Ze sbírek Muzea Middelheim v Antverpách

7. prosince 2017 v 20:41 | Venca |  Umění
Máloco mne dovedlo k tak hlubokému úžasu jako nedávná návštěva městského parku Middelheim v okrajové části belgických Antverp. Onen park není jen obyčejnou zelenou plochou s výsadbou stromů a květin, ale je rovněž plný soch. Dal by se tedy nazvat skulpturálním parkem.


Idea naházet do volného prostranství umění není nová. Nebyla ani v 50. letech 20. století, kdy muzeum Middelheim vznikalo. S odstupem 60 let se však zdá, že idea je živá a dýchající. Představte si rozsáhlý park se vzrostlou výsadbou, vodními plochami, vše v krásně (ne)udržované kompozici anglického stylu a do takového prostoru rozmístěte desítky sochařských realizací. K tomu otevřte park zdarma lidem, jak k návštěvám za uměním, tak ke každodenním činnostem jako je třeba běhání. Vznikne vám z toho nový mikrosvět, který si prostě musí každý zamilovat.

Middelheim je jen jedním z desítek podobných sochařských parků napříč světem, na evropském kontinentu má rozhodně zvučné renomé. Nabízí k vidění stálé sbírky i krátkodobé výstavní instalace. Kurátorské vedení je velmi vytříbené a sbírky špičkové. Antverpské muzeum pod otevřeným nebem samozřejmě inspirovalo řadu rodících se institucí, dokonce i na území našeho státu, kde toto téma rezonovalo zejména v 60. letech 20. století. Po republice mělo vzniknout několik sochařských parků - v Liberci, v Olomouci, v Ostravě, v Piešťanech. Sovětská okupace však tyto projekty často zmrazila, v lepším případě přiškrtila. I tak se dosud můžeme těšit z ostravských soch ve veřejném prostoru generovaných Sympozii prostorových forem, velmi torzálně v Olomouci ze Sochařských bilancí a samozřejmě i ve slovenských Piešťanech z plenérových výstav. Instituce podobného ražení však nikdy nevznikla. Jak by to mohlo vypadat, kdyby všemu bylo jinak, za tím musíme zpátky do Belgie.

Middelheim je průřezovou sbírkou, řekněme od Rodina po Deacona. Představuje otevřenou učebnici sochařství 20. století, ale nebojí se sáhnout i k nejaktuálnějším realizacím. Zastoupena je plejáda umělců s důrazem na evropský kontinent, nechybí však ani americká škola (Calder, Graham, Gormley, McCorkle) a v jednotkách z dalších kontinentů. Silně zde rezonují belgičtí umělci, ale též zásadní události, které se v Belgii v minulosti konaly. Řeč je především o výstavě Expo 58, ze které zde bylo umístěno několik realizací, např. známý býk sochaře Vojina Bakiće, který zdobil jugoslávský pavilon. I české, chcete-li československé, umělce bychom zde našli. Velmi populární a často fotografovaná je dívka od Kurta Gebauera, realizací je tu zastoupen i polozapomenutý emigrant Libor David, ve Francii v 80. letech populární František Štorek a dále Emil Filla, jehož kubistickou kompozici jsem však nenašel.

Na návštěvu Middelheimu bych doporučoval vyhradit si celý den. :) I tak vám bude smutno, že už odcházíte. I když z té obrovské nádhery vám budou krvácet oči.

Výběrová fotoreportáž ze sbírek.
Pro větší rozlišení otevřte fotku v novém panelu.

Corey McCorkle - Yayoi (2005)

Běžkyně sevřené Heráklem (1909) Antoina Bourdella a Kudlankou (1946) Germaine Richier.

V sadu okrasných jabloní.

Chris Burden - Beam Drop (2009)

Lapidárium porouchaných soch.

Vojin Bakić - Býk (1955)

Alexander Calder - Psi (1956)

Richard Deacon - ukázka z krátkodobé výstavy

Richard Deacon - Infinity *13 (2001)

Henry Moore - King and Queen (1952)

Auguste Rodin - Balzac (90. léta 19. století)

Ossip Zadkine - Orfeus (1956)

Carmelo Cappello - Bouře (1956)

Carl Milles - Pegasus (1949)

Libor David - Pták (1965)
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Miloš Miloš | Web | 9. prosince 2017 v 10:09 | Reagovat

Úžasné, Venco, díky za skvělé přiblížení i samotnou informaci, neznal jsem.
Zajímavé to pro mě je i z toho důvodu, že dlouho plánuji návštěvu Bruselu s výletem do Anterp. Tam jsem chtěl kvůli "diamantu" Zahy Hadid, teď je ještě pádnější důvod.
Další Henry Moore do sbírky (z letoška mám nový objev od Westminsterského paláce v Londýně, příležitostně doplním), Od Ossipa Zadkina znám jen Zbořené město z Rotterdamu, ale s tímto Calderem bych už skoro mohl sestavit článek.

2 Miloš Miloš | Web | 9. prosince 2017 v 10:17 | Reagovat

[1]: Tím Moorem jsem nemyslel Občany z Calais, ty jsem už viděl dříve, ale menší plastiku z druhé strany paláce.

3 Čerf Čerf | E-mail | Web | 9. prosince 2017 v 17:04 | Reagovat

Moc dobrá namlsávka. Belgii sice v nejbližší době nemám v plánu navštívit, ale i tohle je dobré pokoukání :-).

4 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 10. prosince 2017 v 12:15 | Reagovat

Paráda, tam by se mi líbilo... A povedený fotky :)

5 vencisak vencisak | Web | 11. prosince 2017 v 13:58 | Reagovat

[1]: Jsem rád, že zaujalo. Je to báječné místo, mám toho nafoceného dost, ale již jsem neměl sílu, sem dávat více fotek. Pár jich později ještě přidám.

No ta Zaha mne celkem mile překvapila, ale že by to byl zas takový zázrak bych neřekl. Doporučuji auto, jinak to je hrozná ztráta času se k tomu baráku trmácet.

[4]: Joo, i s kočárem se tam dá vyřádit. .)

[3]: Díky.

6 Miloš Miloš | Web | 2. ledna 2018 v 22:50 | Reagovat

[2]: To byl úplný zkrat - Občané z Calais jsou samozřejmě Rodinovým dílem.
Jak jsem to mohl dát dohromady :-(

7 vencisak vencisak | Web | 7. ledna 2018 v 19:29 | Reagovat

[6]: V pohodě, přebral jsem si to. ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama