř a silou vlastního pole neumožňující ani světlu proniknout ven. Jakákoli změna je zřejmě v nedohlednu. Tato instituce má bohužel nálepku neschopnosti uspořádat kvalitní nadnárodní výstavu a snad i výstavu na národní úrovni. Všude samej úředník, nikde řádnej kunsthistorik (když to trochu přeženu). Neprůhledné vedení, neprůhledné financování, neprůhledné všechno.



Každopádně Národní galerie může těžit z odkazu minulosti. A přestože diváka příliš nenaláká na aktuální výstavu, stálé sbírky má úchvatné a ve středoevropském měřítku (kromě Německa a Rakouska) zcela nevídané. Řeč bude především o sbírkách umění francouzské imprese a umění první poloviny 20. století. Než se k nim propracujeme, je dobré si říct, že Národní galerie je dislokovaná asi na 10ti různých místech. Než všechny části navštívíte, zabere vám to několik dní a bude vás to stát spoustu peněz. Moderní umění najdete ve funkcionalistickém chrámu od Josefa Fuchse z roku 1928 - ve Veletržním paláci, který je veřejnosti v současnosti znám jako místo, kde je vystavena Slovanská epopej. O lehké formě demence jste přesvědčeni již při vstupu, kdy je nemožné získat jeden lístek na stálé sbírky + aktuální výstavu + Epopej. Lístky musíte složitě kombinovat, z čehož jste už na začátku zpruzeni.

Věřím, že když si člověk nenechá vším zmíněným zkazit náladu, čeká ho spousta hodin úžasné podívané. A tak pojďte na malou virtuální procházku po obrazech mimočeského umění ve sbírkách Národní galerie, než je také pohltí černá díra.

Pro větší rozlišení doporučuji otevřít obrazy v nové kartě.
Za kvalitu fotek přijměte omluvu, většina byla focena na mobil.

Henri Matisse - Joaquina (1911)
Na čestné první místo jsem si dovolil umístit obraz od mnou familiérně oslovaného Matísska. Jsem teď totálně "zmatissovaný" z Berlína, ale protože 20. září začíná ve vídeňské Albertině velká výstava fauvistů, má tento obraz nejen uměleckou ale informační hodnotu, no ne? :) Matissova Joaquina je ztělesněním toho, co malíř vlastně po celou svou uměleckou dráhu neopustil - témata každodenního života, románky se ženami, fauvistická technika malby. Zároveň upomíná na památnou výstavu francouzského umění 19. a 20. století v pražském Mánesu, která byla startovním bodem k ohromnému nákupu francouzského umění československým státem. Za 5 milionů korun byly získány obrazy, které dnes tvoří duši zahraniční sbírky moderního umění v Národní galerii.

Henri Rousseau - Já, portrét, krajina (1890)
Mezi veleslavná díla patří i obraz Já, portrét, krajina od naivního umělce Henri Rousseaua. Jedněmi milován, jedněmi zatracován, pán od vedle, co měl nepřekonatelnou fantazii. "Společně s Pablem Picassem největší umělec své doby", jak sám tvrdil. Přesto se věčně cítil nedoceněn. O mnoho desítek let však kouzlu jeho "techniky" a především fantaskním vyobrazením exotických krajin nepodlehne málokdo.

Joan Miró - Kompozice (1933)
Obraz z Miróova vrcholného kolážového období let 1929 až 1938 a zároveň jediné jeho plátno na našem území. Rozměrná platýnka z tohoto období se vyznačují jeho specificky propracovanou ikonografií, jasnými barvami a přímými tahy štětce. Koláže mu vlastně pomáhaly docílit propracované, já se nebojím použít brilantní, kompozice. Často se nevyhýbal ani používání černé barvy, v čemž můžeme spatřovat duševní neklid způsobený obavou z blížící se občanské války.

Le Corbusier - Nahá žena (1934)
Ač je vlastně do současnosti Le Corbusier považován pouze za architekta, jeho malířská tvorba, na které začal usilovně pracovat až od svých 31ti let, by se rozhodně v galeriích neměla opomíjet. Tento nevelký obraz Nahá žena vznikl rok po jeho čtvrté a poslední návštěvě Československa a je věnován zlínskému architektu Františku Gahurovi.

Oskar Kokoschka - Červené vejce (1941)
Národní galerie vlastní několik Kokoschkových obrazů. Oskar je s ČSR významně spjatý. Emigroval sem z Rakouska v době, kdy v Rakousku bujelo nacistické hnutí. Našel azyl u své sestry, která v Praze pobývala, a po několik let zde tvořil. Krom ikonických pražských panoramat namaloval třeba i Masarykův portrét. Obraz Červené vejce vznikl v době jeho londýnského exilu a je reakcí na neschopnost západních mocností reagovat na okupaci Československa. Pod červeným vejcem si můžeme představit ČSR, která je ústředním tématem pomyslné hostiny, které se účastní nafouknuté hlavy Hitlera a Mussoliniho. Ostatně panorama zbídačené Prahy je na obraze vyvedeno v pozadí.

Picassovské prostory
Místnost nedozírné hodnoty je plna Pabla Picassa. Ostatně Pabla Picassa je vždycky všude plno. Tyto skvosty z ranější Picassovy tvorby pochází ze sbírek Vincence Kramáře, velkého milovníka jak Picassova tak Braquova kubismu, jenž pro nás včas dokázal odhalit a nakoupit tyto skvosty. Dodnes bují spory s Kramářovic dědici a Picasso se málokdy vyváží přes hranice. Pokud už se vyveze, budí obrovský rozruch jako v případě zrovna vystavovaného Picassova raného autoportrétu v Barceloně. A paradoxně tyto sbírky budily pozornost už ve 30. letech minulého století, kdy je navštívil i Joan Miró.

Pierre-Auguste Renoir - Milenci (1875)
O obraze zasvěceně ZDE.

Paul Gauguin - Útěk (1902)
Gauguina bylo v ČSR poměrně hodně. Tento byl zakoupen v roce 1923 společně s Paridovým soudem a se souborem 11ti litografií na zinku. Často je i zapůjčován mimo naše území, např. v roce 2010 byl vystaven v londýnské Tate Modern.

Fernand Legér - Milenci (1952)
Obraz Milenci se dostal do sbírek Národní galerie poměrně dlouho po 2. sv. válce. Sám autor ČSSR navštívil v 50. letech a prý se mu tu dle dosti tendenční biografie líbilo. Umělec rád kreslil pro lidi, miloval cirkus, zručně fušoval do keramiky a také obdivoval film. Dokonce je autorem prvního abstraktního filmu vůbec, Ballet Mecanique ze 20. let minulého století.

Cézanna a van Gogha vám ukážu někdy příště nebo už snad nasedáte do dopravních prostředků, abyste tu krásu viděli na vlastní oči?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 uajiii uajiii | 2. září 2013 v 16:19 | Reagovat

Dneska to jsou taková zvučná jména! Téměř familierní. do obýváku bych si pověsil Miróa nebo Matisse. Moc pěkně by se mi tu vyjímali!

2 Miloš Miloš | Web | 5. září 2013 v 9:26 | Reagovat

V 80. letech, kdy byl ředitelem prof. Kotalík, NG pořádala řadu světových výstav, např. díla Guggenheimova muzea v NY, ze sbírek Armanda Hammera, francouzských impresionistů apod., ale jeho nástupce Knížák k tomu zaujal negativní postoj a Prahu v tomto směru umrtvil.

Sbírkový fond NG se navíc oslabil restitucemi, např. krásná Canalettova veduta Pohled na Londýn s Temží získali zpět Lobkovicové, naštěstí Dürerova Růžencová slavnost v NG ještě zůstala.

Kramářova sbírka je určitě nejcennější částí NG v Praze. Autoportrét Celníka Rousseaua putuje po světě, stejně tak Goghův obraz Zelené žito (viděl jsem ho např. na světových výstavách v Budapešti a Vídni).  

Zaujalo mě, že máš obrazy i s rámy. V NG je možné fotografovat?
Od Celníka mám moc rád obraz Hráči rugby
z Guggenheimova muzea v NY. Fotografovat se tam však nesmí, chodil jsem kolem něj s foťákem na krku jako mlsný pes, ale použít se jen neodvážil, protože by mě mohli zavřít nebo vyhostit.

3 vencisak vencisak | Web | 5. září 2013 v 14:44 | Reagovat

[1]: za chvíli už budeš mít obývák přeplněný :)

[2]: joo, to byly časy, poslední zajímavou jsem zaregistroval kolem roku 2005, když se vystavovala Kramářova sbírka, ale možná to přeháním a ve skutečnosti to tak zlé není

tak tak, v NG se naštěstí fotit může :)

4 Teeda Teeda | Web | 5. září 2013 v 20:58 | Reagovat

Ó, jak já tu naší galerii baštím.. byla jsem tam naposledy před pár lety, ale navnadil si mě a juchů, já se tam zase vydám! :)

5 -MSW- -MSW- | Web | 11. září 2013 v 14:33 | Reagovat

pekné obrázky aj článok :)

6 Šárka Šárka | Web | 11. září 2013 v 22:04 | Reagovat

Ha! Za toho Miróa bych dala cokoliv! :-O :) My tam tedy máme poklady!

7 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 12. září 2013 v 13:26 | Reagovat

Byli jsme tam s našimi klienty a jeden z nich se rozčiloval, jak se nějaký obraz může jmenovat Milenci, když na něm nejsou žádný nahotinky :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama