Colours of Ostrava 2016

19. července 2016 v 21:44 | Venca |  Hudba
Psát úvodní slovo k právě proběhnuvšímu ročníku Colours of Ostrava začíná být pro mne úkolem nesnadným. Nesnadným zejména z důvodu, abych se každý rok neopakoval. Být na Colours je záležitost rutinní, ale stále příjemná a samozřejmě obohacující. Možná letos mnohem více, než by se na první pohled mohlo zdát.

Pršelo, pršelo dosti a v některých dnech nepřetržitě. Svůj program jsem několikrát upravoval, až jsem více času trávil na přednáškách než před koncertními pódii. Jestli bych měl něco nového na CoO vypíchnout, bude to právě fórum Meltingpot, který jako novinka obsadil budovy kolem Starých koupelen a Gong, aby návštěvníkům naservíroval výživnou porci literátů, historiků, filosofů a dalších lidí, kteří dav oblažovali debatami na různorodá témata. Světe div se, bylo to naprosto skvělé, hutné, nekonečné a jedinečné. Kdo by si pomyslel, že kulturní festival dokáže přidat ještě transdisciplinární konferenci! Jednoduše, nebyli to hudební headlineři, kteří letošní ročník udělali nezapomenutelným, nýbrž lidé "od pultu", kteří předávali své myšlenky a postřehy během hektického festivalu. V zásadě se mne líbilo či hluboce zasáhlo naprosto vše, kam jsem vkročil - od besedy Jiřího Nekvasila se Soňou Červenou, přes debatu s Václavem Bělohradským, přednášku o ostravských dělnických kolonií od dr. Jemelky, průřez grafickou tvorbou Fonse Hickmanna, speciální PechaKucha night až po sledování monologu Andreje Zubova o Rusku a třeba shlédnutí mnou milovaného dokumentu Mé 20. století. Tleskám, pokračujte!

Soňa Červená s Jiřím Nekvasilem po besedě

Samozřejmě ani hudební stránku věci bych nerad opomenul. Za tři prožité dny jsem toho kvantitativně neslyšel tolik, ale na druhou stranu - dostal jsem, co jsem si zasloužil - perfektní vystoupení a totální propadáky. Obecně se dá říct, že celkový line-up se skládal jednak z kapel generace 40+, jejichž sláva nebo pověst progresivních hudebníků gradovala v 90. letech, ať to byl Underworld, Slowdive či české Ohm Square. Z mladých ženských hvězdiček jako Caro Emerald, Aurora, Brodka,... Z indie-rockových kapel béčkové kvality jako The Vaccines, Nothing But Thieves nebo aktuálních globálních, v některých případech nejspíše efemerních hvězd typu M83, Of Monsters and Men či Tame Impala. Díky spolupráci s Polským institutem byla polská scéna zastoupena kvantitativně mnohem více než v předešlých ročnících (jednak opětovně vystupující Marií Peszek a Annou M. Jopek, Arturem Rojkem, Syny, Brodkou či kapelou Fismoll) a já si myslím, že to je cesta správná, kdo lépe by do regionu více zapadal než polští hudebníci?

Čtvrtek

Noreum Machi (samulnori, Jižní Korea)
Hudební část festivalu jsem začal krokem do etnického neznáma a vydal se na nenápadnou Drive stage, na které vystupovala mě naprosto neznámá, ale světem překvapivě dosti zcestovalá, kapela z Jižní Korey, která se prezentuje novou vlnou tradiční korejské hudby vycházející z p'ungmul nori. Hudebníci jsou v podstatě mistři hry na roztodivné perkuse a zároveň "šoumeni", kteří se nezdráhají komunikace s publikem, kterému velmi otevřeně představují podstatu jejich žánru. A všechno dohromady fungovalo naprosto skvěle! Říkal jsem si, jestli má cenu po takovém vystoupení vůbec objevovat další etnickou muziku.

Tame Impala (indie rock, Austrálie, 70 %)
Velkým tahákem celého festivalu měla být i australská kapela Tame Impala. Hoši sklízeji výborné ohlasy jak na poslední studiovku Currents, tak na živá vystoupení, které provází psychedelicky laděná show s výbuchy konfet (to máme všichni rádi). A kluci to samé přivezli do Ostravy, odehráli skladby zejména z alb Currents a předchozího Lonerism. Tanečněji laděné věci fungovaly skvěle, co ale nefungovalo, byl plochý a nevýrazný hlas Kevina Parkera, který by se hodil tak maximálně do DO-RE-MI. Rozhodně se z toho nestal zážitek hodný zapamatování či opakování v podobě další návštěvy koncertu.

Slowdive (shoegaze, Velká Británie, 90 %)
O to více jsem byl pln očekávání z koncertního návratu kultovních Slowdive po 20 letech pauzy vynucené neúspěchy i zdravotními komplikacemi zpěvačky Rachel Goswell. Ne snad, že bych byl zapáleným fanouškem táhlých hlučných kytarových zvuků a nevýrazného zastřeného zpěvu, ale odér přelomu 80. a 90. let je natolik přitažlivý, že vidět a slyšet naživo kapelu z kruhu, kam patří The Jesus and Mary Chain, Cocteau Twins, Mazzy Star či My Bloody Valentine, mě lákalo více než nějaká aktuálně oblíbená rádiovka. Právě ten specifický kytarový zvuk založený na pedálových efektech ovlivnil tolik zajímavých hudebních těles, již v 90. letech třeba Blonde Redhead, Spiritualized, The Radio Dept., později dal vzniknout efemérnímu tělesu Asobi Seksu a řadě dalším dnes populárním kapelám, které využívají onen shoegaze transformovaně, ale čitelně - v čele s Beach House, The Pains of Being Pure at Heart, DIIV, Deerhunter, ad.

A světe div, ono to fungovalo. Na velkém podiu s obecenstvem zprvu připomínajícím vystoupení v zapadlém klubu, později rozrostlým do přijatelných rozměrů. Rachel Goswellová zpívala, hrála si s tamburínou a obličej jí zářil stejně jako flitrový obleček. Statická show, odprostěná od nabubřelých efektů, založená jen na starých skladbách zejména z alba Souvlaki, postupně gradovala (Crazy for You, Machine gun!) a jak jinak končila neuvěřitelně poetickou mrazivou skladbou Golden hair. Byl to koncert hodný Colours of Ostrava.


M83 (elektro, Francie, 55 %)
Stylově prý rovněž ze shoegaze vycházející M83 se od svých raných desek propracoval až do hodně tanečních, snad až popově vyprázdněných poloh, které nepůsobily vůbec ale vůbec zajímavě, ba naopak doslova odpudivě. Nicméně svůj spokojený dav pod pódiem našel, tudíž bylo vše v pořádku.

Pátek

Mbongwana Star (world, fusion, Demokratická rep. Kongo, 10 %)
Největší zklamání jsem bohužel zažil na kapele, na kterou jsem se těšil pomalu nejvíce. Mbongwana přijížděla s jednou nejoceňovanějších desek roku 2015 a slibovala spojení streetového funku, basových kytarových linek a elektronickéhou soundu. Přivezla bandu černochů, kteří místo šamanského zaříkávání neuměli u mikrofonu vydat jediný synchronizovaný zvuk, tudíž se doslova přeřvávali, elektronická linka nebyla vůbec, místo toho jen špatná kytarová aranžmá, přepálené tempo a upjatá snaha se domáhat neustálých ovací po každém songu. Bylo to doslova k pláči!

ANOHNI (elektronica, chamber pop, USA, 100 %)
O tom, že Antony Hegarthy to nemá jednoduché, se dočtete v každých novinách. Neustále ho přeoperovávají na ženu a on se jen v současnosti jako žena cítí. Přijmout mentální identitu ženy není pro nás asi příliš představitelné, ale u člověka s tak širokánskou citlivou duší vlastně stačí hledat jen základní pochopení pro všechno bytí na světě. Její konceptuální deska o současném světě, odříkávaná upozaděným pohledem ironické glosátorky, se nesla pátečním večerem jako elektronické kladivo na Baracka Obamu, války, globální oteplování, popravy lidí, čerpání neobnovitelných zdrojů, násilí a terorismus. S vycizelovanou minimalistickou projekcí, se sebou samou upozaděnou do podoby amorfní šedivé hmoty rituálně tančíci indiánské tance, přinesla do Ostravy závan protestu, který spojuje ANOHNI s Björk a vlastně též s PJ Harvey. Tento trend - boj za lepší svět - je patrný u mnoha umělců této doby a díky za něj. Byl to dojemný a hluboký zážitek, který byl věnován obětem teroristického útoku v Nice.


Ohm Square (elektronika, Česká republika, 80 %)
Nechal jsem se kamarády přemluvit na hodinový set známé české elektro kapely, snad i průkopníky tohoto stylu u nás - Ohm Square. Parta kolem Jana Čechtického, která se uvedla hudbou k filmu Šeptej (1996), mě překvapila nejenom svou stále trvající existencí, ale i malebnou audiovizuální projekcí. Celý set zněl sice oldschoolově, ale držel taneční linku a navíc mu grády dodávala výborná zpěvačka. Milé překvapení z českých luhů a hájů.

Sobota

Maria Peszek (pop, Polsko, 75 %)
Maria se na Coloursech objevila zase po třech letech se svou aktuální provokací v podobě nového alba Karabin, tedy v češtině samopal. Peszek je (stará) provokatérka, která vládne jazykem a hereckým nadáním. Poslední deska je ostatně jako předchozí hodnocena více méně negativně, ale já prostě nesouhlasím. :) Jestli ANOHNI hrála notu globální, Maria hraje notu lidskou a lokální, tedy prudí texty o matkách samoživitelkách, polských neonacistech, vysmívá se pokrytectví, nacionalismu a je v tom prostě dobrá. Sic jsem nestihl koncert celý, myslím, že to byl super odvaz i přes neutuchající déšť.

Kroke & Anna Maria Jopek (jazz, fusion, Polsko, 65 %)
Další z návratů polských hudebníků na scénu festivalu Colours obstrala jazzová zpěvačka Anna Maria Jopek. Přivezla si kapelu Kroke, známý klezmerový band, co zas tak nehraje klezmer, ale spíše Haličí ovlivněnou muziku. Spojení to je povedené, Jopek mi v zásadě projevem připomíná méně avantgardní polohy Ivy Bittové, vice vyluzuje zvuky než zpívá, ale funguje to dobře. Koncert se nesl spíše ve smutném duchu vinou událostí ve Francii a Turecku. Jen bych z kapely odstranil violu, nesnesitelný nástroj!

Když si vice jak 1000 lidí balí saky paky z Gongu

Victoria Hanna (fusion, world, Izrael)
Na koncert jsem se zatraceně těšil, utíkal jsem z PechaKucha night přes areál, abych stihl pokec s kamarádkou a aspoň nějaký flek v Gongu. Shodou hloupých náhod a zejména deště byl samozřejmě Gong vyprodán a já ostrouhal nudli. Musel jsem potupně koncert sledovat v dešti na velkoplošné obrazovce a zněl skvěle! Nicméně jsem z cukru a na dešti mě to vážně nebavilo. Nicméně, jestli Victoria ještě někdy bude v ČR, je z toho jasné "must go".

DVA (fusion, Česká republika, 80 %)
Že DVA jsou na české scéně moje jedničky je prostě jasná věc! Nemilejší pod sluncem, dělající hudbu po svém, skládanou do mnohovrstevných aranží a doplněnou zpěvem ve vlastním jazyku, který je natolik univerzální, že mu budou rozumnět všichni. A takový byl i jejich koncert. Juhu!

A tak mi sobotním večerem skončilo další Colours of Ostrava. Bylo dobré, mohlo být lepší.

Přání do dalšího ročníku:
The Avalanches - Beach House - Sufjan Stevens - Amadou & Mariam - The Pains of Being Pure at Heart - Joanna Newsom - Beirut - Mister D. - Perfume Genius - Hundred Waters - Spoon

Aj to slunko párkrát vylezlo :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | Web | 19. července 2016 v 22:31 | Reagovat

Moje must go by byl Proton...a tady o něm není ani zmínka!:)

2 vencisak vencisak | 20. července 2016 v 0:13 | Reagovat

[1]: kolik ti je, prosim te? :D

3 Miloš Miloš | Web | 20. července 2016 v 10:57 | Reagovat

Z tvého popisu mě zaujalo Slowdive, táhlé hlučné kytarové zvuky je přesně to, co mám (na rozdíl od tebe) rád. Podívám se na YouTube.

Líbí se mně také, že vyjadřuješ svůj vlastní názor a nešetříš hvězdy jen proto, že už mají nějaké jméno a většina šílí, ještě než začali.
V snobské podobě to znám z koncertů vážné hudby, diváci volají "Bravo!", sólista/dirigent se 10-krát vrací a přitom si mnohdy řeknu, že provedení, které mám na desce, je 100-krát lepší.

4 Miloš Miloš | Web | 20. července 2016 v 11:06 | Reagovat

Docela zajímavé je také video s ředitelkou festivalu Zlatou Holušovou, které je dostupné v Reflexu http://www.reflex.cz/clanek/video/72792/reditelka-colours-of-ostrava-michal-david-ani-katapult-tady-nikdy-hrat-nebudou.html.
Mluví tam mimo jiné o získávání umělců na festival a fóra Meltingpot(s) si také pochvaluje, takže budou i příště, možná už konečně na Colours také vyrazím, zvlášť když tam bude někdo s hlučnými kytarami :)

5 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | Web | 20. července 2016 v 22:40 | Reagovat

[2]: Jsi drzý!:)

6 Robka Robka | Web | 22. července 2016 v 19:14 | Reagovat

Mě dost mrzí, že jsem letos žádnou z diskuzí fora Meltingpotu nenavštívila. Nějak jsem to prošvihla. Letošní ročník tudíž hodnotím jen z pohledu na hudbu a mám pocit, že byl v tomto ohledu trochu slabší než loni. Ale je možné, že tento pohled ovlivnilo i počasí, které nám  fakt nepřálo.

7 vencisak vencisak | Web | 2. srpna 2016 v 9:52 | Reagovat

[4]: No víš, nejhorší je, že ti čeští hudební novináři - kritici, prostě objektivní kritiku nenapíšou. Jen samé placené PR články. Dneska po dobré kritice (tím nemluvím o svém článku) neštěkne ani pes. :(

[6]: Robko příští rok! .) Jinak mám stejný pocit jako ty.

8 avant-garde avant-garde | E-mail | Web | 1. ledna 2017 v 22:39 | Reagovat

Na of monster jsi nebyl?

Díval jsem se před týdnem na program letošního roku, Alt-J a Norah Jones, to je moji gusta.

Jinak těším se, až se sem zase zastaví beach house a the pain of being pure at heart. Od tý doby, co mají novou zpěvačku, je to ještě lepší!!

9 Nemessis Nemessis | Web | 2. ledna 2017 v 7:19 | Reagovat

Ostrava mi nesedí

10 teplitcarof teplitcarof | E-mail | Web | 13. ledna 2017 v 17:13 | Reagovat

Наша компания - EКO TEC осуществляет проектирование эко – технологий в сфере агро промышлености, а так же загородного жилья и т.д..  Наша компания накопила большой опыт в данной области, который используем, в нашей работе. Благодоря этому наша продукция имеет высочайшее качество по ссылке  http://teplitca.kiev.ua/g3679764-kapelnaya-lenta капельная лента купить.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama