Ze sbírek Národního muzea ve Vratislavi

29. března 2014 v 21:34 | Venca |  Umění
První, co mne upoutalo na vratislavském (wroclawském) muzeu, je jeho název - Národní muzeum. Asi bychom čekali, že národní muzeum bude sídlit v hlavním městě. Vlastně tam také sídlí, stejně jako v dalších městech zahrnující Krakov, Kielce, Gdańsk, Štětín a několik dalších. Oproti českým zvyklostem, statut polského národního muzea odpovídá zhruba českým krajským galeriím.



Wroclawské muzeum patří, co se sbírek týče, k těm nejlepším a největším. Sídlí v rozlehlé historizující cihlové budově na břehu řeky, v blízkosti betonového kýble na slavný obraz Bitvy u Raclawic a rovněž nedaleko skvostného wroclawského muzea architektury. Společně s několika dalšími výstavními institucemi dotváří rozmanitý kolorit kulturního centra jihozápadního Polska, ovšem nutno podotknout, že se značnými přesahy, které z města činí významný středoevropský výstavní prostor. I pro Čechy mnohdy velmi zajímavý. Poláci české umění mají v oblibě, o čemž svědčí řada proběhlých i plánovaných výstav. Namátkou loňská výstava Jiřího Koláře nebo výstava československého porcelánu (viz článek z prosince 2013). V ČR se však s polským umění setkáváme málokdy. Ostatně Češi se vůbec o umění našich sousedů pramálo zajímají. Škoda.

Wroclawské muzeum může být výborným startovacím bodem k poznání polského umění. Je koncipované průřezově, s důrazem na starší umění Slezska a moderní umění Polska, ale vyžije se zde i milovník evropské malby napříč stoletími, stejně jako milovník umění užitého.

Vstupné je velmi přívětivé, kustodky jsou milé, výstavní prostory rozsáhlé, mnohdy neotřelé (především ty v půdních prostorách), fotit se může bez blesku dle libosti. V muzeu najdete stálé sbírky i aktuální výstavy.

Do programu na čarokrásnou Wroclaw si rozhodně přidejte i několik hodin na toto muzeum. Nyní je čas na již klasickou foto-průřezovou prohlídku muzeem.

Pro větší rozlišení otevřte fotku v nové kartě.


Prostory vnější

Prostory vnitřní

Lucas Cranach st. - Eva
Cranacha si můžem představit jako milovanou protestanskou hvězdu germánské renesance. Ve své době byl cool a in, měl vlastní dílnu, nespočetné množství zakázek a dnes jeho obrazy visí po celé střední Evropě. Přes obrovské kvantum děl, které se zachovaly do současnosti, se těší velké aukční oblibě a každý jeho obraz, co jde do prodeje, je žhavou událostí. Jeho ženské akty byly zdrojem inspirace pro německé expresionisty, kteří na počátku 20. století zaplnili obrovskou časovou díru v mistrovství německého výtvarného umění. Dürer, Cranach & Holbein vs. Kirchner a spol.

Více o Cranachovi v připravovaném článku.

Hans von Aachen - Portrét muže
Posuneme-li se jen o pár desítek dál, do rudolfinské Prahy, chtě nechtě narazíme na dalšího Němce, jenž se stal internacionální hvězdou manýrismu. Rudolf II. si mohl s kýmkoli dát pomyslné "high five", když si dokázal zaplatit portrétního mistra Hanse Aachena, který se stal jednak Rudolfovým dvorním malířem a také úspěšným kšeftmanem. Skrze své italské konexe dokázal Rudolfovy sbírky obohatit např. o Tizianův obraz Podobizny mladé ženy. Aachen je v českých kunsthistorických kruzích obletovaným umělcem, ale komu by jeho bodří, potutelně i rozšafně se usmívající chlapíci (často i autoportréty) neučarovali?

Wassily Kandinsky - Večer (1902/03)
Taky máte rádi abstrakci Kandinského jako já? Taky byste s otevřenou pusou koukali na krajinu, jež se z ničeho nic zjeví s jeho podpisem? Ostatně každý nějak začínal. Než se Kandinský rozhoupal k tomu, aby světu ukázal své mistrovství, jako student si s kamarádem v Mnichově založil velmi konzervativní skupinu Phalanx. V mnichovské Pinakothek tak podobných krajinářských výjevů uvidíme bezpočet. Tento "studentský" počin je jediným umělcovým dílem v polských obrazárnách.

Alexandr Kanoldt - Autoportrét/Zátiší
Mnoho děl nám ukáže Wroclaw jak historicky české, naturelem německé ale územně polské město. Wroclaw to jest maly Berlin. A že si své výstavní místo v polské galerii najde i Kanoldt, pojítko mezi mnichovskou secesí, Blaue Reiter a Novou věcností, je jedině správně. Kanoldt je jedním z klíčů k tomu, jak si zamilovat meziválečné středoevropské umění.



Tadeusz Makowski - Palacze fajek (detail) / Diewczynka i chłopzyk (detail)
Co ale polské umění 20. století? Prvně je třeba objevit (a že to nedá příliš práci) prominentní "večerníčky" od Makovského! Víc než s Polskem je jeho tvorba spojena s École de Paris, přesto je Makowski jedním z nejvýraznějších představitelů klasické moderny své rodné země.

Stanisław Ignacy Witkiewicz
Metafyzické jsoucno předního polského malíře Witkiewicze je tím ideálním pro všechny nihilisty a požitkáře, kteří si jednak chtějí vydělat zakázkovým malováním (obraz III), dokáží se realisticky ztvárnit (II), ale rovněž si užjí pořádnou jízdu na LSD (I).

Prostory půdní

Natalia Lach-Lachowicz
Dnes 80 let stará paní Natalia ukazuje, jak se v Polsku 60. let rodilo konceptuální umění. Katolická země šokovaná nejnitěrnějšími erotickými fantaziemi ve fotoseriálech Velvet Terror a Intimní sféry Natalie LL.


Magdalena Abakanowicz
Nakonec jsem si nechal dvě ukázky tvorby nejvýraznější dámy polského umění, jejíž tvorba je nedílnou součástí každého světoznámého muzea. Abakanowicz je s Louise Bourgeois zřejmě nejvýraznější postavou ženského evropského sochání 20. století. Její (nejčastěji dekapitované) sochy jakoby nesly tiché, mlčenlivé břemeno katastrof, jež toto století provázely - Hirošima, Izrael a řada dalších míst, kde se s jejími instalacemi můžeme setkat. Polsko krásné - stále smutné.

A co vy? Zaujalo vás některé dílo? Navštívili jste některé z polských muzeí?
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Johansen Johansen | 30. března 2014 v 0:14 | Reagovat

Vynikající fotky! Pořád nechápu, proč do Vratislavi už dávno Češi nejezdí jako do Vídně a Drážďan. Kulturní nabídka je tam výborná. Můj favorit z vybraných bude asi přece jen Witkacy.

2 vencisak vencisak | Web | 30. března 2014 v 12:29 | Reagovat

[1]: Díky moc. Taky tomu nerozumím, přitom, že by Wroclaw turisticky strádala, to se říct nedá. Asi to nejsou mainstreamová muzea.

3 Miloš Miloš | Web | 20. dubna 2014 v 20:33 | Reagovat

Mně z polských malířů něco říká jen Jan Matejko, který by se dal svými historickými obrazy srovnat s naším Alšem nebo Brožíkem.

Ve Wroclawi jsem nikdy nebyl, ale už od tvého článku, kde jsi ho favorizoval proti Krakowu, ho mám zapsaný v paměti. Díky za další střípek do mozaiky jeho předností.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama