Ze sbírek berlínského Muzea Berggruen

9. listopadu 2013 v 22:30 | Venca |  Umění
V Berlíně najdete zhruba 250 různých muzeí. Skoro by se chtělo říct, že německé hlavní město je centrem světového muzejnictví. A já vám dneska jedno velmi významné - samozřejmě obrázkové - muzeum ukážu. Pro zasvěceného návštěvníka Berlína patří mezi nezbytná místa k vidění, přesto byste jej marně hledali v centru města. Je nutno se vypraviti k Charlottenburgu, kde se přímo naproti baroknímu letnímu pálaci Friedricha I. tyčí dvě neoklasicistní dvojčata patřící berlínské Národní galerii. Podobná jsou si vzhledem i tématickým obsahem. Jedno z nich pro dnešek vynechám a budu psát o již zmíněném Muzeu Berggruen, které hostí stálou sbírku nazvanou "Picasso a jeho doba."



Sbírky mají ungeheuer vzrušující konotace, to by nebylo jen tak! Vychází z třicetileté sbírkotvorné činnosti Heinze Berggruena, obchodníka s uměním, jež více než 60 let žil v exilu. Do Berlína se sbírka dostala až v polovině 90. let 20. století, očesána o 90 obrazů Paula Klee prodaných MoMa v New Yorku a 72 obrazů (Seurata, van Gogha, etd.) zapůjčených Národní galerii v Londýně. V Berlíně byla zapůjčena nadaci Pruského kulturního dědictví, které byla za "symbolickou čtvrtinovou" cenu v roce 2000 odprodána. Hodnota sbírky v té době čítající 165 děl (100 Picassů, 20 Matissů, 60 Kleeů, Giacometti, Braque,...) činila závratných 1,5 mld. marek = 750 000 000 Euro = 26,25 miliard korun českých! Dnes je hodnota sbírek natürlich vyšší, ja ja! I po roce 2000 se nákup obrazů nezastavil, přibyl třeba Picassův kvaš Nu Jaune představující jednu z prvních studií k Avignonským slečnám a následně dalších 100 různých děl. Prostory budovy samozřejmě sbírce nestačily, a tak se přistavovalo a přistavovalo, až se Muzeum Berggruen nafouklo a dokázalo za 10 let činnosti přivítat 1,5 milionu návštěvníků, což je docela dost, když si vezmeme, kolik je toho v Berlíně k vidění.

Nu pod křídly Národní galerie nabízí prostory muzea i jiné Prachtstücke a o ně vás rovněž neošidím.
Hu, hurááá na obrázky.

Pro větší rozlišení otevřete fotky v nové kartě.


Ernst Ludwig Kirchner - Potzdamer platz (1914)
"Malevič maluje čtverec, Kafka píše nekonečně dlouhé a nezměrně krásné dopisy Felici Bauerové, Stravinskij a Schönberg vyvolávají neslýchané skandály, Duchamp montuje kolo na kuchyňskou stoličku, Kirchner zas a znovu maluje Postupimské náměstí." (Florian Illies, 1913. Léto jednoho století)

Kirchnerův nejvýznamnější, 200x150 cm velký obraz z tohoto období uvidíte právě zde! V potemnělé místnosti, kde, když budete mít štěstí, budete jen vy, dva hlídači a úchvatné plátno doplněné o 10 ilustrací od Paula Klee z téhož období. Kirchnerův magnum opus kritického přístupu k berlínské společnosti. Dvě ženy, dvě kokety zahalené v elegantních smutečních hávech vyrůstají z osamoceného dopravního ostrůvku, jakoby plovoucího na široké zelené ulici, lemované ostrými tahy štětce. Rozpoznáváme oblouky postupimského nádraží, rozpoznáváme lidi z vyšších vrstev vtěstnané do elegána rázně kráčícího k dámám. Zkreslená perspektiva a ostré tahy dodávají náboj surreálna, přesto je to Kirchnerův osobitý rukopis a doba, která z obrazu činí jeden z vrcholů německého expresionismu.


Alberto Giacometti - Woman of Venice IV
Stojí tam a není sama, hlídá jí Giacomettiho Kočka.


Henri Matisse - Sauteuse de corde (1952)
Matissovy litografie ze série "Modré akty" z jeho posledního období let 1950-54 vznikající pro časopis Verve už vlastně nejsou tak úplně jeho prací. Těžce nemocný, po rakovině žaludku už jen přihlížel, jak z papírových výřezů jeho spolupracovníci tvoří díla. I tak mají obrovské kouzlo.


Henri Matisse - Le cahier bleu (1945)


Paul Cézanne - Madame Cézanne (1885)


Paul Klee a jeho ženy a on něm i nich samostatně někdy jindy


Pablo Picasso - Dora Maar mit grüner Fingernägeln (1936, detail)
Když už jsme u ženskejch, musí následovat Picasso a jeho milenky tedy modelky! Jednou z nich byla i jugoslávská brunetka-fotografka, co tak nějak samovolně vyměnila Paula Éluarda právě za Picassa. Dora Maarová mu nesčetněkrát stála modelkou, fotografovala celý průběh malování Guerniky a byla jeho intelektuální múzou, co se věčně hádala s Marie-Therese Walterovou, blondýnkou, co Picassovi porodila dceru, ale se kterou nikdy nežil, pouze k ní o středách a nedělích pravidelně docházel. Mezi těmito dvěma ženami to byla doslova válka mezi blondýnou a brunetou. .))


Pablo Picasso - Le chandail jaune (1939)
Dora Maarová na/v "Žlutém svetru" usazená jako královna, s výraznými rty, pošilhávající, se zkřivenými prsty a přesto neodolatelná. .)

Žel jeho růžového Harlekýna vám neukážu, pač mě ochranka vykopávala při zavíračce a další Picassy si schovám do zásob na jindy.



Alexander Calder - Small mobile
Mobil kdysi nebýval tím, co si pod názvem představujeme dnes. Mobil byl výrazem Marcela Duchampa pro kinetické sochy Alexandera Caldera. S těmito z drátků a plechu přišel už po polovině 20. let 20. století, brzy se staly populárními a s nimi i autor samotný.

"Když se všechno podaří, je mobil kousek poezie, který samou radostí ze života tančí a překvapuje."
(Alexander Calder)

A co váš mobil? Také je kouskem poezie? :)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Miloš Miloš | Web | 9. listopadu 2013 v 23:37 | Reagovat

To je zase perla se spoustou zajímavých informací!
Matissův fauvismus moc neobdivuji, ale tento obraz je pěkný a Picassovy také, ještě ta trojrozměrnost v posunutých detailech není tak silná.

K Charlottenburgu jsme se také vypravili, ale vůbec jsem nevěděl, že je v okolí také nějaká galerie. Poslední dílo dost připomíná to, které stojí před Neue Nationalgalerie nedaleko Postdamerplatz.

2 vencisak vencisak | Web | 11. listopadu 2013 v 10:24 | Reagovat

[1]: Jsou tam dokonce galerie dvě a obě naprosto úchvatné, druhou zpracuji někdy jindy.

Jojo, máš pravdu, před NN také stojí Calderova skulptura, moc jsem se tam těšil, ale nakonec jsem se na návštěvu vykašlal, moc mě nazaujala stálá poválečná sbírka. Střídaj jí po dvou-třech letech a bude následovat současné umění.

3 Teeda Teeda | Web | 14. listopadu 2013 v 16:58 | Reagovat

Pověz mi, ty takhle objíždíš země s cílem prohlédnout muzea, galerie a výstavy? :)

4 vencisak vencisak | Web | 15. listopadu 2013 v 11:35 | Reagovat

[3]: Jasně a ještě baráky a kytky. A proč tam jezdíš ty? :)

5 Teeda Teeda | Web | 18. listopadu 2013 v 10:29 | Reagovat

[4]: To je skvělý, že máš takhle jasně vymezený zájem a prostě po něm jdeš. A taky by mě zajímalo, co z tebe bude. :)
Já vlastně vůbec nikam nejezdím...

6 vencisak vencisak | Web | 18. listopadu 2013 v 10:49 | Reagovat

[5]: tak jezdíš do Prahy a do Budějic, to je to samé jak Berlín nebo Madrid ;)

jo co ze mě bude, no v mém věku se takové otázky nepokládají, jsem vystudovaný ochránce přírody, ale konzervační biolog zní méně urážlivě v českých luzích a hájích :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama