Dřevěné kostely na Slovensku

25. srpna 2014 v 21:05 | Venca |  Architektura

Má nová velká architektonická touha se zrodila již vloni, ale letos vykvetla v plné kráse. Dřevěné kostely zasazené v malebné krajině Karpat Slovenska, Polska a Ukrajiny. Mít tak měsíc času a všechny je vidět. Úkol vlastně nelidský, protože i do dnešních let se jich v těchto státech zachovalo desítky a dohromady stovky. Některé si stojí již od 15. století, některé lidé rozebrali a převezli (třeba do Prahy, Hradce Králové, o vesnici dál...) a některé shořely v prach a popel.

Svébytné krásy si dnes všímají i komisaři UNESCO a řada z nich je pod patronátem chráněna jako kulturní hodnota překračující hranice státu a podávající obraz nejen architektonický, ale rovněž náboženský a společenský. Přijměte pozvánku na cestu po zlomku z nich.





Navštívit více než 60 dřevěných kostelů rozesetých především v severní a východní části slovenských Karpat je úkol nadmíru náročný. Ale říkám si, že je to skutečná výzva pro několik dalších let.

Kouzlo, které stavby mají, je totiž nepopsatelné. Obvykle drobné kostelíky tyčící se na vyvýšeném svahu či přímo na kopci nad vesnicemi, evangelické na okraji obcí jsou obklopené aurou zbožnosti a roztomilosti zároveň. Nejstarší z nich, pamatující si 15. století a vlivy gotiky, robustní kostel pro 1500 lidí či opevněný kostelík pro sotva lidí sto, spojuje nejen um mistrů truhlářů, kteří bez jediného hřebíku uměli pospojovat trámy k sobě, ale také obvykle vesnická, bodrá atmosféra různých paní Márií a Júlií, které vám o kostele na zavolání budou rády a s úsměvem vyprávět - tu v překrásné horehronské slovenštině, tu pěkně s rusínským akcentem.


Tyhle památky ještě komerce nedostihla. Přestože k těm v UNESCU jezdí zájezdy turistů a občas vám pustí povídání z reproduktoru, zatím nikde si nepřijdete jako v lunaparku se stánky se smaženým jídlem, kýčovitými suvenýry a davy lidí pochodujících v řadách sem a tam.


Kostel je stále a především kostelem. Ten karpatský dřevěný skutečným chrámem.

Vyznat se však v sakrální slovenské architektuře není úkol lehký. Na západě země převažují římskokatolické a artikulární evangelické kostely. Na východě naopak převažují lemkovské řeckokatolické kostely se specifickou trojdílnou dispozicí skládající se z babince, lodě a sanktuária. Nejvýznamnějším mobiliářem východních kostelů je ikonostas. Bohatě umělecky zdobená stěna z ikon, které jsou uspořádány přesně podle liturgického kánonu. Vrcholu vévodí Kalvárie a Kristus Pantokrator. Pod Kalvárií najdeme starozákonní výjevy, pod nimi najdeme apoštoly a pod nimi královské dveře, kterými smí chodit pouze kněz. Vlevo od nich se obvykle nachází ikona Krista a vpravo ikona patrona kostela. Ideální je však takový ikonostas vidět. Bohužel ani v jednom kostele se v interiéru nesmělo fotit. Kdo však chce, na googlu najde dostatek fotografií.


Chcete-li kostely navštívit, ideální je se vydat na výlet v týdnu a autem. Řada z nich se nachází v malých, odlehlejších vesničkách. Na výlet do Kežmarku je třeba se obrnit trpělivostí, protože je to kostel nejvytíženější, kam jezdí řada turistických zájezdů. Vstupné je spíše symbolické a pohybuje se v rozmezí 1-3 euro nebo je vyloženě symbolické. V okolí dřevěných kostelů je zakazáno kouřit. ;))

A teď již pár fotografií sedmi navštívených kostelíků.

Hronsek (evangelický kostel se zvoničkou, 1725/26)

Jeden z největších dřevěných kostelů, který pojme až 1100 lidí, stojí zhruba 11 km jižně od Banské Bystrice na okraji nevelké obce Hronsek. Byl postaven na půdorysu kříže hrázděnou technikou ze smrkového a dubového dřeva a kryt šindelovou střechou. Jak bylo pro protestantské kostely zvykem, vyrostl do roka a do dne. Oázu klidu doplňují ohromné lípy osázené kolem a prý jsou stejně staré jako kostel sám.



Kežmarok (evangelický kostel, 1717)

Kostel ve významném centru Spiše v městě Kežmarok v dnešní podobně stojí již od roku 1717. Je postaven na půdorysu rovnoramenného řeckého kříže ze smrkového dřeva a krytý sedlovými střechami. Ač se zdá, že je kostel zděný, zdání opravdu klame, je pouze omítnutý. Ze strohosti jej vyvádí geometický ornament a pasparta kolem oken. Interiér pojme až 1500 lidí.



Hervartov (kostel sv. Františka z Assisi, druhá polovina 15. století)

Nejstarší kostel ze všech se nachází zhruba 5 km od historického města Bardějova v malé vesničce Hervartov. Na malém návrší se tyčí kostel s mohutnou zvonicí chráněný zděnou palisádou. Byl postaven z tisového dřeva a jak kostel, tak zídka jsou opět kryty šindelemi.



Jedlinka (řeckokatolický kostel Ochrany Přesvaté Bohorodičky, 1763)

V malé obci Jedlinka 20 km od Bardějova se tyčí typický lemkovský trojdílný kostelík se vzácným rokokovým ikonostasem. V nejvyšší věži se nachází tři zvony, jejichž zvuk se line skrze speciální trojúhelníkovité otvory.



Ladomirová (řeckokatolický kostel Archanděla Michaela, 1742)

Cestu do Dukelského průsmyku 4 km od Svidníku otevírá jeden z mála kostelíků rozkládající se na rovině. Krom něj zde najdeme i samostatně stojící zvoničku. Byť je kostel trojdílný, projevuje se na něm vliv západní architektury a to především v prostřední části lodi, která je v interiéru zaklenuta oktogonální klenbou.



Hunkovce (řeckokatolický kostel Usnutí Přesvaté Bohorodičky, konec 18. století)

Při hlavním tahu na Dukelský průsmyk se nachází další kostel s trojdílnou dispozicí v centru romantického obecního hřbitova.


Bodružal (řeckokatolický kostel sv. Mikuláše, 1685)

V údolí potoka Bodružalka opět nedaleko památného Dukelského průsmyku se nachází jeden z nejstarších kostelíků, tentokráte z jedlového dřeva. Je obehnán dřevěnou ohradou, která je, stejně jako střecha kostela, kryta šindelemi. Kostel byl v minulosti několikrát přestavován a v posledních letech prošel náročnou rekonstrukcí.




Miroľa (řeckokatolický kostel Ochrany Přesvaté Bohorodičky, konec 17. století)

A poslední kostelík, který vám dneska ukážu, opět prošel náročnou rekonstrukcí, do které se dali místní obyvatelé po 2. sv. válce. Kostel byl poškozen minometnou palbou při Karpatsko-dukelské operaci.



Tak kostelíkům třikrát sláva. Už jen 60 a budou tu všechny. .)
Zaujal vás některý? Nebo jste nějaké dřevěné kostely navštívili?

 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Akrim Akrim | E-mail | Web | 25. srpna 2014 v 22:15 | Reagovat

Krásna prehliadka drevených kostolíkov, naozaj náročná úloha navštíviť ich všetky, ale určite to stojí zato.

2 vencisak vencisak | Web | 26. srpna 2014 v 13:00 | Reagovat

[1]: Taky si říkám, že kostelní cestování má smysl. Alespoň se podívá do zapomenutých koutů světa. .)

3 Miloš Miloš | Web | 26. srpna 2014 v 18:56 | Reagovat

Tvarově mě nejvíce zaujaly kostelíky v místech Ladomirov, Hunkovce, Bodružal a Miroľa.
Nedávno jsem byl týden v Nízkých Tatrách a jeden den, kdy jsme nešli na žádnou túru, jsme navštívili Banskou Bystricu, kdybych tehdy četl tvůj objevný text (a dovedu si představit, kolik času jsi návštěvě kostelíků a studiu musel věnovat), mohli jsme se jet podívat i na kostel v Hronseku.

Blogerka VendyW každý měsíc organizuje soutěž o nejkrásnější sakrální stavbu, odkaz na ni je
http://worlddandie.blog.cz/1404/co-vy-na-to-jste-hravi.
Stačí poslat www stránku svého článku, tvůj by se tam výborně vyjímal.

4 vencisak vencisak | Web | 27. srpna 2014 v 14:48 | Reagovat

[3]: Tak to vypadá, že se ti líbí kostely řeckokatolické. :)

Jinak škoda, Hronsek je z Banské dostupný dobře i na kole. Jinak pokud bys chtěl nějaké blízké slovenské, tak na Oravě jsou dva v UNESCU v obci Leštiny a Tvrdošín.

Ovšem dřevěné kostely jsou i v Beskydech a okolí (Sedliště, Řepiště, znovupostavený v Ostravě, Malá Prašivá, Kunčice pod Ondřejníkem, ...), hodně ve východních Čechách (Dobříkov, Broumov, Veliny,...) a vzácně i jinde třeba blízko Brna v Blansku.

Letos snad ještě stihnu polské kostely v Běščadech. :))

5 Miloš Miloš | Web | 27. srpna 2014 v 18:31 | Reagovat

[4]: Zaujalo mě na nich to členění do většího počtu věžiček - jako u buddhistického chrámu Angkor Vat nebo pravoslavného chrámu Vasila Blaženého.
Z těch, co zmiňuješ, znám jen kostelík v Kunčicích pod Ondřejníkem, a to ještě jen proto, že vedle stojí přírodní koupaliště, které kdysi bylo naším cílem.
Několik dřevěných kostelíků jsem viděl v Norsku.

6 Lokusta Lokusta | E-mail | Web | 29. srpna 2014 v 15:58 | Reagovat

Artikulárne kostoly som vždy chcela vidieť, ale zatiaľ som sa k tomu nedostala. Mohla by som totiž vždy zájsť len k jednému, čo by sa neoplatilo. Som rada, že ich môžem vidieť aspoň takto.

7 Beatricia Beatricia | Web | 15. září 2014 v 12:16 | Reagovat

Tvůj krásný článek s fotografiemi je jako pohlazení po duši. Náleží mu místo na blogovem Olympu.☼☼☼

8 Jefim Jefim | Web | 15. září 2014 v 15:29 | Reagovat

Je neuvěřitelné, jak cizokrajně vypadají stavby kostelů "nedaleko" za hranicemi...

9 Joina Joina | Web | 1. října 2014 v 11:50 | Reagovat

Ty vypadají užasně :) Hodně jich patří už i jenom do skanzénů. Ale užasné fotky :)

10 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 5. října 2014 v 19:43 | Reagovat

Který byl tvůj první?:)

11 vencisak vencisak | Web | 6. října 2014 v 18:53 | Reagovat

[10]: Vloni ten v Kežmarku. .)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama