Po horách v roce 2015

6. prosince 2015 v 14:09 | Venca |  Skutečnosti a netečnosti
Hory, to je vám ohavnost, velebnosti. Kéž už by mne tohle přesvědčení opustilo. Ale co nadělám, když na hory pořád musím lézt. Obvykle ze závažných důvodů, kdy zdolání výškového převýšení vhodného tak akorát pro oslíky a kamzíky, je nutností k uzření vzácných horských rostlin.



Špacírování po horách je přeci tak neefektivní. Strávit půlku dne, abych někam vylezl, uff, za tu dobu přeci mohu být na 10ti jiných místech, kam se dá zajet autem nebo dojet na kole. A co teprve ty davy lidí, turisté jdoucí vstříc přísloví, že neštěstí nechodí po horách ale po lidech, a když už leze po nás, my polezeme po těch horách. Pozitivem horských turistů však je, že jsou milí a zdraví se tak familiérně, že občas nabývám pocitu, že jsme spolu prochlastali mnoho večerů v hospodách. A v neposlední řadě, to počasí, 10krát jde člověk údolím Bílé Opavy a 9krát prší, sněží, padaj kroupy, mrzne nebo je bouřka.

Inu, když už na hory musím, obvykle jsem při výšlapu sprostý jak dlaždič, hledím tak akorát do země, abych nezakopl, a jediným motorem je představa, že až budu nahoře, dám si cigáro, případně lahvoně, setřu si pot z čela a budu mít čas se kochat horskou květenou.

Ale že bych chtěl přírodě křivdit, to ne, ona za to přeci nemůže. Můžu si za všechno sám. Avšak pracuji na sobě. Za velký úspěch považuji, že jsem rozhodl hory alespoň fotit. Mým kamarádům, samozřejmě samým horomilcům, se fotky hor z nějakého důvodu líbí, a tak si krom fotek horských kytek buduji album horských štítů, hřebenů, dolin, údolí a všech těch dalších věcí s horami spolčených.

A to je vlastně důvod, proč dnešní článek píšu. Chtěl jsem vám ukázat ty hory, které se mi letos pod nohy připletly, ať ten blog není jen samej barák, obraz či kultůůůra. A vězte, že když jsem na ně dokázal vylézt já, vy to zvládnete též a možná si ten výšlap dokonce užijete víc než já. :)

Horám zdar, nížinám hurá!

Na místě, kde se měl narodit Zeus, na jednom z mnoha míst, kde se měl narodit Zeus.
Bílé hory a plošina Lassithi, Kréta.


Horská vesnička na Krétě, tak trochu Gruzie nebo snad Tibet.

Černohorský Durmitor, krásnej, bez lidí, v UNESCU, co si víc přát.


Pohled z Jezerského vrchu na Štirovnik, nejvyšší vrchol černohorského Lovčenu.


Ale ne, že by se krásně nekoukalo z Hostýnských vrchů na Moravskou bránu a Hanou. Ach, ta placka nádherná!


Na Hanou se krásně kouká i z Jeseníků, hlavně z míst, kam běžní smrtelníci nesmí. :)

A správnej turista ví, že nejkrásnější podzim je v polských Běščadech. Zejména, když z vrcholových polonin člověk sejde trochu níž...

...a na kopce se dívá pěkně odspodu. :)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 6. prosince 2015 v 19:45 | Reagovat

Těžký život botanika!

Moje nejoblíbenější vrcholová odměna je rohlík smáčený v plechovce májky. Pokud teda není poblíž česnečka...

2 Miloš Miloš | Web | 6. prosince 2015 v 20:35 | Reagovat

Na Krétě jsou hory kolem 2500 m n. m., tam jsem však podnikl jen jeden pěší výlet - z 1250 na nulu soutěskou Samaria.

Nádherné jsou záběry bílé Černé Hory :)

Kde se taková květena na k vstupu zakázaných místech Jeseníků nachází? U Petrových kamenů?

3 vencisak vencisak | Web | 7. prosince 2015 v 7:56 | Reagovat

[1]: Mňam, májku jsem měl taky na horách rád.

Jo, česnečky s vysokohorskou přirážkou se ti zachtělo?! :)

[2]: Krétský hory jsou nádherný, doufám, že se tam minimálně aspoň 5krát ještě vydám. Samarii jsem chtěl jít taky, ale byla ještě pro turisty zavřená, ale Agia Irini, co jsem měl jako náhradu rovněž stála za to.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama