Po čem šlapou Pražáci? IV. díl

28. ledna 2016 v 19:03 | Venca |  Architektura
Po poměrně dlouhé prodlevě jsem si stihl nachystat další díl o výšlapech po pražské mozaikové dlažbě.



Dnes bude příspěvěk krátký textem, teorii už znáte z předchozích dílů, stejně jako základní dlažební tvarosloví. Je třeba říct, že kromě běžných vzorů se v dlažbě uplatňovaly vzory netradiční, jedinečné a často spojené s konkrétním místem.
A právě o těch ojedinělých vzorech bych se rád zmínil. Naštěstí se některé z nich uchovaly v původní podobě, ale jsou i takové, které po rekonstrukci ztratily svůj ladný projev. O to je větší škoda, že se nachází na tak exponovaných místech jako je náměstí Republiky.

Jedním z častějších způsobů kladení dlažebních kostek, který jsem ještě neměl příležitost zmínit, je dlažba kroužková. Zde vidíme ukázku opakování kontrastní linky z tmavého čediče v základní ploše. Pro tento typ pokládky se obvykle používaly drobnější kameny, u ručně sekaných kostek si mistři dlaždiči mohli dovolit s pokládkou variovat. Ovšem platila některá pravidla, např. že kroužky byly dělány ve směru stoupání chodníku nebo že největší kostky byly na vrcholu oblouku a nejmenší na jeho spodku. Z tohoto jednoduchého motivu se vyvinula řada složitých a velmi zdobných motivů. /Praha-Josefov/

Na této fotce si můžete prohlédnout, jak ladně se dá zahnout se sedmdesátkou s dámou za roh. Tedy samozřejmě mluvíme o tomto běžném mozaikovém motivu. Zde se úchvatně projevuje ručně sekaný kámen, správné barevné provedení a atypické obdélníkovité protažení. Optická paráda je dotažena do konce postupným zmenšováním motivu. /Praha-Josefov/

Snad by člověk mohl říct, že snaha se cení, ovšem v tomto případě tomu je spíše naopak. Projdete-li se kolem Obecního domu na náměstí Republiky, uvidíte rozsáhle rekonstruovanou složitou pražskou mozaiku dělanou speciálně pro okolí této honosné, byť již v době vzniku zastaralé, secesní budovy. Při rekonstrukci byly použity strojově sekané kostky z naprosto nevhodného nekontrasního kamene. Tento jemný vzor tak zcela zaniká, kostky jsou vyviklané a člověku by se spíše chtělo kostky vytahat a trocha si s nima zaházet.

Oblíbeným prvkem pražské mozaiky, dělaným obvykle na zakázku, bylo vkládání nápisů do chodníku. Jeden z těch povedenějších uvidíte právě před Divadlem Na zábradlí. Zde se uplatňuje i vícebarevný rám, který je u tohoto typu objektu přípustný.

Za naprosto extraordinární lze označit pražskou mozaiku před katedrálou sv. Petra a Pavla na Vyšehradě. Zde vidíme jedinečné trojbarevné zpracování ručně sekaných kostek, vkládané datační prvky a ojedinělé provedení různě velkých motivů křížů. Vše do sebe perfektně zapadá. A tak to má být.

Zde na ukázku pokračování složité mozaiky před kostelem sv. Petra a Pavla.

Originální vstupní mozaika zdobí i kostel sv. Panny Marie pod řetězem na Malé Straně. Ladné ručně sekané kostky dávají vyniknout křížům, které poukazují na skutečnost, že kostel patří Maltézskému řádu.

Závěrem dnešního dílu nemůže chybět foto ze série "Šlápni si anglický dvorek." Tentokráte před Veletržním palácem.


 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 hedd hedd | Web | 28. ledna 2016 v 21:29 | Reagovat

Velmi zajímavé!! :) Díky, ač jsem pražák, nikdy mne nenapadlo zaměřit se na chodníky jako takové...

2 María María | Web | 28. ledna 2016 v 21:54 | Reagovat

Vida. Dlažba, taková zdánlivě samozřejmá věc, a jak si s ní lidé vyhrají. Hlavně na tom Vyšehradě, ta je opravdu povedená.

3 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 28. ledna 2016 v 21:57 | Reagovat

Pěkné.
Taky občas pražskou dlažbu vyfotím, i když jsem víc zasmě řen na dekly (kanálové a tak).

4 vencisak vencisak | Web | 3. února 2016 v 19:25 | Reagovat

[3]: Kanály jsou taky moc fajn! .)

5 Miloš Miloš | Web | 4. února 2016 v 17:51 | Reagovat

Zajímavé je, že na větším oblouku jsou větší kostky, jako kdyby bylo snahou jich mít v každém stejně.

Ale proč se ti nelíbí strojově sekané kostky? Chybí jim pestrost tvarů?

6 vencisak vencisak | Web | 7. února 2016 v 11:56 | Reagovat

[5]: Protože z takových kostek neuděláš vzor měkký, obvykle působí jako pěst na oko. Druhou věcí je, že si dlaždič často neumí poradit, jak vyřešit, když mu tyhle strojové kostky nesedí, vznikají potom patvary. U ručně sekaných sis prostě mohl vybírat, která kostka ti pasuje nejlépe.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama