Colours of Ostrava 2014

23. července 2014 v 19:16 | Venca |  Hudba
Třináctý ročník multižánrového festivalu Colours of Ostrava se propotil do zdárného konce. A jak se říká - do třetice všeho dobrého, i tak by se krátce dala shrnout má třetí účast v ocelovém areálu.



Nevím, jak se to organizátorům povedlo, ale festival měl snad jedinou zásadní vadu na kráse. Tou byly problémy se systémem ubytování do stanového městečka, jež vyvrcholily tříhodinovými frontami schvácených a místy lehce zpruzených návštěvníků, kteří se před sluncem neměli ve frontách kam schovat. Pak nastala jedna velká paráda.

Sanační, kultivační, rekonstrukční práce samotný areál zase posunuly o kus dál. Přibyl široký bulvár na korzování, přibyly stánky s občerstvením, odpočinkové plochy, sportovní koutek, nové scény, pavilony... Až se může zdát, že návštěvník pomalu neměl čas na muziku. Festival dosáhl svého komerčního vrcholu, za což jsem rád, byť nad stánky amerických burger a chicken sítí se mi chtělo brečet. Nicméně ostravští fanoušci si všeho umít užít, a tak to má bejt. Ostatně návštěvníci tohoto festivalu jsou jeho hlavní devízou. Kultivovaní, usměvaví, veselí a hraví. Jako by vítkovické hutě v lidech vyvolávaly nejenom úžas, ale i kus pokory.

Hudební line-up byl pro letošek sestaven pestře, byť jsem se před festivalem obával, co z toho vzejde.
1) Silné lidské příběhy: Charles Bradley, Seasick Steve, John Grant - tři hudebníci, kteří prožívají svůj život ne zrovna šťastně, vlastním přičiněním či shodou náhod se s tím hudebně dokázali poprat
2) Skandinávská linka bez třešinky na dortu: Emilíana Torrini (místo Björk či Lykke Li), Goat, Oláfur Arnalds, MO, Trentemoller
3) Psychedelický headliner: Robert Plant, MGMT
4) Mnoho povyku pro nic (obrazně, doslova): The National, Shaka Ponk, Bastille
5) CZ/SK vyjetý olej: Chinaski, Horkýže Slíže, Polemic, Vypsaná fiXa, Monkey Business, Dan Bárta

Ve skutečnosti by si měl člověk libovat, že neví, kam dříve skočit. Krom pestrých hudebních stylů jej svádí poezie, divadla, workshopy, a tak není divu, že po 4 dnech si je třeba od kultury odpočinout.

No, je na čase to všechno dát dohromady:

Polemic (SVK) - 45 %
Zkázu prvního vystoupení zapříčinili moji kamarádi, kteří mne vytáhli na Polemic. Ač velký milovník ska, přesně tohle jsem naživo vícekrát slyšet nechtěl. Kapelu, která se za 20 let své existence neposunula vůbec nikam, jen její členové zestárli a ztloustli. Ač neurazili, rozhodně ani nenadchli.

Les Tambours du Bronx (FRA) - 60 %
Velká banda pokérovaných týpků se jala Ostravě ukázat, jak vypadá industriální zkáza světa zapříčiněná masivním tlučením do plechových barelů. Na 10 prvních minut velká show, která ovšem začala velmi rychle všednět, resp. nudit. Ale jako doprovod k areálu Dolních Vítkovic se hoši náramně hodili.

Shaka Ponk (FRA) - 65 %
Letošní Colours rovněž nabídly několik tanečních, uřvaných vystoupení. Mix dance, drum'n'bass či trip-hopové linky na české publikum náramně platí. Shaka Ponk ukázali vrchol, o který se marně snaží například kapela Skyline. Ovšem tuhle velkou jízdu šlo snadno přejít, aniž by člověk přišel o něco víc než je moderní videoshow a doslova uřvaná zpěvačka.

MGMT (USA) - 90 %
A tak se vrcholem čtvrtečního večera staly velké hvězdy nové psychadelické scény MGMT. Celosvětově obletované těleso toho však dosáhlo jen díky tomu, že čtvrteční program nenabízel jinou možnost. Snad country, blues v podání dědy Seasick Steva, na kterém jsem nebyl. MGMT předvedli setlist složený z výběru všech jejich třech alb, resp. jejich nejznámějších skladeb. Odehráli jej precizně, čistě, možná na playback a s nahranými samply, těžko říct. Přesto jejich neosobní přístup mi nezkazil ten krásný výlet do rytmiky 60. let minulého století opepřené elektronikou. Byla to sázka na jistotu, ale myslím, že na Colours už je nikdo znova z mnoha (skrytých) důvodů nepozve.

Taksim Trio (TUR) - 85 %
Hloubavým zážitkem bylo pro změnu trio skvělých hudebníků, mistrů loutny, qanunu a klarinetu vystupujících pod jménem Taksim Trio. Skvělý gradující prožitek byl příjemným začátkem pátečního nabitého program v sálech Gongu. Linka jejich rytmů mne sice chvílemi přiváděla ke spánku, přesto tento koncert považuji za jeden z nejlepších na letošním ročníku festivalu.

Charles Bradley and His Extraordinaires (USA) - 80 %
Velkou hvězdou se ukázal být sympatický děda Charles, který si přivezl soulové skladby navozující atmosféru starých dobrých hvězd Motown labelu. Přestože děda Charles rozhodně nemá čistý, sametový hlas s bůhví jakým rozsahem, jeho charmisma se ukázalo být natolik silné, že mu nepodlehl jen málokdo. Jeho vystrčený pupek z kožené motorkářské bundy bude jednou stejně legendární jako zpěvákův životní příběh.

Emilíana Torrini (ISL) - 95 %
V podvečerních pátečních hodinách byla publiku předstrčena islandská diva, autorka jediného hitu Emilíana Torrini. Tah dát ji na druhou největší stage nepovažuji za nejšťastnější, mnohem více by jí slušela scéna v Gongu, přesto její vystoupení bylo doslova nádherné. Emilíana se předvedla jako písničkářka s nádherně čistým hlasem, místy až moc připomínajícím hlas Björk. Zazpívala průřez skladeb ze své diskografie s důrazem na poslední desku Tookah a přes skladby Me and Armini či Sunny road se prozpívala až k Jungle drums. Ač jsem ji nikdy neposlouchal, její koncert jsem si maximálně užil, stejně jako její introvertní, přesto mile naladěný projev.


Jana Kirschner (SVK) - 90 %
Omšelou francouzskou zpěvačku ZAZ na hlavní stage jsem vyměnil za uzavřený Gong, kde vystoupila Jana Kirschner a jejích 14 mužů. Kirschner si přivezla předimenzovaný ansámbl složený z kusu filharmonie, mužských sborů, klavíristy, cimbálu a hráče na klasickou kytaru. Zahrála plejádu muziky inspirované slovensko-maďarskými lidovkami s výraznou jazzovou linkou, přidala pár svých hitovek a explodovala v dravých, upřímně prožitých rytmech, které zvedly publikum. Před mateřskou dovolenou solidní výkon vyzrálé umělkyně.

Jamie Woon (UK) - 80 %
Večerní program v Gongu vrcholil kvalitní alternativní ukázkou londýnského mixu dubstepu, ambientu, elektroniky, snad i soulu a trochu toho experimentování v podání Jamie Woona. Ač zazněly pro změnu kritiky na jeho umístění do Gongu, já si myslím, že mu to tam slušelo a jeho vystoupení, byť místy pokulhávalo vzhledem k únavě publika v pozdních hodinách, bylo ve výsledku velice kvalitní, klubové a kdo měl chuť, skvěle si pod podiem zatančil.

Trentemoller (DEN) - 55 %
Spíše tuctovou záležitostí, metalicky znějící diskotékou byl set tohoto dánského performera na hlavním podiu. Jako kulisa znějící hodně z dálky dobré, ale Colours by více slušel Amon Tobin, Modeselektor nebo Apparat.

Bára Hrzánová & Condurango (CZE) - 90 %
Srdcovou záležitostí, kterou jsem si nemohl nechat ujít, bylo vystoupení Báry Hrzánové a její party kamarádů, se kterými se zná a sporadicky vystupuje již od studentských let. Dojatá kapela si užívala vřelého přijetí publika, zahrála mé oblíbené skladby Margaretka, Čokoláda a navodila nádhernou vzpomínkovou atmosféru na Zuzanu Navarovou. Směs milého písničkářství, latiny, klezmeru a post-punku!!! :)

Angélique Kidjo (BEN) - 60 %
Velkým zklamáním pro mne byl afropop v podání Angélique Kidjo. Dáma politicky, charitativně a feministicky angažovaná přivezla svou letošní dobře znějící desku Eve. Ale někde to skřípalo. Ač po podiu řádící, dobře zpívající, přesto vcelku snadno zapomenutelné vystoupení. Snad to bylo tím africkým vedrem, které zrovna panovalo.

John Grant (USA) - 100 %
Od Johna Granta jsem toho vlastně příliš nečekal. Jeho desky mne příliš neoslovily ani přes hudbu, ani přes jímavé texty založené na osobních prožitcích. Naživo to bylo obrovské překvapení. Zcela originální koncertní aranžmá proměnilo hodinové vystoupení v jeden z nejsilnějších zážitků. Když se k tomu přidal hutný, hřmotný Grantův hlas, nemůžu jeho výstup hodnotit jinak než jako ze všech nejlepší. Paráda!

A Tribe Called Red (CAN) - 70 %
Jako velký fanoušek elektronického turntablismu v podání australských The Avalanches jsem se velice těšil na trochu drsnější koncert vykořeněných kanadských DJ indiánů A Tribe Called Red. Bohužel jsem si je užil jen z poloviny, přesto již dálky zněl jejich ohlušující set jako skvělá party a kotel pod podiem to jen potvrdil. Tohle byla vážně skvělá party.

Darkside (USA) - 80 %
Produkce festivalu na poslední chvíli do programu ulovila trendy experimentální duo Darkside, jež za loňskou desku Psychic sklizelo jen samé pozitivní kritiky. Darkside se stali kvalitním úlovkem nad očekávanou míru. Jejich precizní mathrockové, elektro provedení skladeb působilo jako temný, ohromující příval. Ovšem celé to bylo dobré jen do doby, než si člověk uvědomil, že kompozice všech skladeb je jako přes kopírák.


La Yegros (ARG) - 50 %
Celkem zbytečným zážitkem bylo i vystoupení argentinského tělesa La Yegros. Jejich neučesaná cumbia a amatérské beaty bohužel omrzely příliš rychle. Příště bych raděj zašel na precizní kolumbijské Ondatrópica.

The National (USA) - 60 %
Hořká pachuť zůstala za vystoupením lídrů alternativního melancholického rocku 21. století - The National. Kapela, zřejmě vinou vlastního zvukaře, předvedla nejhorší zvuk celého festivalu, který okořenila naprosto příšerným zpěvem frontmana a dosti odtažitým vystupováním, které je asi pro kapelu typickým projevem. Jejich hudba a silné texty doslova svádí se do The National zamilovat, ale po nedělním vystoupení to opravdu nešlo. V rychlejších skladbách byli ztraceni, pomalejší to nezachránily, stejně jako to nezachránila sáhodlouhá Berningerova vycházka publikem. Špatně utracené peníze.


Goat (SWE) - 75 %
Posledním hudebním zážitkem se pro mne stalo švédské etnopsychadelické těleso Goat. Temná severská hudba, která ovšem neuspává, naopak vybízí k tomu, aby si každý mohl prožít dávno zapomenutý rituální tanec. Kéž by tomu tak bylo. Vlastně bylo, jen Goat chyběla preciznost a trpělivost. Jejich skladby potrádaly patřičnou délku, kdy by se posluchač mohl do monotónních rytmů opravdu ponořit. Nejvíce to bylo cítit ve skvěle podbarvené skladbě Run to your mama, která však potřebovala dalších 5 minut navíc. Kéž by to Goat táhli společně s Darkside, kteří si vystačili s pěti skladbami za hodinu.

Colours of Ostrava opět potvrdily roli lídra mezi českými hudebními festivaly. Rock for People již opravdu nestojí za řeč a letos jim programem nedokázala konkurovat ani slovenská Pohoda. Jako srovnání se u sousedů nabízí jen megalomanský gdyňský Open'er a alternativní, velmi kvalitní katowický OFF.

Nechť jsou letošní Colours mrtvé a ať se se příští ročník povede hudebním line-upem minimálně stejně jako ten letošní.

A závěrem má skromná přání a tipy na příští rok:
65daysofstatic /UK/
El Guincho /SPA/
tUnE-yArDs /USA/ listopad 2014 Meet Factory
Beach house /USA/
Rodrigo y Gabriela /MEX/
Toumani Diabaté /MALI/
Braids /CAN/
Savages /AUS/
Phosphorescent /USA/
Ida Kelarová /CZE/
St. Vincent /USA/
Shearwater /USA/
The Cure /UK/
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Robka Robka | E-mail | Web | 23. července 2014 v 20:23 | Reagovat

Dobrý report, na některých koncertech jsme se potkali.:-) Taksim Trio v Gongu úžasné, Emilíana Torrini byla milá a připomínala trochu Bjork (viděli jsme jí ale jen polovinu, protože jsme šli na "omšelou" Zaz, která byla skvělá a naprosto to rozproudila). Charles Bradley a jeho bříško! No, tenhle chlap mě fakt málem rozbrečel. Super zážitek!
MGMT - hudebně dobří, trochu mě zarazil jejich chladný přístup, ale asi jsou takoví. Zas tak moc mě to neoslovilo.
Zato Seasick Steve (sice děda, ale zato bluesman tělem i duší) byl bezvadný, ten mě naprosto dostal. Na National jsme nebyli, místo toho jsem si zašla na Debadembu - fantazie pod Vysokou pecí a zpěvák i kytarista výborní. No a pro mě vrchol samozřejmě Plant...
Skvělý ročník, těším se na další! Na blogu zase píšu den po dni, takže jsem oproti tobě pozadu.:-)

2 Miloš Miloš | Web | 23. července 2014 v 23:04 | Reagovat

Máš obdivuhodný přehled v hudbě, ale je škoda, že texty nepodpoříš hudebními odkazy, i když ne autentickými, ale studiovými nahrávkami.

3 vencisak vencisak | Web | 24. července 2014 v 9:48 | Reagovat

[1]: Díky,  však si k tobě chodím poctivě číst zážitky. :) Vidíš to se celkem shodujeme... sice nevím, co všichni na ZAZ mají, její předloňské vystoupení rozhodně nebylo kdo ví jak oslnivé. :)) Já teda vynechal Planta, ale všichni, kdo na něm byli, pějí ódy.

[2]: Díky Miloši... nebuď líný a pokud tě v textu nějaká kapela zaujala, pusť si jí na Youtube sám. Pro mě je vrchol, že jsem k tomu dal pár fotek z mobilu. :))

4 avant-garde avant-garde | E-mail | Web | 24. července 2014 v 13:19 | Reagovat

Z těch vystupujících měl nejvíc zaujal National, byť jak říkáš, že nestáli za nic. Poslouchám jejich hudby už nějaké roky a snad se někdy zavítají do Prahy a ne někde v Ostravě :D

5 vencisak vencisak | Web | 24. července 2014 v 14:28 | Reagovat

[4]: The National ti dle mého soudu dlouho v ČR nezahrají, v Praze v Arše hráli předloni.
Jinak žádný student architektury nebo designu by neměl sílu industriální Ostravy podceňovat, navíc je Ostravě jediná realizace Ericha Mendelsohna v ČR, obchodní dům Bachner. :)

6 avant-garde avant-garde | E-mail | Web | 24. července 2014 v 14:31 | Reagovat

[5]:well.. ale ne každý student může být superman a lítat přes celou republiku až do Ostravy :D

7 vencisak vencisak | Web | 24. července 2014 v 15:19 | Reagovat

[6]: Kdo chce, hledá návody, kdo nechce, hledá výmluvy. Prosté. :)

8 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 4. srpna 2014 v 19:27 | Reagovat

Zdá se, že ses nenechal svést poezií, divadlem...nebo jo?:)

9 vencisak vencisak | Web | 5. srpna 2014 v 11:14 | Reagovat

[8]: Bloude, nenechal, nějak tomu na hudebním festivalu nemohu přijít na chuť. :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama