Ze sbírek lisabonského Muzea Calouste Gulbenkian

29. ledna 2014 v 0:07 | Venca |  Umění
Leitmotivem nechť nám jest vanitas.
Z tohoto serveru jsem poslední dobou velmi rozmrzelý. Blog.cz vypadá jako spolek pro puberťáky a neustále mě konfrontuje články o pocení a Justinu Bíbrovi. Psát o obrázkách je tady stejně pomíjivé jako si číst články vystavované na titulních stranách či Facebooku. Nevadí, nechám této polemiky a přejdu k obsahu dnešního článku.



Nedávno jsem strávil týden v Portugalsku. Byl to pro mě velmi inspirativní, objevný výlet, který ještě více prohloubil můj vřelý vztah k Iberskému poloostrovu. Lisabon jsem si jednoduše zamiloval. Lisabon mi ukázal, kolik toho dokáže nabídnout třeba ve srovnání s Prahou. Praze totiž chybí šílení sběratelé. Milionáři, kteří jsou ochotni celý život budovat sbírku, aby jí na smrtelné posteli odkázali nadaci, která jí zpřístupní veřejnosti. To je případ istanbulského rodáka, ve své době jednoho z nejbohatších lidí na světě, ropného magnáta, který stojí za zpřístupněním ropných ložisek na Arabském poloostrově, filantropa Calouste Gulbenkiana. Za svůj dlouhý život nashromáždil kolem 6 tisíc exponátů od starověkého Egypta po sbírku šperků René Laliqua. Věc to nevídaná, možná obdivuhodná, možná opovrženíhodná. Nicméně přes všechny majetkoprávní spory se po Gulbenkianově smrti sbírka konečně dostala do Lisabonu, ve kterém posledních 13 let života žil a byla vystavena v nedalekém městě Oeiras až do roku 1969, kdy byla dostavěna budova v centru Lisabonu pro sbírku určená.

A už barák samotný je klenotem moderní architektury. Masivní betonovo-žulový kvádr je umně vcelen do harmonicky kompované zahrady. Chladné materiály vnější krusty rázem podtrhují harmonii svého okolí a lákají návštěvníka objevovat kouzla uvnitř skrytá. Klasický galerijní návštěvník většinou počítá se strohým, bílým provedením výstavních prostor, ale zde se ocitá uvnitř luxusních interiérů obložených dřevem, s jemnými tóny sedacích souprav z béžové kůže a chromovaných opěradel. Je to prostě zážitek. Obzvláště přidá-li se k tomu možnost focení, příjemný personál a vstup o nedělích zdarma.

Sbírky jsou skvostné. Nejsou nejlepší na světě, ale jsou velkoryse představené, téměř hmatatelné, kvalitně vystavené a tématicky ucelené. Je to procházka po pomíjivosti lidského bytí, které mělo zaniknout, ale podařilo se jej uchovat pro mnoho dalších generací návštěvníků. Gulbenkian byl dle mého názoru šílený, sehnal si snad všechen nábytek Ludvíka XV. a VI., keramiku několika čínských dynastií, vybrakoval egyptské, řecké i římské památky, zkoupil obří perské a indické koberce a na svou dobu také poctivě sbíral barbizonské a anglické krajináře, impresionisty a tak dále.

Jak prosté a jednoduché. Budete-li mít cestu do Lisabonu, určitě si návštěvu nenechte ujít.

Nechám za sebe mluvit pár fotografií. Pro větší rozlišení je můžete otevřít v nové kartě.



Vnější a vnitřní vstupní prostory muzea. Dílem týmu portugalských architektů, dnes portugalská národní kulturní pamártka.

Bronzová socha znázorňující krmení kotěte /egyptská sbírka, 7. až 6. století př. n.l./

Prostory I - pohled do kolekce západo-středoasijského umění


Malované kachle s motivem mandloní /Turecko, 16. století/

Prostory II - pohled na středověké evropské umění /terakota, 15. století, Florencie/

Rembrantův Portrét starého muže má skvostnou historii. Kdysi patřil Kateřině Veliké, byl součástí sbírek Ermitáže a v roce 1930 byl zakoupen do Gulbenkianových sbírek. Sběratel byl vůbec zaměřen na různé cetky různých panovníků. .))

Stejný osud sdílí i Rubensův portrét Heleny Fourmentové vpravo. Autora portrétu vlevo si můžete tipnout. :)

Mezi špičková díla patří i obraz Wiliama Turnera znázorňující malou vesnici Quillebeuf v ústí řeky Seiny v bouři. Barevné vyvedení a dramatičnost scény byla malířovou doménou, kterou si až mnohem později osvojili impresionisté.


No, ale impresionisty nechám spát (vlevo pod neviditelným úhlem) a zaměřím se na obraz Edouarda Maneta. Dílo nese poetický název Chlapec vyfukující mýdlovou bublinu a je z roku 1867. Manetovy obrazy kunsthistorikové interpretují všelijak. Tenhle patří mezi velmi obletovaná a slavná díla. Mně se do dnešního tématu hodí výklad o zmiňované pomíjivosti, kterou představuje prchavá mýdlová bublina v jemné, strohé kompozici kontrastně foukaná do černého pozadí. A nebo to je jen obyčejný portrét Manetova nevlastního syna Léona. Jak chcete.

Závěrem trochu obdivuhodné a drahé krásy René Laliqua pro dámy. No, kdo nechtěl mít nebo prodávat tento luxusní zlato-diamantovo-křišťálový náhrdelník? Pro mě to byla radost pohledět na ty malé střípky kříšťálu s tolika dekorativními motivy.
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 johansen johansen | 29. ledna 2014 v 9:18 | Reagovat

Holt jak jsme nesvětoví ve všem ostatním, i naši sběratelé jsou tak nějak bez rozmachu. Snad trochu se vymyká Meda Mládková. A Richard Adam a Zdeněk Primus, ale oproti Gulbenkianovi to je jako plivnutí do moře.

2 Ell-e Ell-e | E-mail | Web | 29. ledna 2014 v 11:14 | Reagovat

Tak to je báječná sbírka! Na tu bych se taky někdy ráda podívala. I když musím přiznat, že samotný interiér budovy se mi moc nelíbí, protože nemám ráda, když je to do hněda.. Nepůsobí to na mě sympaticky. Ale to nemění nic na kráse té sbírky. Pan sběratel byl fakt šikula. :))
A témata a články, co nám blog vtírá, se mi taky nelíbí, ba možná hnusí, když vidím, jak nám cpe Biebra.. ale víc mě štve, že to tu evidentně zas nějak nefunguje.. :/

3 vencisak vencisak | Web | 29. ledna 2014 v 21:00 | Reagovat

[1]: Joo, máš samozřejmě pravdu s lidmi, které si vyjmenoval. Medina je zlatá a jsem rád za to, co pro kulturu dělá, stejně jako Adam. Gulbenkian se dá srovnávat asi tak s Vincem Kramářem, přesto víme, že sběratelství má v Lisabonu i současného následovníka. O něm někdy jinde. Jen naši miliardáři raděj kulturní hodnoty ničí, než vytváří. .))

[2]: Uvnitř to je velmi příjemné, i když to tak z fotek nemusí působit. Ale chápu. Pan sběratel musel být především fetišista. :)

4 Teeda Teeda | Web | 31. ledna 2014 v 23:35 | Reagovat

Ta dřevěná podlaha! Sedla bych si na ní a jen se dívala kolem sebe. Jak to děláš, že nacházíš tak zajímavá místa? Připadám si jako pecivál. Pořád v Čechách, vykouknu sotva za humna. A ta sbírka, celkem zajímavě rozmanitá. A velmi lákavá.

5 Miloš Miloš | Web | 3. února 2014 v 0:27 | Reagovat

Pohled na titulní stránku mě také dost zlobí, když se podívám jen na tu šestici článků členů AK, tak tam vždy figuruje alespoň jeden z těch, které považuji za vyslovené spamery.

Jak píše Johansen, Meda Mládková trochu přispěla, ale velkolepým darem byl odkaz sbírky Vincence Kramáře za první republiky. Z toho NG žije.

Obrazy Turnera mám také ve velké oblibě, svým stylem předběhl impresionisty, hlavně ty, kde zobrazuje moře. V tomto zaměření mám rád také obrazy ruského malíře Ajvazovského, na rozdíl od Turnera jsou však dokonale realistické.
Gulbenkianovu sbírku jsem bohužel neviděl, i když jsem v Lisabonu před pár lety byl 4 dny s rodinou, protože kromě prohlídky města jsme také podnikli několik výletů do okolí (zámek Sintra, nejzápadnější místo Evropy Cabo da Roca, městské pláže, ...) a bylo na všechno málo času.

6 ann-ihilation ann-ihilation | Web | 3. února 2014 v 10:43 | Reagovat

Pane jo, to je nádhera, hned bych se jela podívat taky. Takováhle díla tu moc nemáme, jestli se někdy dostanu do Lisabonu, jako že doufám, že ano, hned tam poběžím. :)

7 Joina Joina | Web | 3. února 2014 v 14:04 | Reagovat

Tam to asi musí být pěkný a zajímavý zárověň.
Velmi by mě zajímala ta středoasijská část umění.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama