Fritz Lehmann - architekt velkých baráků

10. srpna 2017 v 17:26 | Venca |  Architektura



Ve Šluknově je Křížový vrch. Ze dvou stran tohoto vrchu bydlí lidi. Lidi se sem nastěhovali po Němcích. Dostali do Šluknova umístěnku po druhý světový. Na Křížový vrch vede křížová cesta. Pořád ji někdo ničí a pak zase někdo opravuje. Hlavní část kopce však zabírá hřbitov. Jsou tu pochovaní Češi i Němci. Ke hřbitovu přiléhá domov důchodců. Důchodci se dívají, kam je po smrti přestěhují. Na všechno dohlíží pamatník se smutným rytířem, který nese tíhu první světové války. Je tam napsáno heslo legionářů v němčině. Treue um Treue.

Na památník jsem si vzpomněl před pár lety v Olomouci. Tam je také památník. Je na něm napsáno heslo legionářů v srbochorvatštině. Ljubav za Ljubav. Tím podobnost končí.

"Kdo asi ten šluknovský památník dělal?" lámal jsem si poté hlavu. Ne moc dlouho. Byl to Friedrich Lehmann. Šluknovský rodák. Říkali mu Fritz. V době projektování památníku mu bylo již 40 let. Právě zahájil nejplodnější desetiletí své kariéry. Učil na pražské německé technice. Stavěl domy pro Riunione Adriatica di Sicurta. Pro italské bankéře. Adaptoval baráky dle požadavků současných majitelů. Dělal náhrobky pro své židovské přátele. Hlavně v Praze. Ale vracel se i do Sudet. Od Chebu po Liberec. Oženil se s Češkou. Františka se jmenovala. Česky nejspíš moc neuměl.

Řadu jeho staveb člověk přehlédne. Jsou stoické, snad až nudné. Na první zdání. Ale vždy kultivované. Kultivují veřejný prostor. To si uvědomíš třeba v Rumburku. Ladně zakřivený barák kopíruje silniční čáru. Hned naproti baroku. Nebijou se.


Měl rád německou expresi, ale uměl být i funky. V Plzni dělal funky. Rád své domy obkládal. Řada z nich má kliknerový obklad. V Plzni ne. Tam jsou obkladačky keramický. Bílý. To bylo zrovna trendy.

Ke konci 30. let se pod ním třásla židle. Neměli ho rádi Češi, prý byl špiónem nacistů. Neměli ho rádi Němci, prý to táhl s židy. Válku strávil v Praze. Češi ho po válce neodsunuli. Přesto odešel. V šestačtyřicátým. Do Vídně. Učil a projektoval na vídeňský technice. Vízum do Československa už nedostal. Zústal v Rakousku. Tam i zemřel.

Málokdo si na něj dneska vzpomene.

Šluknov, památník obětem 1. světové války (1929)

Rumburk, bankovní dům (1932)

Liberec, Palác Nisa (1936)

Praha-Holešovice, vlastní dům (1936)

Praha-Staré Město, detail přestavby domu "U Zlatého okouna" (1937-38)

Praha-Nové Město, přestavba Hotelu Esplanade (1928-30)

Praha-Staré Město, administrativní palác pojišťovny Victoria (1936-37)

Praha-Nové Město, soubor nájemních domů (1936-38)

Praha-Nové Město, soubor nájemních domů (1936-38)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Čerf Čerf | E-mail | Web | 11. srpna 2017 v 6:35 | Reagovat

Takových bylo, kteří něco uměli, dokázali a pak v tom už u nás nemohli, nechtěli  nebo nesměli pokračovat. Jako kdyby tento stát měl v tomhle ohledu na rozdávání. Moc pěkné připomenutí.

2 Miloš Miloš | Web | Středa v 18:52 | Reagovat

Zaoblený dům je působivý, snad tu silnici nebudou vyrovnávat.
Velmi zajímavé je i to "seříznutí" rohu na posledním snímku.
Domov důchodců u hřbitova mně připomíná pohřební ústavy v sousedství nemocnic.

3 vencisak vencisak | Web | Čtvrtek v 11:21 | Reagovat

[1]: Njn, ale spíš to byl tichý akademik, než nějaká architektonická hvězda. Víc mne na to baví, že je rodákem ze stejného města jako já. Ale na druhou stranu ta umírněnost budov o mnohém pozitivním svědčí.

[2]: No výběr možností není pro chudáky seniory zrovna veliký. :/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama