Tour de Cranach

30. července 2014 v 19:36 | Venca |  Umění


Jen málo umělců severské renesance dosáhlo takového věhlasu jako Lucas Cranach st. a jeho dílna. Ne, že bych tuto periodu nějak zvlášť zbožňoval, ale člověk se rád nadchne pro nějakou zajímavou výzvu. Tou mojí se během pobytu v Německu stal právě tento malíř, který zásadně ovlivňoval svou dobu i techniku malby dob pozdějších.

Cranach se narodil v německém Kronachu. Odtud jeho jméno. Stalo se tak v 70. letech 15. století. V rodném městě pobýval skoro 30 let, než se přestěhoval do Vídně. Zde získal řadu kontaktů a stvořil řadu později slavných děl (Ukřižování, Portrét mladého muže). Po pár letech, kolem roku 1505, přesídlil do německého Wittenbergu, kteří vlastnili sasští kurfiřté. Stačilo pár let a z Cranacha se stal ostřílený velkopán, po následujících 40 let dvorní malíř, vlastnící lékárnu, knihtisk, kamarádící se s Martinem Lutherem, jehož dětem šel za kmotra, a celou protestantskou elitou, ale zároveň umně těžící z obrovského zájmu katolických pánů o jeho malby a rytiny. Za dobré služby byl povýšen do šlechtického stavu, do erbu dostal okřídleného hada, kterým na svých malbách podepisoval.

Autoportrét /popartizováno :)/

Jeho práce byly tak žádané, že jeho pomocníci a později i synové Lucas ml. a Hans směle rozmnožovali malířova díla - akty, portréty, náboženské výjevy. Dnes je po střední Evropě Cranacha naprostá přehršle. Dokonce i pražská Národní galerie vlastní kolem 20 jeho děl, setkáme se s ním v každém lepším muzeu. Ovšem sběratelská vášeň postihla i muzea v USA, Itálii, Francii či v Anglii. Cranachem prostě nikdo nepohrdne. Aukční rekord z roku 1990 má hranici 8,6 milionů dolarů, ale zájem o jeho dílo neopadá ani do dnešních dnů. Obraz Lucretia z roku 1509 byl v roce 2012 v aukci Sotheby's vydražen za více než 5 mil. dolarů. Cranachova technika byla na svou dobu jedinečná, precizní, hluboká a detailní. Díky jeho obrazům dnes máme jasnou představu o ideálu ženské krásy v době renesance. Cranach dotváří trojlístek významných německých umělců té doby a společně s Dürerem a Holbeinem patří k tomu nejlepšímu, co lze ve středoevropském renesačním umění vidět.

Medailonek uzavřu a hurá na mou dlouhou půlroční pouť. Nafotil jsem, myslím, skvostný průřez malířovou tvorbou. Potřeboval jsem k tomu několik muzeí a kostel. Cranach totiž maloval i důmyslné oltáře do kostelů. A pokud bydlíte v západních Čechách, už jen kousek za hranicemi, můžete jeden z jeho oltářů vidět. Neprozradím, kde přesně se nachází, ale dám sem odkaz na skvělou brožuru a webové stránky WEGE ZU CRANACH, které vás provedou vším podstatným a zajímavým.

No není to prostě a jednoduše báječný tip na skvělej výlet?!

Přikládám fotky, které jsem pořídil v následujících institucích:
Muzeum narodowe Wroclaw
Kunsthalle Hamburg
Angermuseum Erfurt
Museum der bildenden künste Leipzig
Martin Luther museum Wittenberg
Kostel sv. Petra a Pavla ve Weimaru
Národní galerie v Praze

Svatá trojice (1515, Museum der bildenden künste Leipzig)

Desatero (1516, Luther haus, Wittenberg)

Vodní nymfa s fontánou (1518, Museum der bildenden künste Leipzig)

Svatá Kristýna (1521, Národní galerie Praha)

Zákon a milost (1529, Národní galerie Praha)
Významné Cranachovo dílo má své zrcadlo ve stejném námětu zpracovaném v obrazu visícím ve Schlossmuseu v německém městě Gotha. Obraz je vizualizací Lutherových myšlenek a postojů ke katolické církvi. Odmítá odpustky a ukazuje dvě tváře Boha. Boha, který soudí, ale zároveň je milosrdný. Lze jej interpretovat jako ukázku lidských práv, víry a milosti.

Adam a Eva (1531, Národní galerie Praha)
Jedno z nejoblíbenějších Cranachových témat bylo zobrazení Adama a Evy v ráji. Obrazů, studií a dřevorytů tohoto biblického námětu existuje několik. Nejstarší dřevoryt pochází ze začátku 16. století, nejstarší obraz z 10. let 16. století, nejznámější obrazy z let 1526 a 1528 se nachází v galerii Uffizi a Courtaldově institutu v Londýně.

Eva (1531, Muzeum narodowe Wroclaw)

Adam a Eva (1533, Museum der bildenden künste Leipzig)

Sasští kurfiřté (1532, Kunsthalle Hamburg)

Johannes Bugenhagen (1537, Luther haus, Wittenberg)

Kristus žehná dětem (1537, Angermuseum Erfurt)

Oltář v kostele sv. Petra a Pavla (1552-1557, společně s L. C. ml., Weimar)

okřídlený had, Cranachův erbovní znak používaný jako podpis na obrazech
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Miloš Miloš | Web | 30. července 2014 v 21:09 | Reagovat

Mně se Cranach docela líbí (nakonec jeho obraz Salome s hlavou Holofernovou z Metropolitního muzea v NY jsem vložil i do jednoho písmene v záhlaví), jeho obrazy a zvláště akty jsou snadno poznatelné (u aktů podle malých ňader modelek i stejných rysů obličeje).
Bohužel také patřil mezi umělce, kteří poptávku po jejich dílech řešili pomocníky ve své dílně. Absolutní vrchol v tomto ale představoval Rubens, u něhož z dílny zřejmě pochází velká většina obrazů, které jsou s ním nějak spojovány.

2 Miloš Miloš | Web | 30. července 2014 v 21:27 | Reagovat

Do tvojí trasy po německých a českých galeriích by se mohla zařadit i Gemäldegalerie v Drážďanech a v Berlíně a také Zámecká obrazárna v Kroměříži. Tam L. Cranacha st. mají také.

3 vencisak vencisak | Web | 30. července 2014 v 22:03 | Reagovat

[2]: Mně spíše šlo o ten nápad s tour, než o to, aby je měl všechny. To by chtělo dalších 10 německých měst, Vídeň, Varšavu, Krakov, Brno. Jak jistě víš, v Drážďanech se nesmí fotit. Ale je fakt, že jeho obrazy v Kromclu jsou super, pač jsou rané.

4 Miloš Miloš | Web | 31. července 2014 v 10:51 | Reagovat

[3]: Muzeum Czartoryskich jsem také chtěl zmínit, ale nebyl jsem si úplně jistý, jestli si to pamatuji dobře, protože jsem někam zašantročil průvodce muzeem.
Ve Zwingeru jsem byl naposled asi před 8 roky a tehdy jsem tam přece jen jednu fotku udělal - Giorgioneho Spící Venuši, nikdo u obrazu nebyl, všichni se hrnuli k Sixtinské madoně. Tohoto malíře mám moc rád, podobně jsem v Accademii v Benátkách vyfotil jeho Bouři a v Louvru (ale tam se fotografovat může) Koncert v přírodě a z velké čtyřky obrazů mně ještě zbývá vidět Juditu v Ermitáži, kde budu mít příležitost koncem září. Všechny dosavadní snímky jsou však mizerné kvality s odlesky a Tour de Giorgione z nich bohužel neudělám :-)

5 vencisak vencisak | Web | 31. července 2014 v 13:36 | Reagovat

[4]: To si pamatuji, jak si na tajnačku fotil v Drážďanech. :)

Odlesky jsou naprd. Ač jsem se snažil, v Lipsku jsem se s tím vypořádat nedokázal a focení dvojobrazu Krista Trpitele a Jezulátka jsem pro jistotu rovnou dal, pač ho tam přímo mají v prosklené pixle. :)

Ermitáž si pořádně užij a přežij asi tak 6 zbytečných pater, než se dostaneš k tomu podstatnému, co visí na půdě. :))

6 Miloš Miloš | Web | 31. července 2014 v 22:35 | Reagovat

[5]: Nejvíc mě štve, že hodně obrazů je teď za sklem. Nedávno jsem byl v Praze ve Veletržním paláci a Celníkův Autoportrét je teď také za sklem a já ho ještě pamatuji ze Šternberského paláce, kdy ani nebyl pověšený na stěně, ale uvnitř místnosti na nějakém stojanu (trojnožce, nebo co to bylo).

Dík za radu k Ermitáži. Obavy mám také z velkých front, podobných jako do Vatikánských muzeí, kde jsme trčeli 5 hodin. Ale budeme tam 6 dnů, tak se snad dočkáme :-)

7 vencisak vencisak | Web | 3. srpna 2014 v 18:13 | Reagovat

[6]: To ti nezávidím, snad fronty nebudou. Ale dneska už má hodně muzeí možnost koupit si online vstupenku na konkrétní den, jen si je vytiskneš a jdeš bez front, třeba to maj i v Ermitáži.

A jinak v Kroměříži se také nesmí fotit. Jsem v pátek zjistil. :)

8 Miloš Miloš | Web | 6. srpna 2014 v 19:27 | Reagovat

[7]:Dík za informaci, to jsem nevěděl, podívám se, jestli to mají i zde. Je to vlastně stejně jako u palubních lístků do letadla nebo jízdenek, např. na autobusy Student Agency.

9 Miloš Miloš | Web | 6. srpna 2014 v 19:29 | Reagovat

[7]: U menších muzeí je zákaz fotografování pravidlem.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama