90 let Jaroslavy Brychtové

16. října 2014 v 11:14 | Venca |  Umění
Rok 2014 je bohatý na jubilea řady umělců napříč mnoha směry. Máme Rok české hudby upomínající na životní výročí více než sta skladatelů, pěvců a pěvkyň či dirigentů, věčný hledač uměleckého výrazu Jiří Georg Dokoupil oslavil 60 let, paní Meda Mládková, filantropka a duše odkazu Františka Kupky, oslavila krásných 95 let. O kom bych však chtěl psát především je paní Jarka, naše nejzásadnější sklářská mistryně a polovina nejinspirativnějšího dua umělců, které nám 20. století dalo - Libenský & Brychtová.


(foto z www.libensky.net)


Jaroslava Brychtová se narodila roku 1924 v Železném Brodě. Dcera předního českého skláře, známého jako tvůrce skleněných figurek - Jaroslava Brychty, zůstala věrna jak řemeslu, tak rodnému městu, ve kterém se letos dožívá požehnaných 90 let. Za její profesní i životní dráhou se již mnohokrát ohlížela řada kunsthistoriků, novinářů a věřím, že i řada současných sklářů, pro které musí být její, resp. jejich dílo neuhasínající inspirací. Rád bych přispěl svou osobní impresí a adorací uměleckého sklářského mistrovství, kterého Brychtová společně s Libenským rozhodně dosáhla. Snad i v silnější rezonanci v celosvětovém, než v československém, potažmo českém měřítku.

Paní Brychtové uměleckou a životní dráhu v 50. letech protnul malíř Stanislav Libenský. Setkání zcela osudové na dalších 50 let společného života. Jarka, pohrávající si s taveným sklem již několik let před setkáním s novým profesorem železnobrodské sklářské průmky, poznává člověka, který servíruje tvůrčí podněty na stříbrném podnosu. Libenský kreslil návrhy v životní velikosti, Brychtová je sochala. Tavenou skleněnou plastiku či techniku negativních dutin již za několik málo let společně přivedli k mistrovské dokonalosti. Z jejich dílny vzešly drobné plastiky i monumentální díla, výstavní solitéry i součásti interiérů - malované, broušené sklo, vitráže a lepty. Velké milníky jejich tvorby představovaly výstavy Expo 58 v Bruselu (58 zoomorfických kamenů), Expo 67 v Montrealu (Modrá konkrece) a Expo 70 v Ósace (Řeka života). Jejich díla rovněž začala zdobit československá velvyslanectví ve Stockholmu, Dillí nebo v Berlíně. Neméně prostoru se jim dostalo v Československu - především v Praze, kde jejich díla namátkou zdobí katedrálu sv. Víta, klášter sv. Jiří, budovu Federálního shromáždění, Staroměstskou radnici, Novou scénu Národního divadla, budovu Parlamentu či hotel Atrium, hotel Jalta a dnes již bývalý hotel Praha. Jejich instalace najdeme téměř po celé republice. Pro liberecký hotel Zlatý Lev vytvořili jednu z prvních společných realizací, neopomněli ozdobit ani vysílač na Ještědu, letiště, Janáčkovo divadlo či hotel International (Krokodýlí mříž) a Continental (Fontána-Květ) v Brně, kulturák v Ostravě-Porubě zkrášlili budovatelskými vitrážemi na téma Průmyslu a úrody. V roce 1990 se vrátili k vitrážím pro sakrální stavby realizací sedmi vitráží pro gotickou kapli v Horšovském Týně a snad i jejich posledním společným dílem, dokončeným až po smrti Stanislava Libenského byly vitráže do oken kaple na Špilberku. Je fascinující, že od sorely se společně propracovali až k postmoderně. Za komunismu poměrně volně, abstraktně tvořili. Sklo jakoby bylo odproštěno od tupých snah komunistů o sterilizaci uměleckého projevu. Ba naopak společně s porcelánem zaujalo výsadní exportní postavení.

Jejich dílo za těch společných 50 let nabylo obrovského renomé. Je součástí vyhlášených institucí, opět jen namátkou - Rijskmuseum v Amsterdamu, Národní museum moderního umění v Kyotu, Yokohamě a Tokiu, MoMa v New Yorku, Umělecká galerie Západní Austrálie v Perthu, Muzeum dekorativních umění v Louvre, stejně jako jej najdeme v řadě menších, specializovaných galeriích v Německu, USA, Arménii a rovněž v soukromých sbírkách. V aukčních prodejích se solitérní kusy vyšplhaly k 1,5 mil. korun v zahraničí, v Česku drží aukční rekord plastika Silueta města III vydražená v roce 2013 za 1 320 000 Kč v Dorotheu. Paní Brychtová i sama do dobročinných aukcí pro Konta Bariéry přispívá vybranými díly, resp. replikami. Nu, čas přispět na dobrou věc nákupem věci krásné.

Po smrti Stanislava Libenského v roce 2001 paní Jarka opustila práci se sklem. "Bez Stanislava to nejde, byla jsem zvyklá dělat ve dvou," řekla v rozhovoru pro ČTK. Tak jest! V roce 2005 byla paní Jarce udělena Medaile Za zásluhy o stát v oboru umění. Stala se tak první sklářkou, které bylo toto čestné ocenění uděleno. Tak pomyslně na Pantheonu uměleckého mistrovství upomíná nejenom na svého manžela, ale řadu dalších, předních československých, českých sklářů - Vratislava Šotolu, Bohuslava Eliáše, Aleše Vašíčka, Václava Ciglera, Jaroslava Matouše, Jana Exnara, Jiřinu Žertovou, René Roubíčka, Františka Víznera a další.

Nezbývá než paní Brychtové poblahopřát k životnímu jubileu mnoho zdraví a snad i znovunalezení elánu pro práci se sklem!



90x hurá!

Výběr z díla (foceno v průběhu let 2011-2015), řazeno chronologicky

Krokodýlí mozaika (1961, Hotel International v Brně)

Reliéfy pro Železniční unii v Paříži (1962-64, Národní galerie v Praze)

Dráhy meteoritů (1964, Vysílač a hotel Ještěd)

Vír (1970, Národní galerie v Praze)

Vitráže v klášteře sv. Jiří (1974, Praha)

Deska pro fasádu Nové scény Národního divadla (1982; Z výstavy Karla Pragera ve Veletržním paláci, 2013)

Okno (1983-1990, Staroměstská radnice, Praha)

Zelené oko pyramidy (1992, Východočeské muzeum v Pardubicích)

Prostor V (1994, Národní galerie v Praze)

Zasklení špilberské kaple (2003, Brno)

Otevřené okno (cyklus 1994-2005, detail, Národní galerie v Praze)
 

15 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Miloš Miloš | Web | 16. října 2014 v 17:04 | Reagovat

Jméno Libenského znám (jeho manželku ne) a představuji si pod ním díla značné velikosti, i když žádné nedokážu vyjmenovat. Jsem rád, že jsi vzpomněl i ta brněnská, hned vím, kam napřít zrak. Krokodýlí mozaiku si matně vybavuji, kdysi jsme v hotelu byli na plesu, a Ještěd také.
Doufám, že Kelner před zbouráním hotelu Prahu Libenského díla nechal s pečlivostí hospodáře přemístit do bezpečí.

O sklo se nijak nezajímám, ale kdysi na Českomoravské vysočině jsme během dovolené navštívili dvě sklárny - Škrdlovice a Karlov - a v prodejně jedné z nich jsem koupil skleněného býčka v karamelové barvě, má přibližně 10 cm a stál asi 400 Kč (koncem 90. let). Umělecká díl(k)a tam tvořil jeden docent z pražské umělecké školy, na jméno si už nevzpomenu. Jestli zrovna tato figurka má nějakou uměleckou hodnotu, netuším, ale líbila se mně.

2 vencisak vencisak | 16. října 2014 v 23:06 | Reagovat

[1]: jo, skrdlovice byla vyznamna sklarna, pro kterou tvorila rada osob vyse jmenovamych.

jinak pani brychtova je neodmyslitenou polovinou tohoto dua, byt v akademicke rovine je pan Libensky vice znamy, jeden bez druheho by zrejme takoveho mistrovstvi nedosahli.

3 avant-garde avant-garde | E-mail | Web | 25. října 2014 v 20:56 | Reagovat

až si budeš psát někdy o paní Mládkový, tak dej vědět :D Já jí zbožňuji, milá a chytrá paní.

4 vencisak vencisak | Web | 29. října 2014 v 18:12 | Reagovat

[3]: Tu oslavují jiní. ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama