Wojna i pokój

11. prosince 2013 v 10:04 | Venca |  Umění
6.12. 2013 - 15.1. 2014
BWA Wroclaw, PL (Galerie Sztuki Wspólczesnej) /Galerie Design + Galerie Szklo i Ceramika/
kurátoři galerií: Alicja Klimczak-Dobrzaniecka, Krzysztof Kucharczyk
kurátoři sbírek: Barbara Banaś, Jan Jeništa



Svět přelomu 50. a 60. let 20. století! Že vám to nic neříká? Není se čemu divit. Většina z nás ještě nebyla na světě, možná ani rodiče řady čtenářů nebyli na světě. Evropa se vzpamatovávala z války, Sovětský svaz upevňoval moc ve "zpřátelených" zemích, bujely závody v dobývání kosmu, Karel Zeman natáčel Vynález zkázy, Andrzej Wajda točil Popel a Démant a všichni (vyjma Polska) se chystali na první poválečnou Světovou výstavu EXPO 1958 v Bruselu. Československo na ní sklidilo mnoho úspěchů v řadě odvětví, potvrdilo svou pozici země plné kreativních, oceňovaných designérů (porcelánu) z Milánského trienále '57 a přijalo vůdčí středoevropské postavení v nově rozvíjeném bruselském stylu, který postihl téměř všechny odvětví umění i průmyslu. Dočasné uvolnění atmosféry 60. let rozvoji jednoznačně pomohlo, přesto si nemůžeme myslet, že se zde rozvíjela náročná zakázková tvorba a ani po ní přiliš nebyla poptávka, spíše se řešila špatná bytová situace a nedostatek všeho pro běžného obyvatele. Designéři byli v drtivé většině zaměstnanci závodů, nábytkářských stejně jako sklářských a pod. Výsadní postavení umělců si mohl dovolit opravdu málokdo (Stanislav Libenský či Jitka Forejtová). Pod mezinárodním stylem se svět zakulacoval, dekoroval geometrickými tvary, obohacoval se o kosmické prvky a co je na první pohled nejvíce viditelné, byl pestrobarevný!

Tohle však Čechům říkat nemusíme, nemusíme to říkat ani Polákům. V dnešní době, kdy se retro 60. let stává velmi populárním a ceněným, jsou obě země plné výstav na daná témata. Výstava Wojna i pokój (Vojna a mír/pokoj) přichází s pokusem o syntézu toho kvalitního z obou zemí v oblasti porcelánu, resp. bytového designu. Staví tak do přímé konfrontace produkci z dvou států, která nikdy předtím konfrontována nebyla. Může nám to připadat zvláštní, ale Čechoslováci polskou produkcí víceméně pohrdali, a pokud se do našich časopisů (třeba Domov, Tvar...) nějaká zahraniční tvorba dostala, byla především ze Skandinávie. O sousedech se psalo z donucení a polské výrobky byly obvykle jen suvenýrem z dovolené.

Výstava je rozdělena na dvě části - do dvou galerií. Ve Vojně (Galerie Szkla i Ceramiky) skutečně ke konfrontaci dochází. Návštěvník má jedinečnou možnost srovnat výrobky předních designérů obou zemí, např. Jaroslava Ježka a Mieczyslawa Naruszewicze. A zároveň má právo hlasovat, co je podle něj lepší/hezčí/zajímavější. Oba designéři se do střetu dostávájí hned několikrát. Slavný Ježkův porcelánový servis Elka z roku 1957 kontra Naruszewiczův servis Iza z roku 1959. Na první pohled je jasné, kdo byl komu inspirací, a kdo přejímá tvarové řešení. V druhém případě porcelánových figurek býků a bizonů se již oba designéři rozchází a mluví svým osobitým tvaroslovím. Na výstavě jsou rovněž demonstrovány dva fenomény - polské závěsné talíře a české závěsné nádobky na květiny, které vychází z kropítek na svěcenou vodu. Koho by napadlo, že pro tyto státy jsou typické dvě věci, u nichž bychom předpokládali jednoznačnou společenskou reverzi. V galerii je rovněž vystavena originální česká Čezeta, která symbolicky láká návštěvníky k návštěvě druhé části výstavy - Pokoje/míru.

Pokoj - harmonický stav bytí, jehož by každý chtěl dosáhnout a žít v něm. V Galerii Dizajn má návštěvník možnost nahlédnout, co bylo součástí pokojů 60. let. Z věcí denního užitku a potěšení se zde stávají výstavní exponáty, nad nimiž lidé vedou zasvěcené komentáře. Generace lidí, které se doba skutečně týkala, je plna sentimentu a vzpomínek pozitivních i negativních. Nelze prostoru upřít, že vyvolává reakce návštěvníka - nejenom nad exponáty samotnými (hračky, fény, knihy, desky, plakáty, židle, stoly, suvenýry z dovolené...), ale i nad osudy lidí, kteří dané věci navrhovali. Jejich životní osudy často směřovaly do exilu nebo z uměleckých ambicí spadly do nucené průmyslové masové výroby. Zmar cítíme nad vázami z lisovaného skla, kdy zrak přechází od galerijních kusů Rudolfa Jurnikla až po exponáty Vladislava Urbana znásilněné potiskem s Vladimírem Iljičem Leninem. Fascinujícím jevem řady vystavovaných exponátů je jejich osobní příběh - tu máme magnetofon Sonet Duo Karla Plíhala, židli a věšák z pozůstalosti významných rusistů Zadražilových či sbírků filmových plakátů arch. Zdeňka Hynka, v níž nechybí ukázka tvorby Karla Vacy, Milana Grygara či Jaroslava Fišera. Ač by se mohlo zdát, že Pokoj je ryze český, pro Polsko je tu připraveno spousty volného prostoru, jenž budou plnit sami návštěvníci ze svých osobních sbírek.

Výstava Vojna a pokoj potrvá pouhý měsíc, poté se přestěhuje do polského města Kielce. Snad se jí dočkame i u nás. Málokterá výstava totiž dokáže s návštěvníkem natolik interagovat, nutit jej pátrat po sklepích a půdách, zamýšlet se nad osudy obou zemí a jejich obyvatel, a přesto zůstat hravá a veselá - pozitivní a měšťanská.


Grafická podoba vizuálu výstavy z dílny studia Grupa Projektor


Fotografie z vernisáže
WOJNA

polské nástěnné talíře / české závěsné nádobky na květiny

servis Elka / servis Iza


Velkou atrakcí vernisáže byl převoz autobusem Škoda RTO, kterému se v Polsku přezdívá okurek.

POKÓJ


Na zdi září designově nestárnoucí bakelitové hodiny Pragotron - součást většiny továrních hal 70. let v ČSSR.




 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Natas Natas | Web | 11. prosince 2013 v 12:30 | Reagovat

Připomínka zašlé slávy! Kdysi jsme byli jedničkou v designu porcelánu, skla. Vyhrávali jsme na nejedné světové soutězi, žel čo bolo, to bolo. Nemluvě o tom, že jsme byli dobří také v jiných oborech. Dnes vyvážíme max. materiál, jinde vyrobí a zpět k nám přivezou. Logiku to nemá, ale tak to mnohdy je. Už ani ty buřty se tu nedaj jíst.

2 Teeda Teeda | Web | 11. prosince 2013 v 19:38 | Reagovat

Okurek, ó, tím bych jela. A zase bych si hlavně sáhla na bůvola. Toho já ráda. Ale celkově to vážně zní lákavě. Prostě zlatá šedesátá. Se vším všudy, s nostalgickým úsměvem. Kéž s ní jedou do Prahy. :)

3 Miloš Miloš | Web | 11. prosince 2013 v 21:48 | Reagovat

Kdysi jsme jezdívali do Cikháje na Vysočině a kousek odtud jsou dvě sklárny - Škrdlovice a Karlov a zhruba před 15 lety jsem v jedné z nich také koupil malého skleněného býčka - stál 400 Kč, ale nelituji, možná ještě nakonec bude mít uměleckou hodnotu, když píšeš, že se vystavují.
Od Stanislava Libenského jsem pár děl viděl, většinou šlo o dost rozměrné exponáty. Hodně toho prý má také v Hotelu Praha, který chce pan Kellner nechat zbořit.

4 vencisak vencisak | Web | 13. prosince 2013 v 13:06 | Reagovat

[1]: Ale to nee, máme stále dobré skláře a designéry, jejichž výrobky jsou žádaným zbožím na mnoha světových trzích.

[2]: Jízda okurkem byla vážně super. :))

[3]: Máta toho spousty na hodně místech. Teď se dražily exponáty Libenského a paní Brychtové z Hotelu Jalta. Ale i v Brně toho najdeš spousty, třeba v Janáčkově divadle. ;)

5 sarush ef sarush ef | Web | 18. prosince 2013 v 11:30 | Reagovat

To vypadá hrozně zajímavě. Škoda, že se tam asi nedostanu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama