Ze sbírek Muzea umění v Tel Avivu

1. října 2014 v 17:50 | Venca |  Umění
Zářivá muzejní perla Blízkého východu se skví v centru finančnictví, mecenáštví, kultury a zábavy státu Izrael. Tel Aviv jakožto nejbezpečnější místo v zemi nabízí téměř ideální podmínky pro vytváření bujného uměleckého podhoubí. Muzeum založené (teprve) v roce 1932 je o 80 let později rozhodně jednou z nejvýznamnějších sbírkotvorných institucí na asijském kontinentu. Nemohlo by tomu tak být bez mecenášství filantropů, bohatých židovských rodin, emigrantů či umělců samotných. Stát zde zas tak velkou roli hrát nemusí.



Dnes tvoří stěžejní pilíře muzejní kolekce obsáhlé, prvotřídní sbírky evropské moderny, amerického expresionismu, pop artu, rozsáhlá kolekce skulptur a izraelského umění 20. století. Nepokulhává ani současné umění jednak ve sbírkách, ale rovněž v aktuálních výstavách, ve kterých se často objevují pro nás neznámá, přesto velmi blízká jména jako Alina Szapocznikow, Anselm Kiefer či současní izraelští umělci.

Muzeum je zvláštně členěno do různých oddělení, pavilonů nesoucích jména svých mecenášů či vlastníků dané kolekce obrazů. Své jméno má i šatna. Něco pro nás nepředstavitelného odráží vztah lidí k institucím jako jsou právě muzea. Vstup soukromých peněz do státní instituce právě pro to, aby instituce vzkvétala a ukázala, jaké kulturní bohatství umí a může návštěvníkům nabídnout.

Dalo by se čekat, že takové muzeum bude plné turistů. To samosebou je pravda, ale turisté se hravě ztratí v davech místních občanů, kteří návštěvu muzea považují za větší terno, než víkend strávený korzováním v nákupní galerii. Ještě aby ne! Krásné prostory, klimatizace, interaktivní výstavy zaměřené na děti i pro dospělé (trendy Vik Muniz), několik občerstvovacích barů a restaurací.

Muzeum umění v Tel Avivu je prvotřídní ukázkou muzea 21. století. A kdo by chtěl nasát trochu atmosféry a podívat se na opravdový zlomek ze vší té krásy, nechť si prohlédne následující foto-report.

Pro větší rozlišení otevřte fotografie v novém okně.

Vincent van Gogh - The Spinner (1889)
Copak dělá van Gogha van Goghem? Série Slunečnic a Hvězdných nebí, Pokoj v Arles? No ne, samozřejmě v první řadě je to kopírování Jean-Francois Milleta či Eugene Delacroixe. Dle prvního nakreslil více než 20 obrazů, z nichž 2 visí v Tel Avivu. To je docela dobré, ne?


Pablo Picasso - Farewell of Fisherman (1902)
Z poměrné rozsáhlé kolekce obrazů jsem tentokráte vybral jeden raný z Picassova "modrého období". Tmavými barvami tvořil zhruba do roku 1905, než je nahradil růžovou. Melancholicky laděné obrazy mají až uvěřitelnou atmosféru a rozhodně v jeho přebujelé výtvarné činnosti zaujímají jednu z nejzajímavějších pozic.

Maurice de Vlaminck - View of Bougival (1906)
Vlaminckův obraz pařížského předměstí Bougival spadá do autorova fauvistického období vyjádřeného sytými, pestrými, pastelovými barvami. Na krásno zde vyniká kontrast mezi dramatickými oblaky malovanými horizontálními podlouhlými tahy a téměř pointilisticky krátkými vertikálami předměstí. Derrain ho určitě poplácal po rameni.

Georges Braque - The Viaduct at L'Estaque (1908)
Nemaje tucha, co všechno lze v tomhle muzeu najít, jsem v nenápadné úzké uličce objevil tenhle poklad, nad kterým jsem začal divoce jásat a rozplývat se. To se totiž nevidí každej den. Jeden ze série obrazů domů v přímořském letovisku Estaque. Pokud vám to nic neříká, nevadí. To už bychom se dostali do zbytečné teorie výtvarného umění. Braque objevil Cézanna a byl to pro něj objev nad míru inspirující. Nová forma a odklon od fauvismu se vyvinul až v toto raně kubistické dílo, jak bylo Braquovi vlastní, rozpracované do celé série obrazů, na kterém si zkoušel novou techniku. Po dokončení maleb jej Braque přihlásil na Podzimní salon. Většina obrazů nebyla přijata. Stáhl ze Salonu i zbývající plátna a nechal je vystavit mladým obchodníkem s uměním Danielem Kahnweilerem na samostatné výstavě. Shodou náhod to byla první výstava, kde byl použit termín kubismus. Sám velký Matisse později řekl, že Domy v Estaque byly prvními obrazy ustavujícími kubismus. A co na to kamarád Pablo? No samozřejmě by s tím nesouhlasil. .)

Gino Severini - Abstract rhytms of Madame M. S. (1915)
Stačilo jen pár let a kubizující tvary se rozkmitaly do futurizujících linek. A jedním z italských lídrů tohoto dosti ideologického směru byl i Severini. Můj úplně první, juch!

Prostory I

Gustav Klimt - Friederike Maria Beer (1916, detail)
Až zpátečnicky se může jevit tento rozměrný portrét od Gustava Klimta. Friederike byla zhýralá hipsterka své doby, která miláčka celé Vídně požádala (za tučný honorář) o portét. K pózování si přinesla opulentní ručně malovaný, hedvábný kabát. Klimt jej obrátil naruby a na pozadí portrétu použil dekor z korejské vázy, co měl doma. A v tom je celá krása tohoto obrazu. .)

Max Ernst - The bewildered Planet (1942)
Že já s tím Ernstem furt otravuju, co? .) Původně jsem k němu chtěl napsat nějakou průpovídku ve stylu "jedna z prvních maleb v exilu v Americe, automatická kresba zhmotňující autorův zájem o mystické a magické síly a vesmír", ale kašlu na to. Ale ty cypřiše vpravo dole, ach ach ach.

Ludwig Blum - Judská poušť (1947)
Kolik let bylo státu Izrael, když brněnský rodák Ludwig Blum fascinován krajinou země, kam před více než 20 lety přesídlil, maloval tento obraz? Ano správně - nula. Britská Palestina rok před rozdělením a před vyhlášení samostatného státu Izrael byla domovem u nás vlastně opomíjeného malíře Ludwiga Bluma. Vystavován po celém světě, u nás se obsáhlejší výstavy dočkal snad pouze jednou, v roce 1995.

Marc Chagall - The Farm (1954-62)
V žádném židovském muzeu nemůže chybět ani ehm pár kousků od Marca Chagalla. Vlastně nevím, jak Chagalla škatulkovat, nejspíš jako symbolistu permanentně ovlivňovaného svými kořeny, vírou skrze pohled dětských vzpomínek. No série čerstvě restaurovaných maleb je prostě dojemná.

Gerhard Richter - Two women with a cream cake (1965)
Jsem opravdu šťastný, že svou první foto-malbu od Gerharda jsem viděl právě v Izraeli. Richter tento tajuplný dialog mezi malbou a fotografií vynalezl na začátku 60. let minulého století a věnoval se mu poměrně krátkou dobu zhruba do roku 1965. Anonymně, náhodně posbírané fotografie se stejně náhodným, banálním námětem mechanicky přesně třeba za pomocí projektoru přenášel na plátno a dokud byla malba čerstvá (mokrá), obraz záměrně rozmazal. Divák je tak odtržen od obsahu, resp. od bezprostřední registrace obsahu. Objektivní stav je narušen, stejně jako pomyslný dialog mezi oběma technikami. Vrchol umění druhé poloviny 20. století. Muck.

Andy Warhol - Ladies and Gentlemen (1974)
Ač to nevypadá má toto dílo skoro 3 metry na výšku. Člověk si uvědomí, že vidět Warhola není dneska téměř kdekoli problém. Ale vidět kombinovaný tisk s malbou od Warhola, navíc tři metry vysoký. To chce buď newyorské MoMa nebo židovské muzeum. .))

Prostory II - interaktivní výstava Andy Warhol - Toy paintings. Dětský sítotisk, pastelky v Campbellovic konzervách, pop art omalovánky a roztomile koloraturní dětský svět Warhola je na světě.

J. M. Basquiat - Untitled (1985)
Jsi mladé dítě ulice, co stříká sprejem po barácích a sní o tom, jak se vyspí s Ewičkou Farnou? Třeba tě za pár let vytáhne z té ulice Krištof Kintera a ty začneš žít svůj americkej sen po česku. S Ewičkou Farnou se skutečně vyspíš, ale brzo umřeš na předávkování koksem. Nicméně tvoje stříkance a malůvky na všem možném se budou vystavovat v každé správné White Cube a dražit za nehorázné peníze.

Prostory III - jedné ze vstupních hal dominuje i Lichtenstein. Umělcův osobní dar muzeu.

Anselm Kiefer - Abendland (1991)
To je krásné, jak si Izraelci umí vybírat německé umění, co? Jeden z nejkontroverznějších německých umělců, rád upozorňující na nacistickou minulost své země, přišel ke konci 80. let s různorodou kombinací technik a materiálů pro tvorbu rozměrných pláten. Prd tomu rozumím, ale sílu to má, to jo.

Tak končí opravdu malá ukázka z nepřeberné krásy Muzea umění v Tel Avivu. Snad by si tato instituce zasloužila druhý díl, ale i tak si myslím, že je na co koukat. .)

Zaujal vás některý obraz?
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Miloš Miloš | Web | 1. října 2014 v 18:30 | Reagovat

Už jen z těch ukázek je to kvalitní sbírka. A také se ti podařilo obrazy velmi pěkně vyfotografovat.
S Ernstem otravuj i nadále, surrealisti jsou podle mně mnohem zajímavější než kubisté.
A jak vypadá budova muzea? Taky jde o modernu?

2 Miloš Miloš | Web | 1. října 2014 v 23:02 | Reagovat

[1]: .. podle mě

3 vencisak vencisak | Web | 2. října 2014 v 10:21 | Reagovat

[1]: Budova (nové křídlo) je v článku o Tel Avivu, ale pravda, mohl jsem jí sem dát znovu. Jinak muzeum je tvořeno komplexem budov a různých křídel, ale ve směs to je moderní architektura. Město samotné má sotva 100 let, takže tomu stavby odpovídají.

4 Egoped Egoped | E-mail | Web | 2. října 2014 v 17:45 | Reagovat

Závist je pěkná věc, když se nepřehání a já mám co dělat, abych to právě teď nepřepísknul s autorem a návštěvou Izraele. Zrovna do muzea bych asi hned nevyrazil, ale vidět Tel Aviv? Ano, prosím :)

5 vencisak vencisak | Web | 3. října 2014 v 12:05 | Reagovat

[4]: Bych to každému přál, zvlášť těm, co si Tel Aviv vysnili jako svou highlight destinaci. No, až se to tam uklidní, sleduj akce od Wizzairu. Lítaj tam od konce března 2015. Ubytování shánět s předstihem, je docela drahé a pak už si to jen užívat. .)

6 vencisak vencisak | Web | 3. října 2014 v 14:02 | Reagovat

[1]: To ti, Miloši, ani nebudu říkat, kolik Ernstů tam mají. .)

7 Lyra Lyra | E-mail | Web | 12. října 2014 v 9:51 | Reagovat

Velmi přínosný článek, děkuji za něj. Obzvlášť mě zaujal obraz  Two women with a cream cake - nevěděla jsem, že některý malíř takto obratně využil kombinaci malby a fotografie, ale fascinuje mě to.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama